Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wovenhand - Refractory Obdurate

WovenhandRefractory Obdurate

David29.9.2014
Zdroj: transparentní zelený 12" vinyl (# DW160)
Posloucháno na: Audio Technica AT-13 EA, Technics SL-Q2, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Wovenhand vynesli na stůl trumfové eso a ostatní jen bezmocně přihlížejí.

David Eugene Edwards v životní formě. Vítr zvedající prach, žhnoucí nehostinná pláň, osamělý jezdec. On je zákon, soudce, kazatel… Od dob 16 Horsepower ale prošel dlouhou cestu. Každý další zářez na jeho pažbě jde ruku v ruce s přerušením pouta minulosti a postupným otevíráním světů, o jejichž existenci bylo dříve zapovězeno byť jen pomyslet. Odér prastarého country, polozapomenutých tradicionálů protkaných nekompromisními ostny současnosti. Uzda fantazie a kreativity tentokrát pobízí k ještě silnějším zážitkům.

 

Dee

 

Jestliže Mosaic uhranulo neprostupnou atmosférou, Ten Stones skloubením klidné, rozjímavé tváře s chladným ostřím strun dopovaných usměrněnými elektrony a The Laughing Stalk důrazem prostým jakýchkoliv ústupků, Refractory Obrurate posouvá Wovenhand do sfér, pod jejichž vlivem se silnějším podlamují kolena a slabším zatíná ruka v pěst. Klid před bouří, tající se dech, útok, rozvaha, chlad, horko… tlukot srdce. Naléhavost je slovo čnící nad všemi dříve pronesenými. Uchopit, vtáhnout a nepustit. Tóny prostupující mlžný opar v jednu chvíli omámí, ukolébají, aby vzápětí ukázaly pravou tvář lovce bez slitování. Není prostor k úniku, přesto cítíte bezpečí. On je přeci zákon, soudce i kazatel. Scénář, jehož chcete být součástí. Album, které roste každým poslechem? Bez debat. Majestátné, ale i křehké zároveň. Hravost pouličních muzikantů si podává ruku s punkovou účelností, zpovědi váženého vypravěče jsou střídány neurvalým přednesem plným emocí.

 

Celek není pouhým součtem jeho částí a řetěz je tak pevný jako jeho nejslabší článek. Refractory Obdurate drží pohromadě jako jeden monolit navzdory vnitřnímu neklidu a pnutí deseti rovnocenných těles navzájem spojených nadstandardních porcí nadhledu, umu a hráčské vyspělosti. Wovenhand vynesli na stůl trumfové eso a ostatní jen bezmocně přihlížejí. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 2.10.14 18:13odpovědět

Radost se tím albem nechat nést, každý tón má smysl. Skvělá věc, budu si pamatovat!

Jirka D. / 29.9.14 6:31odpovědět

Podmanivé album, navíc moc hezky zpracovaná gramodeska. Za mě osmdesát bobříků.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky