Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Visceral Disgorge - Ingesting Putridity (re-master)

Visceral DisgorgeIngesting Putridity (re-master)

Garmfrost20.3.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Visceral Disgorge se vrátili ke svému debutu Ingesting Putridity a ošetřili jej novým zvukovým kabátkem.

Američtí milovníci technické brutality Visceral Disgorge s tímto albem takřka před dekádou prorazili z lokálního prostředí do sfér vyššího povědomí. Ač se tehdy nejednalo o známější muzikanty, svými výkony a nasazením si získali celosvětové uznání napříč extrémní scénou. Kluci měli skvěle našlápnuto, nicméně osud v podobě úmrtí kytaristy Steve Rosenzweiga kapelu na pár let zastavil. Ze sestavy, která pamatuje začátky Visceral Disgorge, zůstal činný pouze vokalista Travis Werner a úplně první bubeník Billy Denne, který se však objevil na deskách Visceral Disgorge až na singlech předcházejících loňskou řadovku Slithering Evisceration, které jsem se věnoval v recenzi. Obnovenou kapelu zřejmě vybudil vnitřní žár a nadšení, proto se rozhodli vrátit i k debutu Ingesting Putridity, prohnat ho novým masteringem a podpořit čerstvou propagací.

 

Podobným krokům jsem nikdy nefandil. Samotnému albu lepší nebo výraznější zvuk často pomůže, něco tím však pokaždé ztratí. Ať už dynamiku nebo původní feeling. Proto jsem k zremasterované prvotině amerických dravců přistoupil hodně s despektem. Mohutnější a profesionálnější zvuk nelze přehlédnout. Také to, že musíte přidat na hlasitosti, abyste se vyrovnali původní verzi. Řekl bych, že dynamika je nyní ještě rovnější než tehdy. Ale jak se říká - proti vkusu… Jistou změnu prodělal i cover art. Motiv i logo zůstaly stejné, krapet odlišné jsou barevné odstíny obrázku hozené více do ruda a logo, které nyní splývá s pozadím a tím pádem je méně důrazné.

 

O hudební stránce není co polemizovat. Zůstala beze změny. Ano, díky změně zvuku lépe vyzní třeba bicí. Šlapáky příjemně pomlaskávají, ale kytary mají méně ostré hrany a jsou méně slyšet než před tím. Nový kabátek prospěl ale Travisovu hlasu a celkově spodku nahrávky. Jak vidno, něco se povedlo a něco zase ne tolik. Předpokládám, že každý to bude mít jinak a najde se hodně těch, kteří novou verzi slavného debutu doposud uctívají.

 

vd

 

Asi bych se mohl na moment věnovat i muzice, že. Ingesting Putridity je rozděleno do devíti skladeb na ploše necelých pětačtyřiceti minut. Většinou se hrne ve středním tempu s častými výjezdy do blastu a divokých sólových vyhrávek. Kapela si zakládá na kilech, zatěžkaných kouscích, změnách tempa a rytmické hravosti. Své prvotní dojmy jsem musel opravit, protože album se poslouchá pěkně. Zatímco mi dříve vadila jistá uřvanost a randál, nyní ve více uhlazené formě si podle mě vše sedlo a celek zní tak nějak přirozeněji.

 

 

V každé skladbě naleznete něco, co si zapamatujete a čeho se pro příště chytnete. Povedla se i impulzivní nálada, kterou kluci tlačí pod pokličkou, dusí ji… Často marně a pak je to řacha jak hrom! Bicí jsou tím nejzajímavějším, co je ke slyšení. Drží atmosféru pěvně v rukou, tedy v paličkách a dvojkopáku. Neznamená to však, že se ostatní pouze vezou. Ocenil bych, kdyby se obě kytary čas od času od sebe více odpoutaly a nenechávaly veškerou pestrost na rytmické sekci a Travisově krásném blití.

 

Když bych chtěl zhodnotit, zda se nové vydání Ingesting Putridity s jiným zvukem Visceral Disgorge povedlo a zda mělo význam, přiznám se, že nevím. Jak už jsem psal, něco se povedlo a něco zase tolik ne, nicméně skladbám samotným dospělejší kabátek prospěl. Je mi jasné, že těm, kteří přísahají na starou verzi, protože jsou s ní srostlí, podobné kroky pouze znejistí. Plně je chápu a ne jinak to mám já. Proto si raději počkám na další řadovku, kde můžou Visceral Disgorge předvést, zač je toho loket.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky