Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vimur - The Timeless Everpresent

VimurThe Timeless Everpresent

Victimer22.7.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Mít přehled nad svým útočným blackem, to je poslání čtvrtého alba Vimur.

Američtí zbrojnoši Vimur pro mě znamenají jistou vzpruhu na poli útočného a melodického black metalu. Je na nich něco přitažlivého, něco osvěžujícího tu původní zvrácenost a primitivní bojeschopnost. Kapela se pohybuje podobným směrem jako třeba Švédové Watain, ale dávají tomu svůj díl řemeslného přehledu. Jak mě nebaví Uada, tak mě vždy potěší Vimur. Útoční, místy snad i naivně, ale s pravým blackovým zápalem, s chutí plamenně vyprávět a drtit dobytá území. Ale pak pokleknou a hrdě zapřemýšlí. Rozpletou melodie, dají té vichřici tvar. Transcendental Violence mi jako předchozí album přijde o dost jiné. Svým zvukem, riffy, vším. Je zemitější, valivější, zní mohutněji. Dnes Vimur chrlí síru víc napřímo a z toho pak odvádějí dějový zvrat do melodických, svěžích míst, kam se s nim rád podívám. Vše je bezprostřední a není čas nad tím příliš dlouho přemýšlet. To se ani nehodí.

 


Vimur umí útočit, ale do toho pak zpomalí a jedou si ty své typicky americké vyhrávky. Jeden příklad za všechny - skladba Wound Window. Kapela za svých osmnáct let stihla zatím jen čtyři alba, přičemž aktuální The Timeless Everpresent vyšlo zkraje tohoto měsíce. Alba zdobí (za mě tedy spíš hyzdí) docela křiklavé obaly a vypadá to, že ten poslední je asi nejvíc v pořádku. Vimur jsou hrdí bohatýři naklonění pekelnému umění a skrze něj k nám posílají své ohnivé skladby jako šípy. Novinka je osmiskladbová jízda na vlně kapel jako Watain, Dark Funeral nebo třeba i Wiegedood. Ta zběsilost v tom hraje roli, v případě Vimur je ale docela často kontrolovaná a jednoduše vykomponovaná klidnějším směrem. Tohle všechno si lze užít hned po intru ve skladbě Fire, Glory, and Thinking.


Album má jinak poměrně jasně definovatelný charkater. Plenit, chvílemi bezcitně, jindy s jistým nadhledem. Míchat obě polohy tak, aby Vimur stále platili za bestii, která zatíná drápy. Albu se vymyká epická skladba The Embrace of Merciless Indifference, pomalejší a prostornější než všechny ostatní. Tady se Vimur těžce vinou a jen zlehka odkrývají karty. Zrovna v podobném songu bych čekal víc kreativity, než jen kopec vyčkávání. Potěší aspoň čisté vokály, ale jinak se vlastně nic moc neděje. Škoda. V závěrečné Astride the Centuries už zase tuhne krev v žilách, kapela prahne po pustošení. Díky délce skladby ale opět najde smír ve zklidnění a pomalejších aranžmá. Tady už mi ten rozvoj skladby přijde okej.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vimur%20band.jpg


The Cold Only We Know je studená jako název sám, neúprosná rychlopalba poháněná severským větrem. Tady není čas hrát si s tempy a měnit výraz. Na zteč a úprkem! Pouštím si album pěkně v celku i s vyzobáváním skladeb, když chci být konkrétnější. The Timeless Everpresent je slušná varianta, jak si spojit pudovou jedovatost s kapkou naivní devastace a chutí si pohrát s melodiemi a zadumat si někde na kraji lesa. Nabrat síly na další útok. Vimur nepřináší nic nového, ale své si řeknou a v klidu obhájí. Navíc jsou na albu místa, která hezky naruší nervovou soustavu a žádají si pozornost. Vimur umí být přitažliví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky