Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Celebrity Deathmatch 3

Celebrity Deathmatch 3

Bhut19.2.2014
Třetí pokračování hardcorového mače o přízeň publika. Kdo si získal dav?

Do hotelu Zlatá Hvězda ve Vimperku, kde se toho večera konala akce Celebrity Deathmatch 3, jsem s přáteli dorazil něco málo po osmé večerní hodině. Chopili se stolu, půllitru s pivem a prohlíželi hrací prostory. K našemu překvapení byl velký sál prázdný a sloužil čistě jen k sezení, hrálo se totiž v menší místnosti s barem. Hudrování nad tím, že je zde málo místa, se záhy ukázalo jako zbytečné, jelikož vzniklá atmosféra byla natolik přátelská a družná, že odříznutím kapely od publika podiem by nemělo takový efekt. Tohle byl tedy šťastný tah, ten nešťastný bylo použití páry, která v daném prostoru udělala neprůhlednou mlhu, což bylo vzhledem k absenci světelné show lehce mimo mísu. Nicméně i obsluha té smrduté krabičky si toho vzápětí všimla a víckrát ji nepoužívala. Nakonec tohle byla jediná drobná vada na hladkém a razantním průběhu akce, která se - to předesílám - vydařila skvěle.


Úloha otvírací kapely padla na bedra Den za dnem, kteří z počátku nastolili tvrdý řád svých tónů, čímž se jejich hudební směřování jevilo více jako death metal. Teprve ve chvíli, kdy se do hudby vměstnal zpěvák, bylo jasné, že se bude pokračovat v hrubém hardcoru. Právě díky kytarám, které pokukávaly po metalové hudební odnoži smrti, se celek jevil techničtěji a výraz kapely byl tak posunut o kousek dál. Což bylo příjemné. Kapela měla dokonalý tah na branku a jejich upřímná přímočarost měla náležitý účinek. Byl to dobrý start.


Mírně odlišnou a vyčnívající kapelou byl čtyřčlenný Zputnik, v jehož čele stála zpěvačka s cyber gotickou vizáží a specifickým vokálem. V hudbě, kterou se prezentovali, byla zřejmě nosným prvekem elektronika - totiž právě elektronické zvuky rozehřívaly každou skladbu a patrně pokračovaly i dál a jistou roli hrály v jednotlivých pasážích. Ovšem jejich hlasitost byla o poznání nižší než zbytku nástrojů, takže vlastně nebyly slyšet. Neméně důležitým elementem byl zpěvaččin štěkavý hlas dostávající hudbu do zajímavých rozměrů, které by šly charakterizovat jako elektronický hardcore punk.


Jedna z českých HC stálic a matadorů žánru jsou bez pochyby ostřílení Delusion. Otěže nad publikem převzali s chladnou sebejistotou a počali s ním manipulovat vyloženě šíleným způsobem. Směsice razantních skladeb s důrazem na syrovost měla obzvláště silný účinek a tak není divu, že teprve v tuto chvíli začal dav pohybovat svými těly o poznání divočeji. Chemie kapela vs. lid zafungovala, náboje v podobě energických skladeb byly neúprosně páleny do lidí a zdálo se, že tenhle set vůbec neskončí. Ano, byl dlouhý, ovšem ani náhodou nudný, právě naopak. Což se samozřejmě podepsalo na náladě všech přítomných. Zkrátka vynikající práce.


I když byla laťka nastavena opravdu vysoko, bylo patrně nutné ji ještě posunout, což se i stalo. Better Way nahustili do davu tolik živelné syrovosti, že to bylo nezdravé. A právě na zdraví jistého jedince, kterého vynesli z moshpitu, se tato smršť podepsala, stejně jako na psychické pohodě dalšího fandy, který se rozhodl metnout půllitrem o podlahu. Čin hodný blbce. I přes indisponovaný stav basáka dokázala kapela do lidí napumpovat neuvěřitelné množství energie. Přátelskou a typicky HC atmosféru navíc umocňovaly již výše zmíněné prostory - jedna masa, jedna víra, jedno bušící srdce. Better Way předvedli skvostný set, jemuž nechybělo vůbec nic.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

anicka / 21.2.14 19:16odpovědět

bylo skvely, ze koncert byl na vinarne a ne na velkym sale.bylo to klubovejsi a hodilo se pro tento zanr a co si budeme povidat na velkym sale nic moc zvuk nikdy nebyl co si z tehlech akci pamatuju...takze priste se tesim zas... a nekuracky koncert by byl super... ale to by mistni nepotesilo :-D

Ondra / 19.2.14 8:11odpovědět

Kdyby našel Maňass odvahu a udělal koncert nekuřáckej, bylo by to celé dobré!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky