Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Winds - Of Entity And Mind

WindsOf Entity And Mind

Sorgh23.12.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ambiciozní prvotina, která je pozvánkou na plesy dalších sezón. Jako seznamovací taneček dobré, ale to, co následuje, je o několik pater výš.

Of Entity And Mind. Tak se nazývá debutní EP norského projektu Winds, o kterém už jsem se kdysi v minulosti zmínil v souvislosti s jednou jejich pozdější řadovkou. Tímto povedeným debutem směle prolomili zónu bezvětří a naplnili prostor svěžím vánkem neotřelé hudby. Psal se rok 2001 a uběhla tři léta od vzniku kapely. Kdybych se snažil popsat, jak album emočně působí či jakým stylem se nechává inspirovat, jen bych opakoval svá slova obsažená již v recenzi na The Imaginary Direction Of Time. Spíš jsem se snažil slyšet něco, čím se prvotina odlišuje od vyspělejších nástupců a bedlivě sledoval vývojové cesty zpět k počátkům.

A právě proto, že jde o debut, je cítit, že kapela zatím nedosáhla svého potenciálu zcela uhranout.  Skladby už mají jasný rukopis, který Winds vyhraňuje hned od počátků z kádě progresivních spolků. Typické trylky kytar evokují voliéru zpěvných ptáků, jemný zpěv a rytmické vrnění kytary v místech, kde je třeba zdůraznit vlastní slova. Nezbytný je i klavír, tento šosatý pán s cilindrem, bez něhož by hudbě Winds chyběla aura neoklasické vážnosti.


Hudebně se album neodlišuje od svých pokračovatelů. Rozdíl cítím jen v tom, jak hudebníci roubují jednotlivé prvky do sebe. Někdy je to příliš neučesané, jako nečekaný schod v nájezdu pro kočárky. Cesta, schod a jiný směr. Taktéž se u následníků nachází víc „hitů“, pasáží, které se vryjí do hlavy a nejdou ven. Tady se vlnění nese v přibližně stejném rozsahu, chybí výrazné výstřelky jakýmkoliv směrem. Z celkového konceptu vyniká úvodní Inception Perspective, která kombinuje ambientní dusnou atmosféru s čistým kvílením sólové kytary a deklamujícími hlasy. Skvělá věc, jenž si nekompromisně vyžádá roztěkanou pozornost. Od druhé skladby už je ale vše při starém, tedy vlastně tehdy v novém, tak jak to známe i z posledních alb a my můžeme nastoupit. Vlak nás poveze dalšími léty až k letopočtu 2007, kdy vychází labutí píseň kapely s názvem Prominence And Demise.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky