Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Příznivci tvrdého kovu měli v sobotu 15. listopadu možnost slušného výběru minimálně ze dvou akcí. Tou první bylo vystoupení americké legendy Cannibal Corpse na Flédě. Tou druhou konanou rovněž v Brně (na Melodce) byl Power Grindcore fest vol. 2. Brno jsem již dlouho nenavštívil a taková lákadla mne proto nenechala dlouho rozmýšlet. Rozhodl jsem se pro variantu druhou, která slibovala takřka hvězdný večer. Devět kapel napříč (nejen) grindovým podzemím byla nabídka více než lákavá.

Společně s paní Bhutovou a naší kamarádkou Markétou jsme strávili sobotní den procházkou po Kamenné kolonii, kterou místní jistě znají. Je to jiný svět, který byste ve městě takového formátu snad vůbec nečekali. O to víc mne mrzí, že se prý jedná o jeho zbourání, či co. No nic, pojďme dál. Návštěva Ochutnávkové pivnice patří už k mým pravidelným činnostem při cestě do Brna, poslední minuty před zahájením večera na Melodce jsme proto trávili zde. Pak už přišel jen přesun, odbavení u vstupu, koupě čehosi do kelímku a vyčkávání první kapely.

První banda byla domácí a jmenuje se Brünner Todesmarsch. Jediná kapela, kterou jsem dříve neznal, a teprve nyní došlo k prvnímu střetnutí. Podivná směsice grindu a punku s čistým vokálem pro mne byla ranou mezi oči. Kapela sázela na přímočarost a strohost svých skladeb, přičemž mi však uniklo nějaké sdělení a lepší pocit. Patrně za to mohl i zvuk, jelikož v kytaře jsem se absolutně ztrácel a to proto, že moc slyšet nebyla. Škoda, snad jindy, jinde. Žádná výrazná pozitiva ve mne set nezanechal.

Kapelu Evidence smrti eviduji již delší dobu a jsem rád, že konečně došlo k našemu živému setkání. Slušná šlapavá muzika s propracovanější strukturou písní. Svižná brutalita s hardcore naléhavostí měla své kouzlo a můžu říct, že tohle mne dost bavilo. Na rozjezd večera výtečný kus. Tady dávám palec nahoru, jelikož se mi spravila hudební chuť (kdežto ta pivní citelně klesla).

V posledních několika dnech jsem si velice oblíbil tvorbu March of the Hordes. Jednak mne okouzlili při našem prvním rande na Satan Klausu a jednak mám dojem, že od té doby kapela jednoduše zraje. Švédské bahno mělo výživné účinky a i lidi se odhodlali přijít blíž k podiu. Razantní hra vzpomínající na staré Entombed, nebo Grave. Zřetelná profi práce postrádající hluchého místa. Tohle jsem si báječně užil.

Trocha té grindové srandy přišla se slovenskými Abortion. Přesně na takovýto výplach jsem se nejvíce těšil. Vtipné průpovídky a svižné, krátké, avšak ničivé songy. Set byl proložen i coverem Napalm Death a to písní You Suffer, kterou znalcům snad netřeba představovat. Naživo mne tahle kapela dokázala strhnout daleko víc, než na svém, byť divokém, počinu Konvert.

Pak přišla trocha klasické jihočeské šílenosti v podobě kapely БУТ, kde zaskakoval na postu kytaristy Puffy (Gride). Nekompromisní pumelice svižného grindu s vážnějším xichtem. Pánové do hry šli po hlavě a se vší možnou energií. V cestě nestálo nic, a pokud ano, bylo to smeteno razantní grindovou šlehou. Večer zkrátka nabíral neúprosných otáček. Zvukařova poznámka o tom, že si nepřeje, aby lidé skákali z podia, byla trošku nemístná, lze ji určitě chápat, ovšem tohle je grindcore…

Na Onanizer jsem se těšil věru hodně, protože naposledy jsem je viděl ve Kdyni na Rýzmberku během Eternal Hate festu (rok 2006). Téměř nazpaměť znám jejich desku Too Good To Be True a přiznávám, že novější dění kolem kapely mne dosud míjelo. Proto mne lehce zaskočil obměněný ansámbl a především samotný výraz kapely. Měl jsem je zafixované jako jednu z těch sranda grind kapel, která písničky prokládá vtipnými průpovídkami. Nic z toho se nekonalo a do lidí byla huštěna jedna sypanice za druhou, bez prostoru na vydechnutí. Nářez to byl vpravdě slušný, ale postrádal tu jiskru veselí, se kterou jsem si je vždy spojoval.

Z Prahy zavítali metalový kříženci Mörkhimmel, kteří strhli slušnou melu. Jejich muzika přišla právě vhod, jelikož grindový výplach dosahoval červených čísel. Asi to bylo vlivem žánrového zaměření večera, ale zdálo se mi, jakoby kapela hrála daleko svižněji a i skladby nové, do kterých těžko pronikám, mi najednou přišly neskutečně úderné. Animální sklony publika se projevovaly měrou až přespříliš silnou, což ovšem dodávalo zapálení i kapele samotné, a tak se stalo, že se Slávek několikrát vrhl střemhlav pod podium. Nechyběla Zima ani Insomnia, zkrátka průlet tvorbou.

Poslední dvě kapely, na které jsem se upřímně těšil víc než dost, jsem si nakonec nechal ujít. Jednalo se o vystoupení Agathocles a DEOAG, což jsou skupiny, které řadím v rámci žánru opravdu hodně vysoko.

A proč jsem tedy z akce odešel? Důvodem byla jednoznačně těžká únava, které rozhodně nepomáhal těžce zahulený klub nejen nikotinem. Vysoká návštěvnost je nesporným pozitivem, ovšem v takovém případě je prodírání davem trochu kompikované. I tak ale lze projevit jistou ohleduplnost a slušnost, což někteří návštěvníci nechápali a davem se probořovali jako buldozer. Když vám někdo opakovaně dupne na nohu, taky to není nejpříjemnější pocit. Jistá individua se zase neobejdou bez plného kelímku, který hodlají rozlévat v nejbližším okolí a když ani to, tak jej jednoduše mrští do vzduchu. Tudíž jsem se několikrát ocitl pod sprchou zvětralého piva. Asi si říkáte, že jsem fajnovka a že to prostě k takové akci patří. Jenže já jsem člověk zatvrzelý ve svých názorech a bezohledné a pankáčsky barbarské chování se mi zkrátka příčí. Od lidí vyznávající hodnoty grindcore a hardcore scény bych očekával trochu jiné chování, než trávou a Philipem Morrisem provoněné prostředí. Hlavně že se nejí maso.

Ale dost bylo stěžování, na závěr musím přiznat, že akce byla po dramaturgické stránce naprosto perfektní. Sestava kapel jednoduše prvotřídní a jejich pořadí dávalo tušit jistý kalkul. Škoda jen, že tlupa opilců dokáže tak výtečný fest dokonale otrávit.