|
|
||||||||||
Jenže tenhle večer neměl být o fotbale, ale o hudbě a tak cesta pěšmo od nádraží do klubu proběhla – až na výskyt několika opilců – v relativní pohodě; slunce hřálo, stromy šuměly a všude pobíhaly malé děti pestrého etnického složení. Zhruba dva až tři týdny před akcí jsem pojal chvályhodnou myšlenku se na koncert teoreticky připravit a projet si diskografie obou kapel, jenže jak už to u takových nápadů bývá, jejich realizace se odkládá a odkládá a nakonec z toho nebývá nic. Což o to, Agalloch mám v hlavě usídlené celkem obstojně, ale vůči Frankovým FEN jsem přeci jen cítil cosi jako pocit viny a konstatování, že má nejoblíbenější deska je Epoch a že má výbornou atmosféru od začátku do konce, mi přišlo takové nijaké. Nakonec jsem víkend strávil poslechem Depeche Mode, Beethovena, Čajkovského a Rage Against The Machine a ve čtyři hodiny odpolední vyrazil směr Ostrava.
Na Českých drahách si vážím jejich vstřícného a nesobeckého přístupu k cestujícím a tak mi přišlo celkem milé, že k zaplaceným dvěma hodinám a dvaceti minutám cesty mi zcela zdarma přidaly další hodinu, což je skoro 50 % navíc a ruku na srdce – kdo vám tohle dneska dá? Do klubu jsem dorazil o půl osmé, uhasil žízeň pivní minerálkou a dozvěděl se, že česká předkapela, o níž se oficiální zdroje zmiňovaly v tom smyslu, že bude, nebude. Taky jsem zvídavě prošel klub, protože (ano, přiznávám se, jsem vinen!) jsem tu byl poprvé a dojem si odnáším víc než slušný; od věcí dominantních a zásadních (krásný výhled na Havlíčkovo nábřeží a řeku Ostravici – fakt tam jsou okna!), přes fungující klimatizaci, až po úplné detaily (samolepka kolegů z Aardvarku na pánských WC). Hezké.
Trojice FEN začala hrát ve smluvených osm večerních a svůj set, který po takové vlažné odezvě z publika přídavkem zakončen nebyl, završila o tři čtvrtě hodiny později. S přednesem FEN jsem se musel chvíli sžívat, protože podíl klávesových nástrojů ve starších kusech není malý a po odejití posledního klávesáka ze sestavy se pódiová prezentace ořezala na čistě metalovou dřeň; respektive pokud tam snad nějaké samply byly, v té zvukové kouli jsem je neslyšel. Tím samozřejmě netvrdím, že bylo na čtyřlístku zpěv-kytara-baskytara-bicí něco špatně, jen jsem měl možná trochu problém porovnat si dosavadní a novou zkušenost a dát přednost té aktuální, protože ten další rozměr mi tam prostě chyběl. I přesto jsem přesvědčen, že FEN odehráli velmi slušný set a není to projev alibismu a touha na závěr popřít předchozí text, jen prosté konstatování toho, že Frankovi a jeho dvěma kolegům ze země močálů to šlape výborně.
Agalloch začali krátce po deváté dost rozporuplně. Úvodní „Limbs“ je otvírák, nad nějž budete těžko hledat silnější, a funguje stejně dobře na desce jako na pódiu, ale zvukový průser, který se začal valit sálem, to celé dost pohřbil. Zvuk se naštěstí v průběhu koncertu zlepšil, kvalita Agalloch setrvala, a dokonce i mírně stoupala, když se jindy stoicky klidný John rozpohyboval a sem tam pronesl něco směrem k publiku. John je vůbec samé překvapení, loni v Praze skládal poklonu českému režiséru Františku Vláčilovi, tentokrát smekl před již řadu let neexistující kapelou Love History, o níž – troufám si tvrdit – řada mladších metaleros nemá ani páru. Podobný pocit jsem měl i při úvodních slovech „I, Johannes Faust, do call upon thee, Mephistopheles!“posledního opusu Fastian Echoes, jednak zvláštní pocit dovozu evropské kultury zpoza oceánu, a pak pocit očekávání více jak dvacetiminutové skladby, což je samo o sobě lehce vzrušující. Zazněla celá a zdála se mi ještě delší.
Kromě této nové věci předvedli Agalloch takový průlet svou diskografií, začali už u Pale Folklore, delší čas se zdrželi u The Mantle („In the Shadow of Our Pale Companion“ bych dokázal poslouchat stále dokola) a po více jak hodině a půl zakončili přídavkem v podobě závěrečné „Our Fortress Is Burning...“ z Ashes Against the Grain, čímž se kruh koncertu logicky uzavřel. A to včetně pekelně noisového outra, kdy se John i Don poroučeli k zemi a já přes přede mnou stojící viděl jen vztyčené kytary trýzněné pacičkou nebohého kopytníka. Silné a emotivní, trvám na tom.
Na závěr bych mohl popsat svoje noční bloumání Ostravou a čekání na vlak, stejně jako vtipné hlášení z amplionu ČD, které oznamovalo ve čtvrt na tři ráno, že vlak má zpoždění (naštěstí ne ten můj) z důvodu „zvýšené frekvence cestujících“. Ale řekl bych, že dnes stačilo.
Za uvedené fotky patří díky Renhuli ze serveru Xichty.cz
Fen
Dustwalker
Fen
Carrion Skies
Fen
Epoch
John Haughm
Přál bych si, abych nikdy nezačal s děláním rozhovorů.
Fen
Stěží pochopený, napůl zapomenutý stín bez příslušnosti.
Marrow of the Spirit tour 2012
17.4.12, Praha, Matrix
Phantoms Of Pilsen VII
25.10. - 26.10.13, Plzeň, Hospoda Pod Kopcem
Please the Trees - křest alba v Altenburg 1964
19.9.18, Altenburg 1964, Praha
Decapitated, Hatesphere, Thy Disease
7.11.18, Melodka, Brno
Stíny Plamenů, Trollech
16.2.13, Praha - Exit-us
Black Tusk, Crobot
13.3.15, Praha // Klub 007 Strahov
Druhý klip pro dnešní den je novinka rovněž od plzeňských Something Like, která vznikala v Brně pod taktovkou Radima Věžníka. Protiválečná skladba (an...
5.5.2024Plzeňská kapela Nothing Left to Say zveřejnila nový videoklip, který vznikl ke skladbě Exil. V ní se jako host představil člen slovenského ZNK labelu ...
3.5.2024Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.