Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Vampire Songs tajemství gothických archivů

XIII. StoletíVampire Songs tajemství gothických archivů

Bhut12.8.2010
Zdroj: CD (# 7243 8 60509 2 2)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Raritní songy obsažené v tomto počinu jsou výborné a mají zdařilé provedení. Nejedná se o žádnou obyčejnou reedici starých písní, nýbrž o příjemný doplněk celkové diskografie. Velké plus zasluhuje použití saxofonu v určitých skladbách. Jedná se o více melancholicky laděné album z mrazivou a tajemnou atmosférou.

V roce 2005 se kapela XIII. Století rozhodla vydat další album. Tentokrát se deska jmenuje Vampire Song's její přídomek pak tvoří název Tajemství gothických archivů. Již z onoho názvu nenápadně vyplývá, že se jedná o staré písně. Počin obsahuje raritní nahrávky, které dosud nebyli oficiálně vydány. Od v pořadí čtvrté skladby Valpurgina noc až do skladby dvanácté Obřad za mrtvé se jedná o písně z dema, které se jmenovalo Vampir Songs For Agnes vydané roku 1991. Zbytek pak jsou raritní nahrávky. Na nové desce se těmto kouskům dopřálo lepšího zvuku vyčištěného od zbytečného a nežádoucího šumu. Hlavní koncept alba tedy tvoří již výše zmiňované demo. Hudbu tvořili pouze nástroje jako: kytara, baskytara, bicí a saxofon. Právě onen saxofon má prazvláštní kouzlo, které při poslechu utváří zajímavou atmosféru. Hudba má zcela jinou vizáž oproti klasickému XIII. Století jak jej mnozí známe. Jednotlivé písně se nesou v ryze rockových vodách s lehkým dovětkem punkové vlny let osmdesátých. Tempo skladeb zůstává střední a ve většině spíše pomalejší. Hudba je vhodná k večernímu poslechu a přemítání o mystických a okultistických záležitostech. Nesmí chybět ani dobré pití, nejvhodnější pro tuto chvíli by byl zřejmě absinth. Ale vraťme se zpět ze snění, každý si přece vychutnává poslech hudby po svém. Těžko nyní hodnotit hudební posun skupiny, jelikož se nejedná o žádné nové skladby, nýbrž o prastaré písně z počátků formace. Ale i ty si zaslahují nemalé pozornosti. V archivu kapely se nachází, dle mého názoru, více povedených skladeb, které by zasluhovaly reedice. Ovšem staly se raritou a sběrateli vyhledávaným předmětem. Proto sestava učinila rozumný krok, vydat alespoň část ze svého „ukrytého“ repertoáru. Nastínila tím tak novopečeným posluchačům, jak znělo rané období této neobyčejné skupiny. Hudba je to vskutku pěkná a milá, ovšem do moderního komplexu současné hudby XIII. Století příliš nezapadá. Jedná se tedy o takové zpestření oficiální diskografie.

 

Deska začíná intrem nazvaném Stigmata Vampire (Intro), slyšet je vytí větru a malá symfonie v pozadí. Poté přichází Mr. Psycho - skladba známá již z alba Werewolf. Následuje procházka do Pokoje č. 26. Pamětníci možná tuší, že tato skladba patří Petru Novákovi. Ano, je to tak. Skupina se rozhodla udělat další coververzi ve svém repertoáru a do hledáčku si vzala právě tuto skladbu. Dotáhla ji do verze příjemně veselé a rockové. Dále nastává Valpurgina noc. Tajemná a temná. Saxofon je vskutku dokonale využit a skvěle nahrazuje klávesy. Ve stylu horového punk-rockového koření se nese tato chmurná píseň. Zároveň se jedná o první píseň z dema Vampir Songs For Agnes. Další písní jsou pomalé, melancholické a chytlavé Smutné časy. Po nich přichází Starý hrabě s pomalým začátkem, ale o to svižnějším zbytkem písně. Ve středním tempu se pak nese romantická píseň Agnes. Svižnější a o kousek veselejší skladbou se stává Bílá paní. V pořadí devátá Vampir Song proplouvá pomalým tempem a nahání mrazivé pocity. Krásnou skladbou zůstává i následující rychlejší Čas čarodějnic s velice chytlavým refrénem. O další porci melancholie se postárá Romance noci, která se tedy proplétá skrze tóny pomalé. Chmurná a velmi působivá skladba je pak Obřad za mrtvé. Verze této skladby je ryza akustická, jako hudební doprovod slouží pouze piano. Z pocitu chmuru a beznaděje posluchače zaručeně probudí Dogy na Baskervillu. Svižná a úderná rocková pecka. Drsnější vizáž a tvrdou kompozici pak má anglicky zpívaná Mystic Funeral. O návrat do světa temných melodií se postará závěrečná Stigmata Vampire (Blood And Erotic), skladba která je známá z již dříve vydaného alba Werewolf. Jedná se jen a jen o symfonickou hudbu s tajemným charakterem. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky