Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ještě, než se vrhnu na dojmy z nedávného koncertu polské kapely Entropia, vsunu sem trochu většího vzpomínání. V roce 2018 se totiž na svět vyklubalo dílo jménem Vacuum, které se stalo třetí řadovou nahrávkou této skupiny. Její návyková, a až hypnoticky znějící hudba, si získala mé já vlastně od prvního momentu. Pak už jen vzájemná závislost narůstala až do chvíle, kdy se v mém konečném žebříčku top nahrávek daného roku, objevila bez váhání na prvním místě. Uplynul rok a toto tvrzení neměním a stále si stojím za tím, že album Vacuum je v mém recenzentském hodnocení dílem hodným stále sta procent. V momentě, kdy se v internetovém vlnění zjevila zpráva, že panáčci zavítají na skok do Prahy na klubový koncert, měl jsem naprosto jasno, že účast nesmí podlehnout prokrastinaci.

Klub Underdogs‘, sobota večer, čas cca 20.20. Vcházím do klubu, který toho času ještě neukrývá tolik dychtivých postav po netradičně zmutovaném psychedelickém post rocku s black metalem. Netrvá však nikterak dlouho a na podiu se pohybuje domácí trojice Très představující instrumentální formu progresivního metalu, či rocku chcete-li. Ono totiž zahnat Très do nějakého žánrového kouta nebude lehké. Mlčky se proplíží do vedlejší komůrky, kde si dopřejí kopulaci s jazzem, pak si zakoketují s matematikou a nakonec vše s avantgardní perverzností zulíbají k nepoznání. Nutno se přiznat, že mě vyděsilo tričko kytaristy. Totiž kapela Ni, kterou na něm měl, mi neutkvěla zrovna v nejlepším světle v paměti, takže jsem očekával neshody. Jenže první setkání s Très přineslo nevídané ovoce a jejich podoba nonkonformní metalové vize dopadla na správnou stranu. Užíval jsem si ty kytarové disharmonicky seskládané melodie, které basa občas podpořila prostým repetitivním vrněním a jinde zas košatějšími výpady. Bicí tomu všemu jely úměrně naproti, takže vzniklý organický souzvuk dokázal do rytmu rozhýbat některé lidské klouby. Neotřelé, místy trochu Arcturusovské polohy dokázaly zaměstnat hlavu po celý hrací čas. Takže jsem byl spokojen, že support pořadatel vybral citlivě a šikovně.

Nevím proč, ale chlapce z Entropia jsem si představoval nějak jinak. Prostě divně, jako zvláštní podivíny, co jsou trochu oškliví a nechtějí se moc ukazovat mezi lidma. Nevím proč, ale asi za to může ta jejich manipulační muzika, která mi zkrátka v jednu chvíli přijde jako z jiného světa. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Proto jsem byl překvapen, když na podium vstoupilo pět osob v civilní podobě, bez masek, či kostýmů a jedinou „rekvizitou“ podiové šou byla projekce. Prakticky nemohu říct nic špatného, protože jakmile v první minutě pánové hrábli do nástrojů – vyrostla mi na těle husí kůže a mozek se odporoučel do nekonečných dálav kosmu. V tu chvíli jsem neřešil, kde jsem (ačkoliv klub dodával atmosféře patřičně vyniknout), kolik je hodin a kolik mám zaplatit za vodné a stočné. Prostě jsem byl jejich. Entropia ovládala náladu a pohybová ústrojí od samého prvního tónu až po ten zcela poslední. Nenechávali mezi skladbami příliš mnoho prostoru a hned se vrhali v další složitou pouť hypnotických vln netradičního blacku. To, aby přítomní úplně nevypadli z rytmu. Hrálo se jen a pouze z Vacuum, s drobnou výjimkou přídavku, či jak ten závěr nazvat, kterým byla starší věc z Ufonaut.

Asi nemá smysl napínat a rovnou řeknu, že tahle akce se zadařila na krásný plný počet možných bodů hodnocení. Rychlý a svižný průběh, skvělý zvuk, skvělá muzika, tričko hlavní kapely srolované pod paží, tak co chtít víc? Zároveň mě také těší taková osobní rovina, že jsem po strašně dlouhé době vypadl na koncert, neb před tím jsem na klubovce nebyl už pekelně dlouho, takže návrat ve velkém stylu, hehe.