Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to vlastně oslava kulatin. Marcus Stiglegger a jeho cinematicky rituální dítko Vortex slaví deset let. A dělá si samo radost vydáním stále aktuálního alba As Gods Fall. Zároveň také ukončuje myšlenkovou trilogii započatou albem Kali Yuga, přes zaníceného pokračovatele z ruchu velkoměsta (Moloch, rozebrali jsme) a vrhá se do dávného odkazu severské mytologie, tolik profláknuté, přesto stále fascinující. Nechť je tedy spuštěn teleport směr Skandinávie, do kraje Vikingů, jejich hrdých zvyků a neméně hrdých vládců.

As Gods Fall je velká plocha hlučícího a výrazově barevného minimalismu na bázi soundtracku. 2CD album, jehož první část pojímá devět ryzích příběhů ovlivněných severským naturelem a ta druhá je věnována nikdy nevydaným skladbám a remixům od kolegů ve zbrani (za všechny např. oblíbenci Empusae). Pro mě jsou podobná vydání spíš přítěží, ačkoliv v nich může zůstat zachován původní rozměr konceptu a dodáno citlivé zvukové obohacení. Devatenáct skladeb je na jeden záběr zkrátka moc. Takže si album podvědomě dělím na dvě části a k As Gods Fall přistupuji jako k dvouhlavé sani objímající temnou relikvii podprahového vnímání. Tyhlety 2CD jsou prostě dle vkusu každého, já je v oblibě nemám a mít nebudu, ať už je jejich náplň jakákoliv.

Na druhou stranu je druhý díl alba zpracován poměrně poutavě. Až na pár úseků, které nemusím, jako třeba poněkud disharmonická akustika Odin´s Yourney The Trail remix, která působí víc rušivě, než jako chvilkové obohacení. Celkově trochu ubylo vikingské mystiky a přibylo děsivosti a strojírenské tmy, typicky to orientované žánrové zkázy. Je to pořád v mezích splynutí obou, ale trochu jinak, experimentálněji a zlověstněji. Jde o to, jaké skladby dostaly prostor a v jakých zvukových poryvech byly zpracovány. Osobně ocením spíš rytmicky založenou výpravnost evokující skutečnou píseň, kdy je temná clona snění povznesena do kategorie reality nočního provozu. Pár takových věcí se najde, což je dobře. A celkově jsem vlastně tak ze tří čtvrtin spokojen, což je taky dobře. Disk 1 ovšem vede, to je ten pravý příběh na pravém břehu řeky dávných předků a jejich božstev. Pravá tvář alba.

A ta funguje jako spirála. Vynese vás nahoru, kde se můžete dotknout nebes, políbit ruku Bohům a pak se spustit zase dolů, protože pravé místo na zemi je peklo, ať děláme co děláme. Letargie, snění ani další odpočinkové termíny nemají ve společnosti As Gods Fall na růžích ustláno, protože vlny a skutky božstev jsou příliš zásadní na to, aby se usínalo. Album pohání folklórní epika a surová hmota minimalismu, která klame svou leností jako ranní mlha, aby se v ní pak probudila hřmící nadutost symbolizující soumrak bohů. Jak už to v podobných případech bývá, spouštěcím mechanismem celé poklony severu byla návštěva těchto míst, kde je setkání tváří v tvář vikingským tradicím tak mocné, že mu jde jen ztěží odolat.

Podobně jako bylo minulé album Moloch spojeno s filmem a atmosférou starých detektivek, tak dnes je nová deska věnována zcela odlišnému, přesto se stejnou oddaností pojatému konceptu. As Gods Fall navíc není albem, které by bylo striktně omezováno klasicky orientovaným spojením na pomezí dark ambietního podzemí a neživých dozvuků industrialu, který plazivě strašidelnou představu popožene směrem k průmyslové obskurnosti. As Gods Fall je věnováno severským bohům a takto na něj nahlížejme. Nestojí po krk v kanálním odtoku, ale dívá se hrdě do nebes a kyne jim. Dva příklady za všechny, jak lze desku vnímat? Slain jako typická ukázka spojení tribal muziky s dávným dotekem severu. Ctí je folklórní nálada, sepjetí s přírodou a někde vzadu za obzorem hlučí těžká obloha pod tlakem velkých rozhodnutí Bohů. Jako varování. To Oddin´s Wrath je surová hmota jako by ji z nebes do lesů vyhnali samotní Sunn O))), ale nakonec je ta surovost přetavena do zběsilého tribal tempa a válečné vřavy, která se původní nerytmické hustotě zcela vymyká. Bubínky a hluky se splaší ve víru nervní eskapády, aby při tom bylo učiněno za dost i jisté dramatičnosti.

Hodně hostů, spousta vlivů, nepočítaně možností vedených jedním směrem. A jak jsem zmínil, hodně muziky. Možná až příliš... As Gods Fall ukazuje, jak mocně lze původní dark ambientní temnotářství vyhnat z děr a nechat různými směry pohlédnout ven. Ve mně se to však pere, okamžiky blízké dokonalosti střídají ty slabší a sterilnější. A já si je pamatuji. Přesto je As Gods Fall nahrávkou, kterou musím doporučit. Jen jsem ji chvíli viděl výš, než možná sama o sobě je. Až v rukou Bohů...