Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Virus - The Agent That Shapes the Desert

VirusThe Agent That Shapes the Desert

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Impozantní korálek do dosavadní mozaiky norských individuí.

Pohrobci kultu Ved Buens Ende, jehož odkaz nelze nikdy zapomenout, se vydali na svou třetí pouť skrze avantgardno, psychedelii a upřímné muzikanství. Poměrné dlouhé odmlky mezi alby z Virus činí tak trochu líné parchanty, ale co album, to skvostná etuda na originalitu a nezaměnitelnost, takže zde problém skutečně nevězí. Vytrvalost a strpení nese plody naprosté jistoty. I tentokrát máme co do činění s typicky postavenými disharmoniemi, jež svůj význam a podstatu mění v poslechovou lahůdku první jakosti.

 

Czral, osoba s bohatou minulostí v norském undergroundu, údajnými psychickými problémy a zkušenostmi s koštem fetu, dotlačil na ''The Agent That Shapes the Desert'' svou virovou epidemii až do společnosti vybraných léčiv. Vokální i hráčská roztodivnost pluje mimořádně vydařeným materiálem jak nůž máslem, lehce se roztírá a skvěle chutná. Ve třetím albu Virus spatřuji mnohé, nejvíce pak uvolněnost, až ledabylost, se kterou jen tak mimochodem nahráli své nejdotaženější album. Novinka je synonymem ryzího muzikanství, hry kočky s myší, promyšlenou a zejména kvalitní rockovou psychedelií. Virus hrají jakoby naruby, montují k sobě segmenty na první pohled jiných rozměrů a výsledek zní málem jako hezká podzimní procházka s trochou trávy po kapsách. Tohle platí samozřejmě spíše pro navyklé na virové napadení, dříve neinfikování budou mít zřejmě problém s rovnováhou.

 

virus

 

''The Agent That Shapes the Desert'' je prozatímním dovršením příběhu Virus, jeho nejpřitažlivější položkou a jakmile opadne první dojem nejistoty, pohltí vás nezměrná vášeň pro na oko nezdravě pojaté hudebno. Sféra kapely je daná, teď jen stačí pospojovat nitky a nenechat se rušit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky