Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Ztraceni V Karpatech

XIII. StoletíZtraceni V Karpatech

Bhut16.6.2010
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Živější a skákavější písně v doprovodu roztomilých balad a pomalých temných melodií. Deska obsahuje bohužel jen sedm skladeb, což je tak trochu škoda, ale svým způsobem zase má ucelený tvar. Jednotlivé songy jsou velice chytlavé a dobře rozmístěné, že se album velmi příjemně poslouchá. Taková lehce nadprůměrná gothic rocková záležitost.

V pořadí již páté řadové album tuzemské gothic rockové formace XIII. Století dostalo do vínku název Ztraceni v Karpatech. Deska je oproti svému předchůdci Werewolf více rockovější a zpěvnější. Její zpracování už není tak výpravné jako u dvou předešlých alb, ale i tak má svou ucelenou tvář. Obsahuje svižné, energické písně v kontrastu s chmurnějšími, tajemnějšími baladami. Jak už se v hudbě této skupiny stalo zvykem, tak i zde klávesy vytvářejí hlavní tvůrčí atmosféru jednotlivých písní. Sama o sobě deska nijak výrazná není, spíše se jedná o klasické gothic rockové dílo. Ovšem opusy typu Elizabeth, či Vítr z Karpat jí pak vyzdvihují výše, než se nachází obyčejný průměr. U této desky bych rád vyzdvihl její obal. Na první pohled zcela nenápadná modrobílá mapa v pozadí, v popředí pak logo skupiny s názvem desky a ještě taková ozdoba, která ve svém středu ukrývá lebku. Tento znak vypadá jako ozdoba, kterou hojně uvidíme u různých erbů na samém vrcholu znaku. Ona mapa, není jen tak nějakou obyčejnou zemí, či krajem. Jedná se přímo o Rumunsko, ve kterém jak je známo prochází právě tzv. „podkova“ Karpat a zejména Sedmihradsko neboli Transylvánie. 

Ztraceni v Karpatech začíná svižnou peckou Vampires. Rychlejší, živější píseň s typickými rockovými postupy. Následující song Vlčí žena se blíží více gotickému rocku. Má lehce potemnělou náladu a středně pomalé tempo. Vrcholem skladby jistě zůstává její výborný refrén a bohaté melodie. Zejména po odeznění druhého refrénu nastává vskutku vydařená pasáž. Pohlazením pro uši a neskonalým souzněním tónů je v pořadí třetí píseň Vítr z Karpat. Nádherná balada pohybující se na vlnách hard rocku s příjemně vloženým kořením gotických kláves. Učiněný balzám pro podrážděnou mysl. Ze snění a procházce po Karpatech posluchače vytrhne Candyman. Svižná úderná skladba s charakteristickou melodií. Po takovémto osvěžení a probuzení nás XIII. Století vezme do Domu, kde tančí mrtvý. Temná, mystická píseň s hymnickými prvky. Hlavním pilířem skladby jsou monumentální klávesy, které udávají směr a styl skladby. Sice se jedná o lehce utahaný song, ale i tak si drží své pevné místo na tomto počinu. Aby nebylo té mystiky málo, přichází Testament. Skladba strukturově velmi pestrá a náročná. Pro první poslech znějící poměrně chaoticky a nesoustředěně, ovšem po vícero posleších se názor mnohých jistě změní. Jedná se o velmi detailní píseň s různými prvky všemožných stylů, vše se ale stále pohybuje v mantinelech gotického rocku. Zlatým vrcholem, třešničkou na dortu no zkrátka tím úplně nejlepším, co se na tomto albu objevuje je jeho závěrečná píseň. Je jí Elizabeth. Úžasná, strhující, výborná, svižná, melodická, přesto temná a mrazivá skladba. Tento opus je jednoznačně jedním z největších hitovek, kterou kdy skupina za svou kariéru vyprodukovala. Textem zůstává bezedná studánka inspirace Elizabeth Bathory neboli Čachtická paní. Je až pozoruhodné, že když se autoři jakékoliv hudební skupiny dotkli tématu spojeného s touto osobou, téměř vždy se jednalo o velice úspěšný výsledek. Výjimkou tedy není ani tato skladba. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky