Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Brond, Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip

Brond, Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip

Bhut4.5.2018
Bulharský stoner v podobě Brond a čtvero ročních období od tuzemských psychedeliků Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip. Dvojice kapel pro příjemné zpestření jednoho sobotního večera.

Už delší čas neplatí, že lezu po všech akcích, které se namanou. Je toho moc a člověk už na sobě taky cítí určitou vyhraněnost i finanční potřeby proudící jiným směrem. Nehledě na fakt, že mi poslední dobou začíná při větším tichu hučet v hlavě, takže výrazně hlasitější produkce už začíná mít i fyzické následky, kdy mě prostě bolí uši. To se toho večera, který zde hodlám přiblížit, naštěstí nestalo, jelikož produkce byla umírněná, akorátně ozvučená a přitom výsledek byl velmi masivní. Na Žižkostelská prkna mne vytáhl chtíč viděti Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip zase živě.

 

Chvátám rozkopanou Prahou a užívám si (ne)navazující spoje a pestrost místní dopravy. Cestou ještě míjím bankomat, abych z něj vytěžil nějakou kačku, kterou hodlám směnit za slibovaný merch výše zmíněné kapely. Tím má být LP verze celoroční práce The Feathers Of Oblivion. Avšak ve výsledku došlo v Loděnici ke zdržení ve výrobě, takže transakce se nekoná.

 

Pokud to nevíte, tak jen lehce připomenu, oč se jedná. Kapela kolem Olafa Olafsonna se rozhodla o zhudebnění čtvera ročních období. Vybrali si k tomu tajemnou lokalitu Budče, ke které se váže mnoho legend. V místní ruině (pravda, jen základy srovnané doslova se zemí) rozložili vždy o slunovratu a rovnodennosti svůj aparát a počali nahrávat dílo vhodné k momentálnímu období. Ta síla a energie se skutečně podepsala, jak do zvuku nahrávky, tak především do její nálady. Musela to být nepředstavitelná řehole, ale výsledek se náramně povedl. Tento večer tak měla premiérově živě zaznít celá produkce jaro, léto, podzim, zima.

 

Ale ještě než náš domácí psychedelický ansámbl rozřízl ticho, vystoupila tu kapela Brond. Neznal jsem je a upřímně ani teď nemám výraznější nutkání se jejich tvorbě hlouběji věnovat. Hráli fajn, hráli svěže, pestře a dokonce mě to nutilo i hýbat se do rytmu. Jenže to umí velká většina stonerových kapel. Ta muzika k tomu prostě vybízí. Cítil jsem tam hodně Kyuss a takovou tu novou vlnu retro kapel, jako Crobot a další. Živě celkem fajn, ale nějaký omamný zážitek to nebyl, takže se asi po třetí skladbě uchyluji ke klábosení před klubem.

 

Už první tóny probouzejícího se jara zní přesně stylem klíčící rostliny skrze ještě vlhkou hlínu po sněhovém tání. Flétna v dalším dějství nastavuje vyloženě jarní pohodičku a kvetoucí okolí. Pohltivé drnkání kytar s vyloženě skvělými melodiemi se pozvolna přehoupne v letní atmosféru. Léto je dle mého skromného soudu nejlepší částí, ale nutno dodat, že podzim a zimu jsem ještě tolika poslechům nepodrobil, takže uvidíme časem. Každopádně hlavní songy letní čtvrtiny jsou naprosto dokonalé a taková The Forest: Reanimation Of The Young Goddess Of Summer je vážně skvost. Podzimní chmury snoubící se s melancholií nutí Olafa k výměně kytary, čímž se jemně změní i zvuk na zemitější a hrubší výraz. Ke slovu se dostává znovu příčná flétna, která pocity jen umocňuje. Dokonce mám i pocit, že se i němé masky kapely začaly po letní rozvernosti více mračit. Vše vrcholí blackovou zimou, ano black tu našel své uplatnění, a to jen v dobře rozmyšlené ploše. A musím přiznat, že je to snad vůbec poprvé, co jsem slyšel a viděl používat theremin v black metalu. Psychedelická fúze s hypnotickým civěním na kapelní počínání. Zmrzlá zima zastavila čas a kapela odložila nástroje. Bouřlivý aplaus byl jediným východiskem. Musím si přiznat, že tohle mělo vážně sílu a těším se na další koncerty, které už budou jistě ve znamení křtu slibovaného asfaltu.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 30.4.19 10:26

Já se musím přiznat, že tomuhle koncertu nešlo odolat. A tak jsem se v té mlze úspěšně skryl a vlastně ani Lomikara nepoznal. Vzhledem k tomu, že jsem dopředu doma poctivě cvičil v rytmu posledního alba Mord'A'Stigmata - byl jsem z jejich setu nadšený. Avantgardní vrnění, svižné typicky polské blackové sypanice a v závěru chtivý ambient. Skvělé! S Imperial Triumphant je to složité. Udržet tělo v nějakém rytmu je holý nesmysl, jelikož tempo se tu střídá neskutečně nečekaně. Bicmen obrovsky válel, takhle energického bubeníka jsem dlouho neslyšel (ani neviděl, protože na něj jsem ze svého úhlu vážně neviděl). Když pak vzal do rukou jazzové metly a jemně jimi hladil svou soupravu, byl jsem vážně v transu. Disharmonická rozhádanost s přechytralostí jazzu soupeřila s necitlivým black metalem, který se nechtěl poddávat každému zadarmo. Tohle je fakt divná muzika a jsem velice rád, že se mi líbí. Takže dvoj LP za nelidových (neřku-li nelidských) 700,- jsem prostě musel mít. Musím vypíchnout pořadatelskou prozřetelnost, která se projevila tím, že nevsunula do nevšedního večera žádný support. Takže se obě kapely krásně po hodině vystřídaly a já mohl ve 22.30 z klubu vyrazit hezky domů.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky