Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V zemi je trhlina a v ní se valící rozžhavená hmota dává na srozuměnou, že bude pořádně horko. Ohňové sloupy viditelné skrz díry v zemi lačně povstávají a s půlnocí v zádech máme co do činění s dalším mimořádně atraktivním vzepjetím sil mocné přírody. S noční oblohou za horizontem, v horském průsmyku, daleko od dalších svědků. Ledy se hnuly a ozývají se rány.

Informace o novém uskupení jsou klasicky strohé. Například na facebooku se na mě při zadání jména Vosbúð vyvalila spousta informací směřující k outdoorové výbavě do těžkých klimatických podmínek. Což pobavilo, protože jako nápověda k vhodným doplňkům v pohybu po horách se bude patřičné vybavení určitě hodit. Balím tedy vše důležité a vyrážím.

Navíc, proč se znovu nepodívat tam, kde je nám dobře? Vosbúð je nově vzniklý blackmetalový projekt, za nímž stojí jeden bezejmenný maník, jehož fascinuje bezprostřední krása domoviny v kombinaci s momentálním žánrovým výbuchem svých krajanů. Doslova vulkanickým. A jako vulkanický pak chápejme samotný způsob blackmetalového řemesla Vosbúð. To podléhá jistým pravidlům, ale ty nejsou nijak složitá na vstřebání. Vyčnívá rychlost, temná aura, smysl pro melodii, důraz na tradici a pár přírodních prvků coby dokrášlení atmosféry.

 
Teprve nedávno aktivovaný projekt těží ze starých zvyků vlastní kultury a s nadšením je sype do ran otevírající se země. Ty aspekty pohanského black metalu lze vystopovat prakticky hned. Ač bych úplně nesouhlasil s přirovnáním produkce Vosbúð k Andavald nebo Óreiða, čistě v rovině poslechu jsou si všichni docela blízko. Oba nadhozené spolky sice vidím kvalitativně o něco výše, ale ani v případě Vosbúð nešlapeme vedle. Vítězí nenucenost, silná atmosféra a poměrně snadné překonání všech nástrah. V těsném závěsu jsou na programu časté návraty a budování si vlastních cest a odkrývání původně zapovězených míst. V podstatě brnkačka. V době psychedelických nesouher, dvanáctistěnů a dalších narušených nitek trhajících původní tvar v neprostupné spektrum určitě ano.

Půlhodina přeskakování trhlin v zemi skončí stejně rychle jako začne. Štiplavě vyletí, kousne, stáhne svůj plamenný ocas a zaleze. A znovu. Nic, co bych nechtěl dál pokoušet a přestat si zvát do bytu. Vosbúð neexceluje na poli originality a nikdo to po něm taky nechce. Je to hudba pro hrstku blackových fanatiků, kterým je dobře v objevování nových akvizic z nesvatého ostrova a v hledání nových příspěvků, které mohou oslovit. Tak beru debut Vosbúð i já. Slušná práce s potenciálem. Snad bude mít svého následovníka.