Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
YbCA - Loupežníci

YbCALoupežníci

Garmfrost20.8.2019
Zdroj: CD / promo od kapely, mp3
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Loupežníci jsou albem roku! Kapišto?

Už ani nevím, kdy to bylo po prvé (hehe), co jsem s úžasem sledoval divoké vystoupení cirkusového souboru Ybca. Myslím, že se jednalo o koncert v brněnském Favále ke konci devadesátek. Sestava kolem principála Paramby byla a doposud je velice pestrá, ukrývající nejedno eso domácí scény s BigBossem v čele. Od těch dob Ybcu uctívám a užívám si každý jejich koncert. Před časem jsem si pořídil i jejich živák na DVD. Až doposud obsahoval jejich repertoár pouze předělávky písniček z pohádek a starých hitůvek. Všeobecně šlo o bohapustou srandu. Letos pánové z Ybca obšťastnili své věrné debutovou nahrávkou zvanou Loupežníci. Předělávek je zde poskrovnu, většina skladeb je vlastní výroby.

 

loupeznici

 

Předpokládám, že představovat Parambův ansábl není potřeba, protože kapela hraje prakticky pořád a všude a jejich koncerty praskají ve švech. Od desky je třeba čekat nejen pořádný rock'n'roll a legrando, ale také dobrý zvuk. Otázkou číslo jedna bylo, jaké budou autorské skladby? Kudy se Ybca vrhne a zda se tyto písničky vyrovnají těm z pohádek a nezapomenutelným hitům, které jsme kdysi dávno sledovali v telce a divili se, cože to je za kraviny, nebylo vůbec jasné.

 

Líbí se mi, že překopávky ani vlastní vály nejsou pohromadě, ale pěkně na přeskáčku. Album uhání zcela přirozeně od halekání talošského bandity přes jednu divočinu za druhou až baladickému závěru. Říkáte si – uf! ? Já taky a pořád dokola. Deska je tak šílená a bláznivá, až je geniální. Když jsem si ji pustil v práci, jedna starší kolegyně na mě nevěřícně hleděla a decentně se mě zeptala, jestli se mi změnil vkus. Po chvíli váhání, zda ji mám do prdele poslat hned nebo za chvíli, jsem odvětil, že můj vkus je odjakživa velice široký na rozdíl od jejího. A byl klid.

 

ybca

 

Loupežníci nestačí zanudit. Něco málo přes půl hodiny bohatě stačí. Absolutním vrcholem je se zbytkem nesouvisející, závěrečná pecka San Francisco. The Mamas & the Papas by se asi rockové verzi s BigBossovým zpěvem hodně divili, ale věřím, že by si ji užili a zhulení pařili v kotli. Ybca je zde vážná, prosta předchozího znevažování a vtipkování. Když pominu tuto skladbu, jsou Loupežníci rozverní v naprostém randáloidním rauši. Po intru To byl zase den (talošský lupič valí z hokny domů), ve kterém se mísí otevírání lahváče, drbání z rádiem a řvaní onoho taliána, vtrhne do děje KarCOOLka. Hudebně se skladba nejedná o žádný zázrak, zařadil bych ji někam k Harleji či Alkeholu. Být taková celá deska, nebavila by mě. Následující Rum Cajs nabízí první hit a klip režiséra Paramby. Už není tak uřvaná jako KarCOOLka, více prostoru mají melodie a volnější tempo. Po sérii autorských pecek pak přichází první předělávka. Pohádku Ať přiletí čáp, královno jsem měl strašně moc rád i pro písničky, kterou byla tato kultovka plna. Už jsem ji však neviděl leta letoucí a zapomněl. Trvalo mi chvíli, než jsem skladbu Kluci z naší Lhoty zařadil. Ybca rockovému drajvu ve stylu Alkehol zůstala věrná i v pohádkovém světě, beze změny zůstal text a základní pěvecká linka.

 

V každé skladbě je sice jeden hlavní pěvec, ale ostatní mu pokaždé zdatně sekundují, pějí sbory a různě halekají. Nedá se říct, kdo zpívá nejčastěji. Zda Dejan či Thomas Bruno nebo ďábel Míra Horejsek? BigBossův hlas nezazní tolikrát co ostatních, ale v momentě je pánem situace a krade si vše pro sebe. Ne, takto se Loupežníci nedají pitvat. Deska je o bandě loupežníků, kde hlavní slovo má Paramba a pak teprve ostatní. Každého ze zpívajících loupežníků se dá v klidu rozeznat. Nejraději poslouchám Mírovy party. Dokáže do svého hlasu vetkat neskutečnou energii. Když řve v Pračce, dodává ji takovou intenzitu, až se chce pogovat. Naopak v Monice se nepřestanu smát od začátku do konce. Příběh o čtyřech kurvách, co hrají žolíka a kurvě Monice je dokonalý evergreen. Jestli se nepletu, tak Moniku kluci už na živo hráli. Nevím to přesně, protože na jejich koncertech bývám jako motyka. Titulní Loupežníky poslouchám i se svým synkem. Lotrando a Zubejda je naší oblíbenou pohádkou. Skladba je boží i v originále a v prackách loupežníků z Ybca rozhodně netratí. Opět je základ i text stejný, pouze se přidalo na nářezu a všeobecné energii. Žgrindy starý pindy má dokonalý text, ve kterém se najde nejeden rebel ve výslužbě. Přejme starýmu frájovi, aby starou pindu konečně vyhnal a přestal si vyhlížet díru v podchodu. Víla Amálka by měla být vlastní výroby, ale moje žena mě upozornila na refrén, který nám připomenul dávný hit od Kernu – Miss Aut. Pánové odpustí, jestli slyšíme, co tam není. Ale schválně si porovnejte refrény obou skladeb… Hrnečku vař s hudbou od Thomase Bruna a Bigbossovým textem nabízí alchymistický recept, po kterém vám zajde chuť pozřít cokoliv. Fuj! Asi největší oříšek jsem měl se skladbou Could You, Would You, Should You. Jak nečučím na bednu a nesleduju hitparády, tak mi uniklo, že jakýsi Shaun Baker spolu se Sebastianem Wolterem před časem předělal do taneční verze písničku z pohádky Tři oříšky pro popelku. Po jejím poslechu na youtube mi zešedlo obočí a narostly vlasy. To je hnus! Ybca sáhla po jejich verzi a předělali ji do svého stylu a najednou se dá zase poslouchat. Tandem Thomas Bruno a BigBoss je léty prověřený a stejně i zde se jejich hlasové souznění moc pěkně poslouchá.

 

 

Loupežníky si buď zamilujete a stanete se na nich závislí jako já, nebo je znechuceně zavrhnete. Jedná se sice o debut, ale debut léty prověřené bandy. Borcům to spolu hraje a zpívá výborně. Předělávky jim šli odjakživa, výzvou byly tedy autorské skladby. Principál Paramba ke slovu pustil i ostatní skladatele, proto je deska tak pestrá. Mezi autory se prostřídali vedle Paramby i Thomas Bruno, Pačess a Dejan Petkovič. To samé platí i o textech. Suma sumárum – Loupežníci jsou rozvernou sbírkou úderného rock'n'rollu, která potěší zejména milovníky dobré srandy a české tvorby. Netřeba řešit, zda se jedná o umělecké dílo či o škvár. Ybca je mimo podobné soudy. Album roku, to je jasný, ne? Snad ne The Furnaces of Palingenesia.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 20.8.19 20:11odpovědět

Nikdy jsem nelitoval své zásady doposlouchat byť sebevětší mrdku do konce více. U druhýho songu jsem byl přesvědčený, že vyskočím z okna. U závěrečnýho Mamas & Papas coveru se mi regulérně natáhlo. Přiznám se, že "lidový humor" je odjakživa moje nemesis, které se mi dařilo vyhýbat a všichni ti Ringo Čechové, Walda Gangy a jiná sprostonárodní hovada orala spokojeně jiné pole, ale hlavně ne mé, takže jsme všichni byli v míru. Tohle byl trest za moji aroganci. Bouchlo mi to přímo do ksichtu. Ještě teď se klepu.

Milan / 20.8.19 18:40odpovědět

Můj hudební záběr je taky hodně široký,ale tohle opravdu ne.....

Jirka D. / 20.8.19 18:26odpovědět

Vydržel jsem to do poloviny třetí skladby, než mi došlo, že můj smysl pro humor je zásadně jinde. Přišlo mi to jako taková dospělácká verze Maxim Turbulenc.

Debet / 20.8.19 14:54odpovědět

Ten rozdíl mezi hodnocením redaktora a čtenářů je boží. Teď kdo je mimo :O

Lomikar / 20.8.19 20:06odpovědět

Holt hudba pro kritiky...

Own / 20.8.19 11:33odpovědět

Umbrtka nejvíc! :D Loupežníci jsou hovadina jako hrom. Ostatně, právě tohle jsem čekal. Točím je furt dokola. To zblbnutí :D Super recenze !

Lomikar / 20.8.19 9:24odpovědět

Co se to do hajzlu děje?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky