Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vintersorg - Vattenkrafternas Spel

VintersorgVattenkrafternas Spel

Sorgh23.1.2026
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Nové album Vintersorg je slabý odvar předešlé tvorby. Melodika občas dokáže vtáhnout do děje, ale skladby jsou většinou jen prázdným recyklátem bez kapky vzrušení.

Prohlášení za mrtvého neznamená definitivum. Své o tom ví jak zdánliví nebožtíci probuzení v branách krematoria, tak nyní ustálené trio Vintersorg, které se po velmi dlouhém čase hlásí o slovo novým albem. Nevím, kdo to čekal, spousta lidí už je nepochybně pohřbila. Nikdo nemládne, míza vysychá a ticho od roku 2017 navozovalo myšlenky o vyhoření vikingského ohně. Nakonec to ale vypadá, že Vintersorg pouze sbírali síly potřebné k vydání skoro hodinové nahrávky, která otevírá druhou desítku jejich bohaté diskografie.

 

Nejsilnější momenty v jejich historii už minuly, co si budeme…  Proto jistě nejen mě napadlo, jestli nebylo lepší se na to vybodnout a zůstat u ledu. Ale vypadá to, že kapela má stále co říct, i když často jen opakuje již známé fráze. Z mého pohledu poslední nahrávky čpěly profesionální rutinou jedoucí podle odřeného pravítka a jen udržovaly prapor v jakés takés pozici v půli žerdi. Škoda, že zde není odvaha strhat zaběhnuté pořádky a vnést do tvorby něco nečekaného, lámajícího modlu tradičních Vintersorg.

 

Loňskou novinku bych tedy nejlépe popsal jako neškodný, nekonfliktní produkt jdoucí naproti všem očekáváním. Nezbytný patos a vikingská hrdost jsou věci, na kterých kapela stojí a obojího se nám dostane požehnaně. Typické melodie vám okamžitě prozradí jejich tvůrce. Platí, že čím dál víc zde zakopnete o spokojeného sedláka s žejdlíkem piva, než o temnotu. Ta zase o kus vybledla a ztratila dávku tajemství. Album provází Vintersorgův zpěv s typickou artikulací, což je firemní značka jdoucí do hrobu s jeho majitelem. Je však třeba vyzdvihnout, že kromě halekání se stále nebojí použít hrubý řev, který ve spojení s tvrdými pasážemi dává albu důležité grády. Škoda, že jich není víc, určitě by albu přidaly na duchu a potlačily jeho dominující bezzubost. Když jsme u zpěvu, neměli bychom opomenout hostující zpěvačku Johannu Lundberg, která osvěží zaprděnou zkušebnu hned, ale jen v první skladbě. 


I přes snahu najít jakékoliv pozitivum je brzo jasné, že největší bolestí alba Vattenkrafternas Spel je nedostatek charizma. Je to až na výjimky sterilní, vyčichlá deska postrádající vášeň. V řemesle chyba není, Vintersorg jsou profíci tavící v tvůrčím kotli své letité zkušenosti. Ovšem ta neuchopitelná síla, která by mě držela za žrádlo a nutila dát si ještě jednu rundu tady není. Zbytkům vikingské hrdosti chybí vztek a ochota podmanit si plebejský lid. Black metalu nezbyla ani píď prostoru, jde o čistokrevné viking/folk odrhovačky. Některým popěvkům nejde upřít, že dokáží v hlavě udělat paseku a uhnízdit se na ní. Jde zejména o refrény. Své udělá taky silná klávesová podmalba, ale ta má rovněž na svědomí i ten „hodný“ dojem.

 

Vattenkrafternas Spel je album na víkendové posezení u sudu s chlebíčky a tatarákem. Druhý den si ho však s klidem odpustím, stejně jako zbytek zvětralého piva. Kdysi velmi zajímavá kapela se zdá vyčerpaná a podobné nahrávky jsou hluboko pod laťkou jejich dřívějších opusů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky