Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Withershin - The Hungering Void (EP)

WithershinThe Hungering Void (EP)

Bhut19.10.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Příjemná black metalová procházka do hladovějícího chřtánu prázdnoty. Severská scéna zůstane snad navždy tím lepším (aspoň co se daného žánru týče). Toto EP neurazí, nýbrž nadchne. Ale posluchač posmutní po krátkém obsahu…

Švédští Withershin otvírají pekelné brány pomocí EP The Hungering Void. Neboli, hladová prázdnota otvírá svůj chřtán.

Kapela, která se v černočerné tmě black metalu nepohybuje zas tak dlouho, konkrétněji od roku 2006. I za tak vcelku krátké údobí stihla vydat malé demo, debutové album a dnes probírané EP. To sice není doslovně aktuální (pochází z roku 2010), ale jeho dozvuk ještě neskonal. Je to tří písňový materiál trvající čistou čtvrt hodinu, proto bude tento článek poněkud kratší struktury.

Zvláštností je, jak deska začíná nevinnou hrou kytar. Ale z tohoto rozčarování je posluchač záhy vyveden ostrou palbou blackového ďasu Wherein I Exalt. Po plejádě metalové smršti slyšíme jen šepot a podivné zvuky snad z jeskyně. I tak promlouvá prázdnota. K samotnému konci je jen slyšet zoufalý výkřik, který je ihned proměněn v druhý track The Hungering Void. Tato píseň však má nejkratšího trvání a po tedy nedlouhém divém křepčení ustává. V o poznání pomalejším tempu s opět progresivnějším počátkem skladby pak dovršuje dobu trvání závěrečná Crossing The Threshold. Není to již takový black metalový útok a spíše jen střednětempý pochod. Jen je škoda, že nehezky končí svou pouť prázdnotou. Je to takové náhle utnuté. Třeba je to myšleno schválně, aby posluchač měl dojem, že hladová prázdnota již sklapla a plně se nasytila. Nevím.

 

Nicméně, výlet to byl krásný, možná krátký, možná příliš dlouhý. Já jakožto zastánce blacku hovořím tak, že to bylo příliš krátké. Ale i přesto všechno je tento počin na vyspělé úrovni. Není to zase kdo ví jaký zázrak, ale obyčejný šedý průměr také ne. Zvuk bych hodnotil velice kladně. Dává pěkně rozumět každému nástroji a použitým ostatním zvukům. Nejedná se o žádné zrnění a žádné zkreslení. Hudebně jsou Withershin vcelku vyzrálou kapelou. Hráčsky a řemeslně je odvedena práce na výtečnou. Spíše než nápady vychrlit na EP, ponechal bych si je a vyčkával dalších, aby se vše pak mohlo projevit na dlouhohrající desce. Takto je to takové neuzavřené, neúplné. Námět a provedení jsou sice dokonány velmi zdárně, leč stále tomu cosi chybí. Na řadovém albu po boku dalších rozvitějších písní, by to jistě mělo větší efekt. Nu což, stalo se. Kapela byla možná moc horlivá, možná, že to byl záměr. Jisté ale je, že EP jako celek funguje tak, jak má.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky