Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Winds - Of Entity And Mind

WindsOf Entity And Mind

Sorgh23.12.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ambiciozní prvotina, která je pozvánkou na plesy dalších sezón. Jako seznamovací taneček dobré, ale to, co následuje, je o několik pater výš.

Of Entity And Mind. Tak se nazývá debutní EP norského projektu Winds, o kterém už jsem se kdysi v minulosti zmínil v souvislosti s jednou jejich pozdější řadovkou. Tímto povedeným debutem směle prolomili zónu bezvětří a naplnili prostor svěžím vánkem neotřelé hudby. Psal se rok 2001 a uběhla tři léta od vzniku kapely. Kdybych se snažil popsat, jak album emočně působí či jakým stylem se nechává inspirovat, jen bych opakoval svá slova obsažená již v recenzi na The Imaginary Direction Of Time. Spíš jsem se snažil slyšet něco, čím se prvotina odlišuje od vyspělejších nástupců a bedlivě sledoval vývojové cesty zpět k počátkům.

A právě proto, že jde o debut, je cítit, že kapela zatím nedosáhla svého potenciálu zcela uhranout.  Skladby už mají jasný rukopis, který Winds vyhraňuje hned od počátků z kádě progresivních spolků. Typické trylky kytar evokují voliéru zpěvných ptáků, jemný zpěv a rytmické vrnění kytary v místech, kde je třeba zdůraznit vlastní slova. Nezbytný je i klavír, tento šosatý pán s cilindrem, bez něhož by hudbě Winds chyběla aura neoklasické vážnosti.


Hudebně se album neodlišuje od svých pokračovatelů. Rozdíl cítím jen v tom, jak hudebníci roubují jednotlivé prvky do sebe. Někdy je to příliš neučesané, jako nečekaný schod v nájezdu pro kočárky. Cesta, schod a jiný směr. Taktéž se u následníků nachází víc „hitů“, pasáží, které se vryjí do hlavy a nejdou ven. Tady se vlnění nese v přibližně stejném rozsahu, chybí výrazné výstřelky jakýmkoliv směrem. Z celkového konceptu vyniká úvodní Inception Perspective, která kombinuje ambientní dusnou atmosféru s čistým kvílením sólové kytary a deklamujícími hlasy. Skvělá věc, jenž si nekompromisně vyžádá roztěkanou pozornost. Od druhé skladby už je ale vše při starém, tedy vlastně tehdy v novém, tak jak to známe i z posledních alb a my můžeme nastoupit. Vlak nás poveze dalšími léty až k letopočtu 2007, kdy vychází labutí píseň kapely s názvem Prominence And Demise.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Peťan / 16.7.20 21:28

Skvěle rozbráno! Demolition, ale i Jugulator jsou strašně nedoceněná alba, jen proto, že jsou jiná než předešlá tvorba JP. Mám je moc rád. Tvrdá, nekompromisní a s vlastním ksichtem. Halford je jen jeden, ale Ripper se své role zhostil bravurně. Kdyby mi někdo řekl, abych mu popsal vývoj heavy metalu, pustím mu diskografii JP. Od hard rocku na prvních albech, přes heavymetalové vrcholy až po moderní pojetí klasického heavy metalu. Ta kapela má všechno a pořád má co nabídnout, protože Firepower je výtečné album. Díky žes Demolition takhle vytáhl, jdu si to pustit po sakra dlouhý době!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky