Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jakmile se někde mihne Dan Swanö, hned zpozorním a předem vím, že se mi cokoliv, co vytvořil, bude líbit. Byť jsem posléze vymaněn z okouzlení, nikdy nezačnu nadávat. Takový jsem vzorný fanoušek, a co se týče mého kritického nadhledu, v případě Danovy tvorby opravdu hodně pokulhává. Projekt Witherscape působil jen jako snaha udělat si radost, vrátit se do světa progresivního deathu jako za starých dobrých časů Edge of Sanity. Dan se přece dávno profiluje v rockových Nightingale a funguje hlavně coby vyhledávaný zvukař a producent, případně host na těchto nahrávkách. Světe div se, debut The Inheritance má mladšího sourozence a vše se tváří jakože regulérní záležitost. S chladnou hlavou, ale vzrušen nad míru, si říkám, že i kdyby zůstalo jen u této dvojici alb, zaplať bohové za ty dary.

Nabízí se shrnutí stavu, že The Northern Sanctuary pokračuje tam, kde předchůdce skončil. Dan s Ragnarem navazují na debut občasnými melodickými linkami, vtipně zakomponovanými do odlišného výraziva. Ta tam je temná zatěžkanost. Ačkoliv je dvojka vedená v ostřejším rytmu a v kytarách razantnější, je její atmosféra hravější, možná i radostnější. Ubylo čistých zpěvů a naopak je zde více parádního growlu, respektive vynikajícího chrapláku, který je v hojné míře od The Inheritance v podstatě novinka. Tento styl zabarvení hlasu Dan využíval od pradávna, ale jen sporadicky. Rovněž cítím odklon od retro nádechu debutu. Sedmdesátky i osmdesátky jsou všudypřítomné a v deathovém hlomození hard rockově stadionové nuance stále proplouvají. Stejně tak epické hrátky, tolik typické pro tu dobu, nadále určují stavbu skladby. Ale tentokrát zaznamenávám snahu o současnost. Tak nějak jakoby se klukům zachtělo opětovně určovat směr, jak se pro progresivní myšlení sluší a patří.

Líbí se mi, že i na krátké ploše dokáže hudba Witherscape znít košatě. Každá ze zpívaných skladeb nabízí široké spektrum nápadů. Během tvrdé řezby se náhle objevíme v artové rozmáchlosti či progově rafinované rytmice. Výjimku činí závěrečná instrumentálka Vila i frid, která má za úkol ztišit posluchače, který v předchozí The Northern Sanctuary, rozkročené skoro ve čvrthodině, prožil rozbouřené emoce a užil si špičkového zvládnutí propojení všech možných barev i nápadité rytmiky. Možná bych mohl zmínit baladu Marionette plnou patosu, bez které bych dokázal žít a jestli musím ukázat na slabý článek desky, byla by to právě tahle skladba.

Debut The Inheritance zdobily krásné obrazy mistra Travise Smitha a dodávaly desce další dimenzi. Nyní se o vizuální stránku postaral maďarský umělec Gyula Havancsák, který album obalil až komiksově. Havancsákovo dílo budete znát z přebalů takových veličin jako Destruction, Grave Digger, Stravorarius, Annihilator a rovněž Nightingale. Zřejmě to bude otázkou vkusu, ale ocenil bych opětovné malůvky pana Smithe. Uznávám, že po obsahové stránce jsou obrázky The Northern Sanctuary stejně výpravné jako hudba, ale nejsem fanouškem tohoto výtvarného umění. Což je chyba moje a vám se líbit třeba bude, respektive nebude, protože si desku pouze stáhnete. Novinka vychází ve třech verzích. Klasické CD, digibook, který nabízí i druhé CD s plně dynamickým mixem a mp3 stopu s instrumentální verzí alba, a vinyl s CD.

Abych nějak shrnul pocity z druhého díla Witherscape, nebude mi stačit pár slov. Nadšeně vnímám odkazy k dávnému klenotu Crimson vynikajících Edge of Sanity i ke stejně výborným Nightingale, které nepřevládají nad dnešními nápady nesourodé dvojice a které to kupodivu skvěle šlape. Novinka The Northern Sanctuary dle mého názoru debut překonala o značný kus a přitom dává na pamětnou, že na jeho základě mohla vyrůst mohutná stavba. Stejně tak uznale kvituji, že se z nostalgického retro progu dostali Witherscape přímo do současnosti. Nejedná se o přední záležitost, ze které by káplo poselství a tuny odkazů pro následovníky, ale předpokládám, že i náročnější posluchač ocení výpravně napsané a suverénně zahrané kompozice, ze kterých víc než touha nadchnout čiší veliká radost. Což je zřejmě nejtypičtějším faktorem této nahrávky, která se pro mě ihned stala srdeční záležitostí.