Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Datum 21. května bylo ve znamení muzejní noci, Echoes srazu a rovněž třetího pokračování festivalu Heathen Metal Clash, který pořádají brněnští vikingové Tears of Styrbjørn. Tentokrát se jednalo o mimořádnou událost, a sice o křest jejich debutového alba s názvem The Fallen Inheri. K slavnostnímu hrnci si přizvali dvojici hostí Panychidu s Mallephyr. Panychidě v těchto dnech vychází rovněž nové album, tudíž o důvod víc proč dorazit.

Na Mallephyr jsem zaznamenal různorodé reakce. Od těch nadšených až po naprosto záporné. Já je ignorantsky řečeno ještě neslyšel. Nevím jak jindy, ale v sobotu na pódiu Melodky mě přesvědčili, že jsou kapelou zajímavou, technicky vyšperkovanou a do posledního tónu přes těžkotonážní masírku i zábavnou. Čtveřice muzikantů není vylovená z neznámých vod. Jména Opat či Sinneral není metalové veřejnosti nutno představovat. Na kontě mají album Assailing the Holy. Stylově se pohybují někde na hraně mezi deathem a blackem, s tím, že smrtka má v jejich tvorbě výraznější pozici. Jejich vystoupení bylo do puntíku vyšperkováno a skvěle podáno. Dokonce i zvuk se dal poslouchat a odezva lidí byla hned od začátku slušná.

Panychida dorazila z mexického turné s Inferno. Přes všechno cestování a změny časových pásem byla kapela nabuzená, jakoby hrála po prvé. Jak jsem už prozradil, Panychidě v těchto dnech vychází nová sbírka pohanských příběhů, nazvaná Haereticalia – The Night Battles. Album je to opět výživné, opět zase o něco jiné než předchozí nahrávka. Byl jsem zvědavý, jak se popasují se symfonickými prvky, dudy atd. Ty hrály z playbacku. Na můj vkus hrály hodně nad zbytkem nástrojů. V jejich setu zazněly jak nové skladby v čele s hitovkou Josafat (The Gathering), tak i starší, prověřené hymny napříč diskografií. Vystoupení mělo dobrý spád, setlist byl výborně vygradovaný. Z kluků čišela energie na rozdávání, což je obdivuhodné, když vezmeme v potaz ono turné, Honzovu (asi) zlomenou nohu nebo Sinneralovo angažmá v Mallephyr. Jen mi bylo líto utopených kytar v bednách, co šly ven. Ať jsem se přemístil, kam jsem chtěl, ani u zvukaře nebyly moc slyšet. Což je, jak uznáte, chyba a škoda. Panychida má zajímavě propletené kytarové melodie a ty moc slyšet nebyly. Každopádně je to drobnost a náladu mi nezkazila. Skvělé vystoupení skvělé kapely. Vivat Panychida!

Zlatý hřeb večera ovšem teprve přišel. Publikum zhoustlo, zkrásnělo, jak se do sálu nahrnul početný houf dívek a žen. Šamanský začátek otevřel severskou jízdu a horká Melodka rázem zamrzla věčným ledem a sněhem. Tears of Styrbjørn po různých peripetiích vydávají debutové album The Fallen Einheri a přišli to s námi oslavit. Skoll! Mix pohanské zádumčivosti a therionovsky rootovské zachmuřenosti podpořené mocnými sbory zraje jak víno. I skladby, které kapela hraje léta (The Rise of the Norseman), hezky prokoukly. Nové skladby přináší čerstvý vítr do plachet jejich drakaru, více sólových kytar a temnějších i majestátnějších nálad. Jejich vystoupení bylo podpořené vřelým ohlasem publika a lehce kažené zvukařem, u kterého jsem stál a pozoroval jej, jestli slyší ty rušivé zvuky nebo je mu to fuk… Zpět z technického náhledu k emocím, které byly díky výbornému koncertu napnuté a posléze uvolněné k parádnímu relaxu. Samotný křest proběhl za přípitku bývalého spoluhráče, bubeníka Jana „Křtitele“ Sarapise (Žrec, ex-Inferno, atd.), který se svého postu zhostil s grácií a přípitkem. Následné polití cédečka a hození nosiče mezi fans ukončilo slavnostní chvíli a koncert se nachýlil k mocnému finále i s přídavkem. Cca hodinka utekla jako bouře ve fjordu. Ale jak se říká - v nejlepším se má skončit a dobrého pomálu. Díky pánové!