Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wardruna - Skald

WardrunaSkald

Ruadek19.2.2019
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio Technica ATH M40X
VERDIKT: Deset věcí osekaných až na dřeň. Deska principiálně založená na zvoleném přistupu, který musíte akceptovat, pokud chcete pochopit to, co se na ní odehrává.

Psát text o Kvitrafnovi je pro mne vždy něco speciálního. Leader profláklé Wardruny je velice speciální osobnost, jaká si vyžaduje speciální přístup. Přistupuje k tvorbě jako historik, který ctí své severské kořeny a jehož díla mají zvláštní punc. Ne nadarmo se vedle jeho aktuálního počinu, jež recenzuji, objevilo cosi pozoruhodného. Fanouškovská odezva, že Einar je inkarnací Bragiho. Znalci severské mytologie vědí, že to byl bůh básníků a "slovních obratů", syn Ódina a Frigg. Kvitrafn se mu sice vizuálně moc nepodobá (nemá dlouhé vlasy), klidně bych se ale vsadil, že v hrdle má též ony bájné runy.

 

 

O čem že je to vlastně Skald? No právě o tomto hrdle a na další pád zase o tom samém. A o jiném přístupu, který mohl rozladit posluchače navyklé na aranžérsky pompéznější díla. Skald jde až na dřeň, jsou to čistě akustické verze písní původních i některých zcela neznámých. Určitým způsobem je to podobné jeho sólové desce Snake Pit Poetry z roku 2017, kde je též jako druhá v pořadí "Skald verze" této úvodní skladby. Einar se oprostil od všech okolních vlivů a natočil živě ve studiu Solslottet v Bergenu svou verzi Wardruny. Prakticky vzato tak, jak by byly tyto písně zpívány a interpretovány v opravdových časech Vikingů, o něž se vše opírá. Jeden hlas, jeden akustický nástroj, nic víc netřeba.

 

Z nástrojové palety lze zmínit Kravik - lyru, Taglharpu nebo Bukke - severský roh. Pokud k tomu ještě dodám, že o texty a celový přesah se textově / básnicky Einar opírá o filozofa Bergsveinna Birgissona, máme opět zaděláno na nevšední počin. Pro nahodilý poslech se může jednat pouze o zajímavě nazpívanou nudu, která není téměř ničím podpořená a že od jména typu Wardruna by se dal čekat mazec s větším rozpětím. Paradoxně sám Kvitrafn si o tom myslí opak a jde v souladu s potřebami seriálu Vikingové proti proudu a předsudkům. Skald verze jsou přednesem básní, vycházejích ze starých slov a starého jazyka. Přidanou hodnotu získáme srovnáním Skald verzí s verzemi z ostatních Wardruna desek, a že těch skladeb je více, než bychom mohli zpočátku odhadnout. Včetně asi nejvíce provařené, závěrečné Helvegen. Jedinou, pro mne až únavně dlouhou je předposlední Sonatorrek, která už pracuje se stopáží necelých 16 -ti minut. Tam se přiznám, že už nedávám poslech do konce, samosebou i díky tomu, že nerozumím textu.

 

S hlavou vzpřímenou odcházím do šera, kamsi do zamlžené divočiny a v hlavě mi zní uhrančivý hlas, který tu možná zněl ještě dávno před námi všemi. Desítka básní zbarvená do rudé barvy mne prostupuje a já jako bych se znovu octl na počátku věků. Odletím na větru vstříc jedinému oku, které shlíží z výšky a moje existence se stane nicotnou částečkou prachu v nekonečné pouti nás všech. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky