Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Von Hertzen Brothers - New Day Rising

Von Hertzen BrothersNew Day Rising

Mirek M6.7.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Bratrské trio von Hertzenových tradičně podává velmi slušné výkony a nová deska v jeho diskografii rozhodně nezapadne. Pokud hledáte chytrý kompromis mezi hard rockovou energií, popovou chytlavostí a progresivní vytříbeností, je "New Day Rising" ideální volbou…

Jak už napovídá sám název, toto finské seskupení je společným dílem tří bratrů von Hertzenových. Jejich hudební cesty se ještě v devadesátých letech míjely, přičemž každý z nich se etabloval v tamních končinách poměrně známých a úspěšných rockových kapelách jako Don Huonot, Cosmos Tango, Egotrippi, Lemonator či doprovodném spolku Jonna Tervomaa. Je zajímavé, že společná spolupráce pod hlavičkou Von Hertzen Brothers byla původně zamýšlena jako jednorázový projekt, který měl sloužit k realizaci hudebních nápadů Mikka von Hertzena, jež složil během svého pobytu v Indii. Díky tomu vznikl debut "Experience", který ovšem vyšel jen v malém nákladu a ve své době nesklidil výraznější ohlas.

 

Von Hertzen Brothers

 

Ten přišel teprve s druhým počinem "Approach" z roku 2006, kdy byla činnost seskupení úspěšně obnovena. Ve Finsku dosáhl až na zlatou desku, hned tři skladby se dostaly do rotací rádií a úspěch byl stvrzen i vítězstvím v cenách Emmy (což je finská obdoba Grammy) za nejlepší rockové album. Na vrcholu se pánové drží dodnes, kdy jim vyšla již šestá řadovka "New Day Rising", která se tradičně umístila na samém vrcholu finského prodejního žebříčku.  

 

Ačkoliv bývá spolek nejčastěji řazen do progresivní škatulky, jeho tvorbu bych v současnosti osobně spíše označil za perfektně zvládnutý a chytrý pop/rock pro dospělé posluchače, v němž lze nalézt četné vlivy alternativního, klasického, hard i zmiňovaného progresivního rocku. Pánové sice málokoho nechají na pochybách o svých výtečných muzikantských schopnostech, přesto se ale nesnaží oslňovat instrumentální onanií či velkolepými sóly. Sem tam si dovolí až punkovou přímočarost, jako v úvodní hitovce "New Day Rising" se silně nakažlivým refrénem, který jako by vypadl z pera Grohlovým Foo Fighters, jindy zase podniknou exkurz k (naštěstí nepříliš vtíravé) popové baladičnosti, která se ani nesnaží skrývat jisté sklony k hudebnímu i textařskému patosu. Ale to už k pop/rocku zkrátka neodmyslitelně patří a pokud s těmito ingrediencemi umí někdo zacházet s notnou dávkou citu a vkusu, jsou to právě bratři von Hertzenovi.

 

 

Největší zbraní, která kapele bezpochyby zajišťuje velkolepý úspěch v její domovině, ale i stoupající popularitu v rámci celosvětové scény, jsou kromě hudebních kvalit především silné hitové refrény i velice příjemný, emotivní a charismatický vokální projev frontmana Mikka. Tomu pěvecky zdárně sekundují i oba bratři, jejichž hlasy spolu skvěle ladí a dohromady tvoří nesmírně harmonický celek. Díky tomu spolku odpustíte i občasnou "hru na city" a někdy až prvoplánově působící líbivost.

 

Novinka "New Day Rising" určitě v rámci diskografie Von Hertzen Brothers žádné velké pozdvižení nezpůsobí. Hudebně navazuje tam, kde skončily její předchůdkyně, možná jen ještě o něco více obrousila progresivní hrany a zlehka přidala na popové přímočarosti a uhlazenosti. Kvalitativně ovšem za staršími počiny nijak výrazněji nezaostává a její náplň by neměla urazit ani ty, pro něž je sousloví "pop/rock" spíše sprostým výrazem. S podobným zápalem, citem pro silné melodie a muzikantskou precizností a nápaditostí, už dnes tento žánr koneckonců hraje málokdo…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky