Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Woods Of Ypres - Woods 5: Grey Skies & Electric Light

Woods Of YpresWoods 5: Grey Skies & Electric Light

David30.3.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Krásné album, až po okraj naplněné emocemi a opravdovostí. Ačkoliv k němu nevede cesta přímá, prostá výmolů a kamení, stojí za to ji absolvovat, jelikož na jejím konci každého, kdo nepoleví a neotočí své kroky zpět, čeká zážitek, jenž ho uchvátí svou intenzitou a barvitostí uchovávající kouzlo této desky po mnoho a mnoho dní...

Od okamžiku, kdy se mé nicotné já poprvé pokusilo proniknout do kolekce písní potažených šedými oblaky nesnesitelného bytí, naplněné melancholií, beznadějí, zklamáním a samotou permanentně reagující s nebezpečným napětím, jenž je při neopatrném zacházení sto spálit vše milé a nevinné na prach a popel, již pravda přešlo více temných mračen, než bych sám předpokládal. Definitivně finální kapitola natolik zajímavého tělesa, jakým Woods Of Ypres bezesporu byli, si však podobně detailní a dlouhotrvající pozornost jistě zaslouží...

Poslech Grey Skies And Electric Light pro mne od počátku neznamenal nijak jednoduchou a jednoznačnou záležitost, ačkoliv již premiérová konfrontace, prakticky bez sebemenší nutnosti rozhýbání ztuhlých mozkových závitů, zcela nepokrytě dávala na srozuměnou, že David Gold tentokrát složil svůj vůbec nejhitovější a nepřístupnější materiál za celou svou kariéru. 
Možná trochu paradoxně mé roztěkané vnímání nedokázalo tento fakt přijmout a ponořit se hlouběji do útrob jednotlivých zastávek Davidovy poslední cesty... 
Nespočet marných pokusů o jakýkoliv posun, při nichž mnou sice pokaždé projel více než citelný vnitřní náboj nahrávky, avšak samotná podstata zůstávala stále skryta, vyznívalo po několik týdnů prakticky naprázdno, i proto na čas Woods Of Ypres zcela zmizeli ze zorného úhlu mého zájmu a já se rozhodl věnovat raději jiným aktivitám, nežli oddávání se poslechu prachem a sněhem zavátých melodií... 

 

Woods


...což se nakonec ukázalo jako ten nejlepší způsob léčby dlouhotrvajících poruch centra vnímání pochybných krás a ztráty rozeznávacích schopností způsobených zahlcením přítokového informačního kanálku. Jednoduché, avšak stoprocentně účinné. Hudba Woods Of Ypres si mne totiž po dnech plných nervového vypětí, pološíleného blouznění a stresových situací, jež vás ani pan doktor Chocholoušek nenaučí uspokojivě zvládat, našla zcela sama. Hlavou mi najednou zněly úryvky posmutnělých, intimních Davidových zpovědí, jeho hypnotizující hluboký hlas, decentní klavír, křehká atmosféra, jakou neumí navodit jen tak někdo. Stejně tak agresivní, o poznání důraznější pasáže, které sice v celkovém kontextu stojí zdánlivě trochu upozaděny, avšak jejich kvalita se zdá být ještě silnější, než kdykoliv předtím. Najednou mi všech jedenáct písní zcela bez mého přičinění, či křečovité snahy o odhalení jejich tepajícího nitra, vyrostlo jako jeden živý organismus před očima a rozkvetlo v nádherný, bohatý útvar, jenž mne svou pestrostí a omamnou vůní temného lesa a letní bouře dokonale ošálil. Potenciál skrytý v Davidových písních je zcela zřetelný a neoddiskutovatelný, již na minulých albech se nezřídka prosazovala jeho schopnost napsat jednoduchou, chytlavou skladbu, přitom nevtíravou, obohacenou vlivy hned několika stylových specifik, avšak až z Woods 5 cítím maximálně sebevědomou interpretaci vlastních nápadů a úplné otevření se okolnímu světu. David dokonale zúročil vše, co pod jménem Woods Of Ypres za svůj velmi krátký život stihl vytvořit. Grey Skies And Electric Light je v mých očích jeho nejlepším počinem, velkým finále, byť nechtěným a velmi nešťastným, jehož skutečná kvalita se dá jen velmi stěží vyjádřit pouhými slovy...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky