Recenze: Wang Wen - 100,000 Whys

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Wang Wen100,000 Whys

Jirka D.26.1.2022

Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele

Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm // Renkforce RF-DAB-IR1700 / Denon PMA-680R / Elac CL 72

VERDIKT: Klasičtí Wang Wen s lehkým problémem úplně strnout.

Post-rocková formace Wang Wen patří asi k nejznámějším čínským kytarovým kapelám a troufám si tvrdit, že jejich jméno má v žánrové komunitě dost solidní zvuk. Jejich historie je docela dlouhá, jejich diskografie obsáhlá, živá vystoupení intenzivní a jejich status tomu odpovídá. Ostatně psali jsme o jejich desce Sweet Home, Go! (2016) a chválou jsme rovněž nešetřili, byť cesta do ní nebyla snadná a vyžadovala si čas a trpělivost. Jenže přesně takoví Wang Wen jsou a asi nebude překvapení, že přesně na této hraně se v jejich případě bude lámat chlebík.

Aktuální deska se jmenuje 100,000 Whys (a nevím proč), vyšla v září za Pelagic Records a od té doby se jí snažím přijít na kobylku. Přiznám se, že zatím (a ještě pořád) je to dřina a jejich nových osm skladeb ne a ne přijmout za své. Jejich souhrnná délka opět přesahuje hodinu, i když jen lehce, ale v tom si myslím, že hlavní problém nebude. Dlouhé skladby a v důsledku celé desky byly a jsou této kapele vlastní a kdo už se do nich jednou pustil, musí s tím počítat. Na svém místě jsou i ostatní atributy jejich tvorby, tedy na post-rock naroubované smyčce, dechy a taková pro Evropana orientální drobnokresba (zkuste skladbu The Ghost), ale přesto jakoby tentokrát ne vše sedlo úplně dobře.

Zásadní problém, samozřejmě můj čistě subjektivní, je malá dramatičnost skladeb, malý důraz na gradaci, přílišná jednotvárnost a cosi jako nevzrušivost. Všechno tohle je samozřejmě hooodně relativní, protože jak už jsem uvedl výše, neagresivní, nedynamický a na první poslech lehce zakřiknutý přístup je téhle kapele vlastní. Navíc v detailech je strašně moc slyšet, jak kapela při tvorbě aranží přemýšlí, klade důraz na jednotlivosti a velmi pečlivě zvažuje, jaký nástroj a zvuk se kdy a kde objeví. Do tohoto bodu OK a po pravdě se lze do desky zaposlouchat, stejně jako se lze zadívat do mikroskopu a žasnout nad tím, co je v něm vidět. Bohužel podívat se na věc z dálky, z odstupu, v tomto případě znamená lehký pocit zklamání z poměrně nezáživného a nevýbojného celku.

Při poslechu nové desky (a bylo těch poslechů fakt hodně) mě mnohokrát napadlo spojení cinematic post-rock, tedy ideální partner pro nějaké velkolepé promítání přírodních scenérií nebo prostě jakéhokoliv jiného, vhodného vizuálního doprovodu. Ano, obloukem se vracím k tomu, že tahle kapela naživo, s velkým plátnem za zády, dokáže pro očkované vykouzlit strhující zážitek. Poslech doma, osekaný o vizuální složku a bez jakýchkoliv dalších oporných bodů může působit trochu sterilně a bez energie, což můžeme dávat za vinu dramatické době, skvělé souběžné desce japonských kolegů Mono (ZDE), anebo prostě jen tomu, že jsem se blbě vyspal. Nejlepší samozřejmě bude, když si to poslechnete a názor si uděláte sami, za mě prostě trochu nuda, byť moc pěkně udělaná.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.