Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pánové podepsaní pod touto nahrávkou se zřejmě natolik shlédli v osmdesátých letech, že pouhé nostalgické fanouškovství jim přestalo stačit. EP "The Devil's Night", které tato mladá švédská kapela natočila v loňském roce, jakoby vypadlo z archivu nějaké dobové začínající kapely. Kdyby mně je někdo prezentoval jako demáč z roku 1985, asi bych mu bez problémů skočil na špek, protože EP má regulérní garážový zvuk a hudební postupy z metalového pravěku.

Nevím přesně, z jakého prostředí kapela pochází a kde je její místo na tamější scéně, ovšem hned po prvních vteřinách je mi jasné, že mám co do činění s tím nejhlubším heavy metalovým undergroundem. Zahuhlaný nepříliš čitelný zvuk, ohrané kytarové riffy, které už nemohou nikoho postavit do latě, standardní instrumentální výkony, zřejmě nahráváno z větší části naživo. Hrubý vokál mi lehce připomíná dnes už penzionovaného piráta Rock'n'Rolfa, v momentech vyžadujících melodičtejší linku působí trochu nejistě. Tempo je převážně střední, které místy přechází do svižnějšího poklusu. Hudebně se Witchgrave inspirují výhradně v heavymetalových vodách osmé dekády minulého století a berou si ty nejtuctovější riffy z výbavy starých Iron Maiden a Accept.

To by tak bylo v kostce vše, čím nahrávka disponuje, tedy žádná sláva. Jediné pozitivum, které se dá během těch zhruba třinácti minut z alba vymáčknout, je autentická záměrná archaičnost záznamu, která bez sebemenších pochybností odkopává tohle EP do nejzatuchlejších podzemních stok undegroundu let dávno minulých. Napomáhá tomu i zjevná satanistická tématika v textech, která byla u dobových kapel poměrně rozšířená a image metalu oddaných týpků, kteří se ve starých džískách nebo křivácích prezentují i v dalších seskupeních (Antichrist, Eviscerated). Hoši jsou do svého řemesla tedy naplno zažraní a snaží se vše dělat poctivě a bez pozérství. To je na jednu stranu chvályhodné a fanouška osmdesátek potěší, že tyto nenávratné časy mají své aktivní pokračovatele, jenže chybí tomu vlastní invence, která by tohle EP udělala zajímavější. Po více posleších se sice některé pasáže dokáží v paměti prosadit, ale jsou to jen slabé záchvěvy, které se po krátké době člověku z hlavy vypaří. Zůstane jen pachuť tuctového archaického heavy metalu, který se i u nás hrál před slušnou řádkou let.