Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

První podzimní den a první návštěva klubového koncertu, jak jinak než v oblíbeném doupěti Exit-us. Na 23. 9. zde byla slíbena zastávka evropského tour Chaos Is Coming, které jedou čtyři tvrdě metalové veličiny. Tahle akce byla vlastně i drobným svátkem pro všechny příznivce černého kovu, neboť tour vévodila polská smečka Arkona a česká neustále chválu sklízející formace Inferno. Ještě doplním, že doprovod dělala i plzeňská pohanská sebranka Panychida a poprvé potřetí v Evropě se představila mexická úderka Armada.

Právě Armada byla kapelou, která měla za úkol dav lidí rozehřát a patřičně připravit na zbytek večera. První song spustili v krásných 19:30, což nasvědčovalo příjemnému průběhu. Přiznám, že jsem se na jejich tvorbu nikterak nepřipravoval a ani nevím proč, očekával jsem exotický black metal. Do očí mi byl vpálen řízný death šilhající po americkém způsobu prezentace. Hutné kytarové výpady s nápaditými rify a bohatě stavěná rytmika skladeb byla pěstí mezi oči. Tento způsob hry jsem od Mexikánů opravdu nečekal. Armada předvedla výborné pojetí death metalu, které v našich končinách nehraje sebelepší a letitější kapela daného žánru. S prstem v nose nakopali zadek a uvedli přítomné v úžas. Takový detail, který mě zaujal, byla nášivka na zpěvákově bundě. Všiml jsem si totiž, že jde o logo kapely Onanizer, což je naše grindová drtička, která do Mexika v minulosti již zavítala. Velice příjemné a potěšující zjevení, stejně jako zpěvákova neustále omílaná fráze „dáme pivo“.

Na pódiu stanula Panychida se svou slovanskou black metalovou performancí. Dříve jsem měl tuhle kapelu celkem potíže spatřit a za poslední rok jsem je viděl už asi čtyřikrát. To není rozhodně nic špatného, spíš naopak. Jejich muzika mě naživo baví, zní totiž více energicky a hrubě. Zajisté je to dáno nasazením všech členů kapely, kteří během prvních písní ze sebe lili potoky potu. Tentokrát se kapela ukazuje v perfektní formě a muzika jim jde od ruky velice dobře. Set složili ze samých silných písní, jímž dominovala má oblíbená, snad už i srdcová, záležitost Moon, Forest, Blinding Snow. Jediné co kapele bralo na dokonalosti, byl citelně přeřvaný zvuk, který ničil kytarové rify v jeden noisový výjev.

Na poslední chvíli došlo k prohození setů dvou kapel, a tak na místo domácího Inferna vystoupila Arkona. Ještě jednou připomínám, že jde o Arkonu z Polska hrající řízný raw black metal a mající prvenství v užívání tohoto názvu. Ruskou Mášu a její pohanský ansámbl ignoruji. Prohození hracích časů se nakonec ukázalo jako chytrý tah. Respektive mne tento postupný vývoj koncertu sedl parádně, neboť Inferno jsem považoval za osobní vrchol večera. Arkona předvedla přesně to, co jsem chtěl a na co se těšil. Svižný, úderný, vichřicový black bez kompromisů. Počmárané tváře sypaly do davu jeden ostrý kus za druhým. Ruce jim kmitaly po strunách tak rychle, až běhal mráz po zádech. Největší prostor dostala deska doposud poslední, a to Chaos.Ice.Fire a nezapomínalo se ani na starší kusy. Ta hodinka hraní utekla jako voda, že jsem ani nemohl uvěřit, že už je konec.

Inferno s novým basákem vlezlo na pódium tentokrát bez svícnů i oltáře. Jediné, co bylo zachováno, byly černé oděvy a šátky skrývající tváře. V pozadí se rozvinula velká plachta s nádherným motivem obalu posledního opusu Omniabsence Filled By His Greatness. Nazvučeno bylo nebývale rychle a už se pustilo napjaté intro Pervasion. Hned po něm jsem čekal výpad The Firstborn from Murk, ovšem nestalo se tak. Na tuto skladbu ovšem rovněž došlo, a to až k samotnému závěru koncertu. Pokaždé, když vidím Inferno živě, je na něm něco jiného, hraje jinak, v jiné sestavě, stylu prezentace a podobně. Absence okultních rekvizit mi momentálně nepřišla vůbec na škodu, naopak dostal koncert více syrovou podobu. Celkově zněly písně daleko (v uvozovkách) punkověji, než jako tomu je z desky. Přesto všechno bylo vystoupení patřičně temné, okultní a především uhrančivé. Za sebe mohu říct, že tenhle koncert Inferna byl snad tím nejlepším, které jsem doposud uzřel.

Za celou dobu, co do Exit-usu chodím, jsem jej podobně naplněný snad ještě neviděl. A aby se nakonec dostálo názvu tour, tedy Chaos Is Coming, tak ten skutečně nastal, neboť domů jsem se dostal v 6.30. Tímto zdravím přeživší jedince z Inferna a Armady a v neposlední řadě patří speciální díky slečně Verče za barem, která tam s námi vydržela. 

Za poskytnutí fotografií děkuji Jerichovi. Celá galerie je ZDE.