Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Blind Ruler Cursed Land v Opavě

Blind Ruler Cursed Land v Opavě

Victimer17.5.2025
V samotném závěru mezinárodního festivalu studentských filmů Opavský páv vystoupil jako speciální host Willhelm Grasslich se svým projektem Blind Ruler Cursed Land.

Opavský páv byl třídenní filmový festival zaměřený na různé kategorie filmů mladých autorů a díky Willhelmově pozvání jsem měl tu čest se zúčastnit aspoň jeho závěrečného resumé. Dočkal jsem se zajímavých ukázek na projekci, pár úsměvných nedorozumění při moderování a celkově milé a přátelské atmosféry v sále Filozoficko - přírodovědecké fakulty. Ale o filmech tento článek není. Možnost vidět set Blind Ruler Cursed Land doslova pár minut od domova, navíc s výborným albem Music for Firewalkers v zádech, to prostě odmítnout nešlo. Takže domluva v práci a v pravý čas úprk z industriální rutiny do prostoru, kde industrial (a nejen on) plnil funkci uměleckou.


Vystoupení se odehrálo v prostoru, který bychom vzhledem k festivalu mohli nazývat kinem. Kvalitní zvuk, velká projekce a místa k sezení vinoucí se nahoru. Tak jsem si vystoupal skoro až do poslední řady, ať mám přehled. Set samotný trval asi něco málo přes půlhodinku, což stačilo k navození patřičně sugestivní atmosféry. Projekce k vystoupením Blind Ruler Cursed Land patří a tady na velkém plátně dodaly koncertu místy až hypnotický rámec. Plameny, lidské pochodně a oheň jako takový v hlavní roli. Živel tvořící i ničící. V kombinaci s ethno hlučivou esoterikou hudební složky byl tento večer opravdový soundtrack for firewalkers.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/brcl%20live.jpg


Hezky zaplněný sál mírně prořídl, ne všichni přišli na hudbu a bylo sotva pár minut po tom hlavním - vyhlášení nejlepších filmových snímků na filmovém festivalu. Ti co zůstali, neprohloupili a určitě si domů odnesli netradiční zážitek. Kostrou programu bylo stále aktuální album Music for Firewalkers, které je v rámci tvorby projektu zásadním. Průlomovým, bořícím pomyslné hranice a nabízející rozkročení napříč žánry. TADY je možnost si připomenout naši recenzi a já měl možnost si skladby, jejich fragmenty a proměny připomenout přímo na místě. Vedle stylového rozkročení je album bohaté i na vokály a Willhelm se s nimi v Opavě popasoval velmi zdatně. Tradičně militantně oděný a škraboškou zahalený sám voják v poli, nebo-li za pultem skrývajícím vícero nástrojů. Bylo zajímavé sledovat, jak se jedna postava vzhledem ke zvukovým a nástrojovým obratům musí otáčet a zachovat při tom harmonii. Komplexní zvuková dílna, poetický underground naživo.


Sál filozofické fakulty na Hauerově ulici se stal na chvíli ideálním místem propojení tradicionalismu a sonického zvrásnění. Díky i za krátké ale milé setkání s autorem samotným. Vypadalo to, že i on má z koncertu dobrý dojem. Tento večer uprostřed týdne se vyplatilo vyjít za kulturou.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky