Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Anti-Human Fest Vol. X

Anti-Human Fest Vol. X

Bhut14.11.2014
Co se dělo v pátek 7. listopadu večer? Proběhl desátý ročník undergroundového festíku Anti-Human. A že to underground opravdu byl…

Celý večer začal dosti rozpačitým způsobem, kdy avizována devatenáctá hodina startu se stala jakýmsi do větru plácnutým milníkem, aby se snad začali lidé scházet. Abych řekl pravdu, když jsem chviličku před sedmou vešel do Modré Vopice, byl jsem v šoku. Stoly ledabyle obsazené pár lidmi, podium zelo prázdnotou, na němž nestála ani postavená sada bicích. Prostředí napovídalo, že na čas se rozhodně nepojede. Naštěstí došlo k nečekanému neplánovanému setkání s několika přáteli, takže vzniklý prostoj mi celkem utekl.

 

První kapela, jejíž úkolem bylo rozhýbat přítomné a proříznout ticho, byla blackmetalová smečka Degoryen. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy něco podobného viděl živě. Respektive jde spíše o způsob zvučení, kdy bicí měly spíše akustický lomoz a ostatní hrálo z kombíček (jedna kytara) a z venkovních repráků (zpěv). Alespoň tak to na mne působilo, ačkoliv zvukař, vcelku zručný, přítomen byl. Degoryen tím pádem dosáhli ryze undergroundového vzezření, jak zvukem, tak vlastní vizáží. Stejně tak jejich repertoár se nesl na obdobné vlně a posluchač s vyššími nároky tady jednoduše neměl šanci pochodit. Vše bylo primitivně syrové, ačkoliv jistou jiskru si set zachovával, a jestli shledávám jejich vystoupení jako víceméně pozitivní, je to dáno jenom tím, že mi podobná produkce dlouho chyběla.

 

Domácí pražská divočina Narchost zpustila plejádu špinavého metalu jako druhá v pořadí. Základ tvořil ostrý black s příměsí thrash až death metalových postupů. Barevnost kompozic mi celkem sedla, včetně sebejistého koncertu. Na kapele bylo vidět, že je to baví a že hraje ráda a dává tomu vše. Ostatně tak by to mělo být, takže navzdory několika hluchým místům, které jsem neřešil, jsem si muziku užíval.

 

Dark Seal už jsem viděl před nějakým časem v rámci Chaos Tour 2013. Tenkrát jsem po prvním setkání usoudil, že jde o slušnou, leč průměrnou skupinu s možným potenciálem. Čas ukázal, že předtuchy nezklamaly. Kapela se našlápla úctyhodným způsobem a její současný výraz má co nabídnout. Pestré kytarové plochy a i bicí zdaleka nejedou jen obyčejný ratata rytmus, k tomu přidejme stylový vokál a dobře semknuté skladby, které se nehádají. Z Dark Seal mám opravdu dobrý pocit, protože to na odiu prostě umí a rozdávají energii od první skladby.

 

Anti-Human Fest uzavírala další domácí banda Nocturnal Pestilence. Počáteční zvukové trable byly naštěstí zažehnány a do lidí byla vzápětí nasázena silná porce klávesového blacku. Playlistu dominují skladby nové - propracovanější, řešené detailněji a snad i výpravnější. Třeba když se oko i ucho zaměří na Matyášovu kytaru, určitě smyslům neunikne jistá složitost a pestrost. Vystoupení uteklo jako voda a než jsem se nadál, byl tu konec. Důvodem jistě bude delší stopáž jednotlivých skladeb. Závěrem si ke kapele dovolím jednu poznámku – už to vážně chce živého bubeníka. Nezbývá než držet palce.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky