Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Od okamžiku, kdy se mé nicotné já poprvé pokusilo proniknout do kolekce písní potažených šedými oblaky nesnesitelného bytí, naplněné melancholií, beznadějí, zklamáním a samotou permanentně reagující s nebezpečným napětím, jenž je při neopatrném zacházení sto spálit vše milé a nevinné na prach a popel, již pravda přešlo více temných mračen, než bych sám předpokládal. Definitivně finální kapitola natolik zajímavého tělesa, jakým Woods Of Ypres bezesporu byli, si však podobně detailní a dlouhotrvající pozornost jistě zaslouží...

Poslech Grey Skies And Electric Light pro mne od počátku neznamenal nijak jednoduchou a jednoznačnou záležitost, ačkoliv již premiérová konfrontace, prakticky bez sebemenší nutnosti rozhýbání ztuhlých mozkových závitů, zcela nepokrytě dávala na srozuměnou, že David Gold tentokrát složil svůj vůbec nejhitovější a nepřístupnější materiál za celou svou kariéru. 
Možná trochu paradoxně mé roztěkané vnímání nedokázalo tento fakt přijmout a ponořit se hlouběji do útrob jednotlivých zastávek Davidovy poslední cesty... 
Nespočet marných pokusů o jakýkoliv posun, při nichž mnou sice pokaždé projel více než citelný vnitřní náboj nahrávky, avšak samotná podstata zůstávala stále skryta, vyznívalo po několik týdnů prakticky naprázdno, i proto na čas Woods Of Ypres zcela zmizeli ze zorného úhlu mého zájmu a já se rozhodl věnovat raději jiným aktivitám, nežli oddávání se poslechu prachem a sněhem zavátých melodií... 

...což se nakonec ukázalo jako ten nejlepší způsob léčby dlouhotrvajících poruch centra vnímání pochybných krás a ztráty rozeznávacích schopností způsobených zahlcením přítokového informačního kanálku. Jednoduché, avšak stoprocentně účinné. Hudba Woods Of Ypres si mne totiž po dnech plných nervového vypětí, pološíleného blouznění a stresových situací, jež vás ani pan doktor Chocholoušek nenaučí uspokojivě zvládat, našla zcela sama. Hlavou mi najednou zněly úryvky posmutnělých, intimních Davidových zpovědí, jeho hypnotizující hluboký hlas, decentní klavír, křehká atmosféra, jakou neumí navodit jen tak někdo. Stejně tak agresivní, o poznání důraznější pasáže, které sice v celkovém kontextu stojí zdánlivě trochu upozaděny, avšak jejich kvalita se zdá být ještě silnější, než kdykoliv předtím. Najednou mi všech jedenáct písní zcela bez mého přičinění, či křečovité snahy o odhalení jejich tepajícího nitra, vyrostlo jako jeden živý organismus před očima a rozkvetlo v nádherný, bohatý útvar, jenž mne svou pestrostí a omamnou vůní temného lesa a letní bouře dokonale ošálil. Potenciál skrytý v Davidových písních je zcela zřetelný a neoddiskutovatelný, již na minulých albech se nezřídka prosazovala jeho schopnost napsat jednoduchou, chytlavou skladbu, přitom nevtíravou, obohacenou vlivy hned několika stylových specifik, avšak až z Woods 5 cítím maximálně sebevědomou interpretaci vlastních nápadů a úplné otevření se okolnímu světu. David dokonale zúročil vše, co pod jménem Woods Of Ypres za svůj velmi krátký život stihl vytvořit. Grey Skies And Electric Light je v mých očích jeho nejlepším počinem, velkým finále, byť nechtěným a velmi nešťastným, jehož skutečná kvalita se dá jen velmi stěží vyjádřit pouhými slovy...