Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
European Upheaval 2015

European Upheaval 2015

Bhut5.11.2015
Výjimečná zastávka v rámci evropského turné kapel Forgotten Tomb a Nocturnal Depression. Report však poněkud netradičního ražení.

Původně jsem tenhle report snad ani psát nechtěl. Důvodem je jednoznačně polovičaté svědectví o proběhnutém programu. Na druhou stranu, nepodělit se o tak zajímavý zážitek mi zase přišlo líto. Tímto předkládám netradiční, okleštěný report z výjimečné noci.

 

Když jsem se dozvěděl, že se v rámci svého turné v pražském Exit-usu zastaví dvojice depresivních komand Nocturnal Depression a Forgotten Tomb, byl jsem nadšen. Ruku v ruce však tyto pocity doprovázela nejistota, která hlodala směrem k obavám, kterak se koncert povede. Některé obavy byly o to více prohloubeny, když na světlo denní přišla soupiska všech kapel, které onen osudný večer vystoupí. Ale vědomí, že půjde o premiérový koncert kapely Nocturnal Depression na území ČR vše úspěšně zažehnávalo.

 

Letmo jsem sledoval FB event téhle akce, který sliboval trojici předkapel v podobě Mallephyr, Secret Of Darkness a Wyrm. Proč, do sedínky, tolik předskokanů, hnalo se mi hlavou. Datum akce bylo dáno na čtvrtek, čili všední den. Večer rozhodně nenahrával příliš dlouhému nocování, neb povinnost brzy ráno vstávat do zaměstnání byla bohužel neodkladná. V ten moment jsem častoval na adresu pořadatelů několik variací všemožných slov, které by Mirek Dušín v životě z úst nevypustil, i kdyby ho mučili. To opravdu nestačí vybrat jednu dostatečně reprezentativní kapelu z ČR a zbytek akce ponechat hlavním hvězdám? Jasně, melancholickému black metalu se u nás zrovna nedaří, ale i tak se něco vybrat dá (a že bych pár tipů určitě měl). Pokud jde o volbu tří výše uvedených jmen, jednoznačně bych z nich vybral jen a pouze Mallephyr. Zbytek mi nepřijde dostatečně zajímavý.

 

Budiž. Nějaké vnitřní smíření s natahováním večera ve mne nakonec nastalo. Moment, kdy pořadatel ohlásil line-up však působil dost rozpačitě. Uvedl totiž pouze pořadí hlavních zahraničních kapel a pořadí třech tuzemských ponechal v tajnosti. Proč, ptám se? Cožpak nestačilo jako lákadlo na brzký příchod variabilní vstupné? Do klubu jste mohli brousit od nějakých pěti odpoledne a až do půl sedmé se platilo 250,-. Po této hodině šlo vstupné o padesát korun nahoru. Nuže, pojďme dále.

 

Ve chvíli, kdy jsem do nitra klubu nakráčel, se mi naskytl úžasný pohled na jeho velké zaplnění. Marně vzpomínám na moment, kdy byl takto našlapán. Ihned jsem kroky namířil pro kelímek piva a vrácejíce s ním jsem se bezděky střetl s dávnou kamarádkou, kterou jsem neviděl ani nepamatuju (tímto zdravím Phantas Vendulu). Nebýt této osoby, nejspíš bych se ukousal čekáním. Vlastně mi tato osoba dopřála doprovod, který mi celou akci pozvedl o několik příček výš, čímž jsem ignoroval její pořadatelská pochybení.

 

Přišel čas, kdy večer otvírala první kapela, kterými byli Wyrm. Tuhle bandu jsem viděl poslední dobou už tolikrát, že si od nich musím dát jednoduše pauzu. Ne, že by mi vyloženě vadili, ale na můj vkus jsem "přewyrmován". Tím pádem jsem jejich set vynechal.

 

Jako druzí vylezli na podium Mallephyr, které jsem před nedávným časem uzřel v Plzni. Srovnávat tedy bylo s čím. Kapela byla aktuálně v kompletní sestavě a nasazení a kvalita jim rozhodně nechyběly. Jediné co mi přišlo líto, byl plechovkový zvuk, který nedával tak dobře vyniknout… vlastně všemu. Ale to bylo dost možná způsobené nevhodnou volbou stanoviště poslechu. Každopádně nějaké skladby se mi už hlodají do paměti, takže se mi to opětovně velice líbilo.

 

Secret Of Darkness je kapela, u které nenacházím zalíbení, proto jsem je rovněž vynechal.

Pak konečně přišel ten čas. Ta velká chvíle, kvůli které jsme zde povětšinou stáli. Bylo jedno, jakého jste ražení. Protože hudba Nocturnal Depression přitáhla pozornost roztodivného publika. Byli tam tvrdí jinoši toho nejmetalovějšího rázu, uzřel jsem emaře i hipstery, dokonce se to tu a tam mihlo gothickými krajkami a samozřejmě nechyběli vymetači všemožných akcí (zejména festivalů), na které mám svůj nihilismem prostoupený názor. Ale to je vlastně jedno, protože teď jsme tu byli všichni s jednotným zájmem. Jediné co mi přišlo degradující, byla světla. Kapelu tohoto formátu bych raději v přítmí. Atmosféru ovšem umocňoval efekt pro mne neznámého jedince, který vhodné chvíle doplňoval foukáním bublin z bublifuku. To mělo neskutečně povznášející charakter a vtipný přesah. Kapela to možná nesla trochu s obtížemi, ale spíš mi přišlo, že celé to dovádění ignorují. Z jiného úhlu pohledu to strhávalo na vážností situace, protože takovouhle muziku si určitě nepustíte během rodinného veselí, ale v momentě kdy je potřeba cosi ventilovat. Takže samotná atmosféra koncertu pozbyla vší důstojnosti.

 

Ale vraťme se k muzice. Kapela kolem Lorda Lokhraeda představovala živě samozřejmě svou poslední desku Spleen Black Metal, která mi však moc nesedla. Když se ale sáhlo po starších kouscích, tak bylo mé radosti učiněno za dost. Mraky přítomných se těšilo z jediné klipovky Nostalgia. Song pocházející z debutu z roku 2006 dal příjemně vzpomenout na toto období, kdy kapela zněla opravdu hodně sebevražedně. Osobně mi však největší radost udělal výběr skladeb z The Cult Of Negation a konkrétně věc jménem They, kterou nezřízeně zbožňuji. Jen mi to živé podání nepřišlo tolik syrové, jako při soukromém poslechu. Ale za to už nejspíš může zmíněné vtipem nakyslé prostředí. Tenhle set utekl jako voda a tak nějak jsem si v duchu říkal, to je vážně celé? Asi jsem měl vnitřní dojem, že prezentace kapely bude více zničující (jako třeba koncerty Angantyr, nebo Make A Change… Kill Yourself). Ale vesměs převládá pozitivní dojem vyplývající z pocitu jedinečnosti této akce, jen si nejsem jist, zda po této zkušenosti budou Nocturnal Depression ještě jednou chtít vidět české publikum.

 

Vrcholem štace dle grafiky plakátu, a snad i harmonogramu, měla být smečka Forgotten Tomb. Jejich hudební směr se mi už od roku 2010 míjí s vkusem. Ne, že by hráli špatně, ale prostě mi to nic neříká, což už jsem ostatně zmiňoval v recenzi posledního alba Hurt Yourself And The Ones You Love. Z toho plyne mé přiznání, že jsem Italy absolutně vynechal a z koncertu hned po dohrání předchozí kapely odkráčel do ulic noční Prahy.

 

Shrnutím se dostaneme k faktu, že jsem vlastně viděl jen dvě kapely z pěti, což je trochu málo. Ovšem i tak mi bylo potěšením akci navštívit. Plusem je jednoznačně premiérový koncert Nocturnal Depression v ČR, plusem je volba oblíbeného Exit-usu, plusem neméně významným je také příjemné setkání s kámoškou. Negativem je zbytečně velké obsazení tuzemských kapel (fakt stačila jen jedna), nepříliš důsledná vážnost atmosféry (světla zbytečně veselá a světlá) a taky divadélko se zveřejněným line-upem. Ale vzpomínat budu nakonec rád. 



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jericho / 5.11.15 13:03odpovědět

Díky za report a feedback. Obsazení tří předkapel a "divadélko" s line-upem je má práce a vše mělo svůj důvod a očekávání, které splnilo pro mě na jedničku. Jen pro vysvětlenou. Dopředu jsem také věděl, že s tím bude mít někdo problém, což samozřejmě respektuji. Jsem rád, že sis ND užil. :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky