Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zkouška Sirén - a nechtěl bys už přestat?

Zkouška Siréna nechtěl bys už přestat?

David19.4.2013
Zdroj: 1 x černý 12" vinyl (# SRR 48)
Posloucháno na: Audio Technica AT-13 EA, Technics SL-Q2, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Setsakramentsky dobrá deska.

Špína, pot, tlející maso, zhulený kapustňáci a zasranej blues pro votrlý baby… tak tohle si nechám líbit. Pravidelné prvněstředeční udržování otupělého obyvatelstva ve střehu ještě nikdy tak krásně nekroutilo ušní bubínky, nelámalo malíčky a nelechtalo pod nosem. Zlatá éra stonerových vichřic a pouštních bouří sice dávno zmizela pod nánosy kórovin všeho druhu, ovšem zdravé, životadárné jádro plodí stále dál a houšť všem módním i nemódním vlnám navzdory. Sons of Kyuss na párty u Ala Cisnerose hadr. Rakeťácký odér si najde cestu všude a Sirény s ním nakládají obratně a hlavně po svém. Žádná křeč rvaná přes závit, snaha o dokonale vystavěný monument… Hoši se jednoduše baví. Kytara, basa, bicí, povolený struny.

 

Sirény

 

Už chápete? Dobrý desky nevznikají na výrobní lince mamutího labelu, ani chemickou reakcí několika osvědčených prvků. Rokenrol není žádnej připitomělej produkt a Sirény jsou toho jasným důkazem. Parádní jízda od začátku do konce, která nepovolí ani na okamžik. Jednolitý těleso uplácaný z bahna, štěrku a rozdrcenejch flašek od lihu. Stoner, desert, sludge… jak chcete. Podobně frajersky zmáklý záležitosti dneska aby jeden pohledal, a teď nemluvím jen o naší krásné, chlupaté zadnici Evropy. U takových Small Stone by Sirény nadělaly větší paseku než kdejaká protřelá sebranka z jůesej. Jednoduchost, údernost a stoprocentní uvěřitelnost. 40 minut extrémně nakažlivý totální pohody, kterou není jednoduchý jen tak hodit za hlavu. Hoši nehoní prodeje, lajky na Fejsbůku nebo poklony rádobyodborný věřejnosti, proč taky? „My jsme Zkouška Sirén. Hrajem, protože nám to dělá dobře a baví nás, když to dělá dobře i někomu jinýmu.“ To mluví za vše…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 19.4.13 7:17odpovědět

Bezva návrat do vlasti ... doma je doma.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky