Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vosbúð - Almannagjá

VosbúðAlmannagjá

Victimer16.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Sopečná činnost ostrova Island převedená v nový atmosféricky vulkanický atak. V zemi je trhlina...

V zemi je trhlina a v ní se valící rozžhavená hmota dává na srozuměnou, že bude pořádně horko. Ohňové sloupy viditelné skrz díry v zemi lačně povstávají a s půlnocí v zádech máme co do činění s dalším mimořádně atraktivním vzepjetím sil mocné přírody. S noční oblohou za horizontem, v horském průsmyku, daleko od dalších svědků. Ledy se hnuly a ozývají se rány.

 

Informace o novém uskupení jsou klasicky strohé. Například na facebooku se na mě při zadání jména Vosbúð vyvalila spousta informací směřující k outdoorové výbavě do těžkých klimatických podmínek. Což pobavilo, protože jako nápověda k vhodným doplňkům v pohybu po horách se bude patřičné vybavení určitě hodit. Balím tedy vše důležité a vyrážím.

 

 

Navíc, proč se znovu nepodívat tam, kde je nám dobře? Vosbúð je nově vzniklý blackmetalový projekt, za nímž stojí jeden bezejmenný maník, jehož fascinuje bezprostřední krása domoviny v kombinaci s momentálním žánrovým výbuchem svých krajanů. Doslova vulkanickým. A jako vulkanický pak chápejme samotný způsob blackmetalového řemesla Vosbúð. To podléhá jistým pravidlům, ale ty nejsou nijak složitá na vstřebání. Vyčnívá rychlost, temná aura, smysl pro melodii, důraz na tradici a pár přírodních prvků coby dokrášlení atmosféry.

 
Teprve nedávno aktivovaný projekt těží ze starých zvyků vlastní kultury a s nadšením je sype do ran otevírající se země. Ty aspekty pohanského black metalu lze vystopovat prakticky hned. Ač bych úplně nesouhlasil s přirovnáním produkce Vosbúð k Andavald nebo Óreiða, čistě v rovině poslechu jsou si všichni docela blízko. Oba nadhozené spolky sice vidím kvalitativně o něco výše, ale ani v případě Vosbúð nešlapeme vedle. Vítězí nenucenost, silná atmosféra a poměrně snadné překonání všech nástrah. V těsném závěsu jsou na programu časté návraty a budování si vlastních cest a odkrývání původně zapovězených míst. V podstatě brnkačka. V době psychedelických nesouher, dvanáctistěnů a dalších narušených nitek trhajících původní tvar v neprostupné spektrum určitě ano.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vosbud.jpg

 

Půlhodina přeskakování trhlin v zemi skončí stejně rychle jako začne. Štiplavě vyletí, kousne, stáhne svůj plamenný ocas a zaleze. A znovu. Nic, co bych nechtěl dál pokoušet a přestat si zvát do bytu. Vosbúð neexceluje na poli originality a nikdo to po něm taky nechce. Je to hudba pro hrstku blackových fanatiků, kterým je dobře v objevování nových akvizic z nesvatého ostrova a v hledání nových příspěvků, které mohou oslovit. Tak beru debut Vosbúð i já. Slušná práce s potenciálem. Snad bude mít svého následovníka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky