Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vypsaná Fixa - Kvalita

Vypsaná FixaKvalita

Jirka D.4.2.2020
Zdroj: zelená 12" gramodeska v triple-gatefold obalu
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Na otázku, jestli je nová deska lepší než ta předchozí, neexistuje žádná odpověď. Je naprosto jiná. A je to moc dobře.

O aktuální desce Vypsané fixy jsem původně vůbec nechtěl psát, protože se mi na první dobrou nelíbila ani trochu a pravdě se blíží spíš to, že mi přišla dost trapná, infantilní a pro děcka. Pak jsem si říkal, že když už píšu ty popravy na kapely, které mě nikdy nebavily a náhodou mi poslaly desku na recenzi, bylo by fér napsat stejnou popravu i na kapelu, která mě odjakživa baví, jen to tentokrát prostě nedopadlo. No a když už jsem se k tomu odhodlával, Kvalita mě začala bavit. A to tak že dost.

 

Ta první nechuť má jasné kořeny v předchozím albu Tady to někde je, které bych s klidným svědomím označil za nevážnější a nejdospělejší nahrávku VF, a s nímž tahle kapela jednoznačně ztvrdila to, co jsem si o ní myslel už dávno - že i když její muzika někomu přijde jako dětský písničky na fesťáky, v jádru je to muzikantská síla a studnice nápadů, s jakou se na domácím hřišti nesetkáte často. Jenže očekávat, že nové album naváže na atmosféru toho minulého, by možná bylo logické, ale jak se ukázalo taky hodně naivní. Nic nemohlo být dál od pravdy než očekávat Tady to někde je 2 a právě ten skok k veskrze pozitivní a rozverné muzice desky Kvalita byl ten největší zádrhel v tom, jak se tomu všemu dostat na kobylku.

 

Vypsaná Fixa

 

Cesta za pochopením začala u textů a jejich hravosti, která naplno rozvíjí možnosti našeho mateřského jazyka a řeknu vám jedno - pro toho, kdo má češtinu rád a kdo si užívá, když se jde na hranu a někdy až za hranu toho, co tenhle jazyk nabízí, bude tohle pastva pro uši. Pokud přijmete nadsázku, humor, který nemusí nutně ladit s vkusem každého, a taky jistou infantilnost, kterou jsem už zmínil a která z desky prostě cítit je. Ale lze ji přijmout, lze ji pochopit a lze ji začít mít rád. Ostatně jak už jsem psal, tohle album opustilo vážnou nótu svého předchůdce a za své přijalo mnohem barevnější a pestřejší vyjadřovací prostředky. No a když jsem se chytil tady, všechno ostatní už šlo úplně samo. Babičku na to!

 

 

Najednou začaly být slyšet přednosti alba, kterých je dost a mezi kterými se jako nejhlavnější jeví perfektní skladatelské řemeslo. Žádná jedna skladba není stejná jako některá další, žádná jedna šablona a neustálý odvar desetkrát zalitého čajového pytlíku. Každá skladba je originál a jasně ohraničená myšlenka. Bude vám stačit pár poslechů, abyste desku dostali do hlavy a její jednotlivé položky zcela jasně vystoupily každá na svůj vlastní piedestal. Někdo se chytne u rychlejších skladeb typu Ivan Trojan nebo Peprmintoví nosohlti, někdo u pomalejších jako Ester jede pryč nebo Měla krátkou ofinu (se kterými jsem sváděl nejdelší boj), ale ideál je myslím ten užít si desku jako celek. Dramaturgicky skvěle seskládanou, kdy rocková energie pravidelně střídá zklidněnou poetiku, a to doslova, protože Kvetoucí alej je udělaná na text Jana Skácela.

 

Odlehčená nálada alba se odráží i v naprosté svobodě co do využitých nástrojů, a tak když to nejmíň čekáte, zasáhne vás do obličeje trubka Lukáše Morávka z Priessnitz a foukací harmonika sfoukne všechny předsudky, že rock pro širší spektrum posluchačů musí být triviální písničky zcela podle tradic. Nemusí. Ostatně úplně první, titulní skladba je jasný odraz kapely, která ví, co chce a taky má dostatečné koule na to, aby něco takového dala dohromady. Prolnutí textové a hudební složky u Fixy nikdy nebylo tak dotažené, jako právě v téhle ryze punkové skladbě, která patří společně s Ivanem Trojanem a Peprmintovými nosohlty k mým osobním favoritům na desce.

 

 

 

Mezi jasná pozitiva si započítejte i vynikající a nápadité zpracování vinylové edice, která coby triple-gatefold obal imituje starej kazeťák a v tomto duchu se pak odehrává všechno další. Včetně přiloženého Návodu k obsluze, vnitřní kapsy v provedení tištěného spoje a tak dál. Vypsaná fixa vždycky měla skvěle udělané vinyly s mým osobním favoritem v minulé desce a ani novinka nezůstává pozadu. A baví mě i zvuk, který byl většinově pořízen v Sono studiu a je o něco civilnější, než když těžiště leželo u Ondřeje Ježka v Jámoru. Ostatně i on se na albu (tradičně) podílel, stejně jako (tradičně) Dušan Neuwerth, kteří oba hostují, ale hlavně společně zvládli produkci. A evidentně odvedli kus dobré práce, protože výsledek i přes fasádu místy trochu dětské desky z Vypsané fixy vytáhl všechno, co v téhle čtveřici vězí. Trochu starého punk rocku, trochu poezie, hodně hravosti a velkou míru humoru a nadsázky povýšené na celkem slušné umění.

 

Vypsaná fixa - Kvalita LP


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Coornelus / 4.2.20 21:33odpovědět

Velice slabá deska, funkční je tak 1/4. Což je málo... čekal jsem mnohem víc. Při Babičce mi bylo vyloženě trapně.

Lomikar / 4.2.20 8:02odpovědět

Haha ještě jedno album a Marty v sobě toho Gerarda Depardieu už neschová

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky