Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Visceral Disgorge - Ingesting Putridity (re-master)

Visceral DisgorgeIngesting Putridity (re-master)

Garmfrost20.3.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Visceral Disgorge se vrátili ke svému debutu Ingesting Putridity a ošetřili jej novým zvukovým kabátkem.

Američtí milovníci technické brutality Visceral Disgorge s tímto albem takřka před dekádou prorazili z lokálního prostředí do sfér vyššího povědomí. Ač se tehdy nejednalo o známější muzikanty, svými výkony a nasazením si získali celosvětové uznání napříč extrémní scénou. Kluci měli skvěle našlápnuto, nicméně osud v podobě úmrtí kytaristy Steve Rosenzweiga kapelu na pár let zastavil. Ze sestavy, která pamatuje začátky Visceral Disgorge, zůstal činný pouze vokalista Travis Werner a úplně první bubeník Billy Denne, který se však objevil na deskách Visceral Disgorge až na singlech předcházejících loňskou řadovku Slithering Evisceration, které jsem se věnoval v recenzi. Obnovenou kapelu zřejmě vybudil vnitřní žár a nadšení, proto se rozhodli vrátit i k debutu Ingesting Putridity, prohnat ho novým masteringem a podpořit čerstvou propagací.

 

Podobným krokům jsem nikdy nefandil. Samotnému albu lepší nebo výraznější zvuk často pomůže, něco tím však pokaždé ztratí. Ať už dynamiku nebo původní feeling. Proto jsem k zremasterované prvotině amerických dravců přistoupil hodně s despektem. Mohutnější a profesionálnější zvuk nelze přehlédnout. Také to, že musíte přidat na hlasitosti, abyste se vyrovnali původní verzi. Řekl bych, že dynamika je nyní ještě rovnější než tehdy. Ale jak se říká - proti vkusu… Jistou změnu prodělal i cover art. Motiv i logo zůstaly stejné, krapet odlišné jsou barevné odstíny obrázku hozené více do ruda a logo, které nyní splývá s pozadím a tím pádem je méně důrazné.

 

O hudební stránce není co polemizovat. Zůstala beze změny. Ano, díky změně zvuku lépe vyzní třeba bicí. Šlapáky příjemně pomlaskávají, ale kytary mají méně ostré hrany a jsou méně slyšet než před tím. Nový kabátek prospěl ale Travisovu hlasu a celkově spodku nahrávky. Jak vidno, něco se povedlo a něco zase ne tolik. Předpokládám, že každý to bude mít jinak a najde se hodně těch, kteří novou verzi slavného debutu doposud uctívají.

 

vd

 

Asi bych se mohl na moment věnovat i muzice, že. Ingesting Putridity je rozděleno do devíti skladeb na ploše necelých pětačtyřiceti minut. Většinou se hrne ve středním tempu s častými výjezdy do blastu a divokých sólových vyhrávek. Kapela si zakládá na kilech, zatěžkaných kouscích, změnách tempa a rytmické hravosti. Své prvotní dojmy jsem musel opravit, protože album se poslouchá pěkně. Zatímco mi dříve vadila jistá uřvanost a randál, nyní ve více uhlazené formě si podle mě vše sedlo a celek zní tak nějak přirozeněji.

 

 

V každé skladbě naleznete něco, co si zapamatujete a čeho se pro příště chytnete. Povedla se i impulzivní nálada, kterou kluci tlačí pod pokličkou, dusí ji… Často marně a pak je to řacha jak hrom! Bicí jsou tím nejzajímavějším, co je ke slyšení. Drží atmosféru pěvně v rukou, tedy v paličkách a dvojkopáku. Neznamená to však, že se ostatní pouze vezou. Ocenil bych, kdyby se obě kytary čas od času od sebe více odpoutaly a nenechávaly veškerou pestrost na rytmické sekci a Travisově krásném blití.

 

Když bych chtěl zhodnotit, zda se nové vydání Ingesting Putridity s jiným zvukem Visceral Disgorge povedlo a zda mělo význam, přiznám se, že nevím. Jak už jsem psal, něco se povedlo a něco zase tolik ne, nicméně skladbám samotným dospělejší kabátek prospěl. Je mi jasné, že těm, kteří přísahají na starou verzi, protože jsou s ní srostlí, podobné kroky pouze znejistí. Plně je chápu a ne jinak to mám já. Proto si raději počkám na další řadovku, kde můžou Visceral Disgorge předvést, zač je toho loket.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky