Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Waste of Space Orchestra - Syntheosis

Waste of Space OrchestraSyntheosis

Victimer27.5.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Kolaborace, která trhá žíly, studuje účinky úbytku psychických sil metalových válečníků a nekompromisně zabíjí řízenou improvizací. Album roku? Album cvoků? Dost možná.

V okamžiku, kdy jsem zavadil o tohle jméno, napadly mě pouze dvě věci. Buď to bude nahodile uvařená vyhulenost s hlavou a patou, ale bez větších ambicí, nebo si to všechno výjimečně sedne a se svinským šarmem zamíchá kartami letošní úrody. Pokud jde o mě, jsem jednoznačně pro variantu číslo dvě. Psychedelicky metalový propletenec Oranssi Pazuzu a Dark Buddha Rising, aneb Waste Of Space Orchestra dává jasné kouřové signály, které dvě kapely se spojily. Výsledek se pohybuje mezi black metalem a doom metalem, začouzenou improvizací, šamanským elixírem zhýrale bylinkového mládí a psychedelickým progem na bázi experimentu. Nebo spíš otevírání netušených dimenzí, které běžně obě kapely pokouší.


Osobní vztah mám o něco bližší k Oranssi Pazuzu, ale to nic nemění na tom, že ani k Dark Buddha Rising se netočím zády. To bych si musel nafackovat. Spíš bych to definoval jako čisté uctívání prvně jmenovaných, neb co deska, to skvost. K těm druhým chovám uznalý respekt, protože také oni mi dodávají extatické čáry máry fuck z chemií provoněných sklepů. Řekl bych, že asi tak ob-album. Tak nějak, přibližně, cirka a tak dále...

 


Syntheosis je plasticky nekonečná deska ve svém prostoru, který nejde moc dobře obsáhnout. Je to důmyslná výstavba i experiment. Je to hra i prověrka. To první především. Jako by obě kapely pookřály a nechaly se tou druhou vtáhnout do jejich světa, který je sám o sobě v příbuzenském vztahu. Hranice však neexistují. Nic není jen black, doom a psychedelický metal na hraně, za hranou a vůbec. Je to otevírání dalších dimenzí, kam už obě kapely nakročily a kde už ucítily vůni nekonečna. Každá ze svého úhlu pohledu a ve svých botkách. Tady je najednou v předsíni tolik obuvi, že není čas hledat ty správné kusy, takže chlapci se rozbíhají ke společnému jamování v cizích topánkách. Waste Of Space Orchestra se pohybují někde mezi mléčnou dráhou, peklem a chemickou laboratoří s možností praktikovat rituální cvičení. Vzduchem létají jiskry, venku se ze svahu valí těžké balvany a podzemí burácí pod tíhou soustavných zaříkávání jak vyvolat ducha sluje a vystřelit ho do astrálu. Proboha, musí ale vypadat jako šílený hudebník!


Že by to chtělo větší než malé množství zvýšené odolnosti? Tak určitě a k tomu nám dopomáhej bůh. Bůh v županu, se žvárem v koutku a s profesorsky přísným pohledem. Takový ten co pohladí, káže sirup a zcela nahý ukáže, kam nastoupit, aby další zastávka byla peklo a jeho blízcí. Syntheosis je deska luxusní délky a stejně luxusních hudebních příhod. Zprvu to může svádět k závěrům, že je to vlastně jen taková hlučnější seance, při které se sešlo pár kámošů, kteří věří podobné muzice. Asi to tak i bude, ale účinky jsou mnohem hlubší, schůzky důkladnější a v ledničce ještě zbylo pár lahváčů na pár dalších...

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/waste%20of%20space%20orchestra%20band.jpg


Víc portálů víc ví a že se jich po celé trase Syntheosis otevírá... A nabízí tak víc podnikavě rozmělněných klišé v jeden bezva dezert. Black metal a spolu s ním dost kláves na to, abychom mohli tuhle desku považovat za atmosférickou. Dost obecné paniky, jak to všechno dopadne, když to může být celkem neřízená střela. Doom metal, jeho záhrobní auru a dřevní mystiku. Jen víc popostrčenou směrem k nekonečnu. Ostatně, výhled ze sklepní dutiny je vynikající. Ne, tyhle kapely si vyhoví, to bylo víc než jasné. Otázka zněla jak to bude ve finále znít. A tady je odpověď - jako Syntheosis! Já tedy aspoň nemám náladu hledat, jestli daná pasáž zrovna zní zrovna jako zlomek OP nebo rozvinutá momentka z truhly pokladů DBR. Jsem v jednom kole. A to se jmenuje stejně jako tohle album.


Syntheosis je špinavá vesmírná symfonie. Měnící trhana ve šlechtice a jeho kýbl na číši. Není to album o prznění představivosti, ani o nestravitelném žmoulání pár motivů, jejichž nekonečné preludování nemá konce ani valného zastání. Je to dar zábavy, intenzivní výstřelek, ale hlavně dobrodružné cestování v oparu vedoucím k nebesům a dál. Někdy se povahově podobá jedné, někdy zas druhé kapele a dohromady tvoří velmi výživnou směs, kterou se lze krmit do nekonečna. Že by mi však mělo být líto, že jde možná o jednorázovou záležitost? Ale kdež, Syntheosis si časem získá na kultovním statusu a bude se na něj v dobrém vzpomínat. Jako na jedinečnou příležitost si jedinečně povyrazit. A třeba někdy v budoucnu ještě přijde dvojka. Waste Of Space Orchestra = Oranssi Pazuzu + Dark Buddha Rising a od toho se odvíjí vše. Myslete si co chcete, ale tahle spolupráce je neodolatelná. Krajně nebezpečná!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky