Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Hell Revisited European Metal Tour 2013

Hell Revisited European Metal Tour 2013

Mox30.10.2013
Koncertová sezóna nedávno začala další etapu a spolek Grindpa Booking Agency se opět činí. Ve čtvrtek 24. října poskytl slovanské trojici věrozvěstů prostor královéhradeckého klubu Event.

Jak už to tak bývá, organizátorské (zde navíc vlastní) peripetie odnesla domácí parta Mordotua, která s nemalým zpožděním byla nucena svůj set umenšit. Sotva stihla své pracky zašpinit řemeslným bigbeatem, už přenechávala pódium trutnovským thrasherům Exorcizphobia, aby i oni navnadili hrstku diváků na zahraniční hosty. Těžko říct, proč jich přišlo tak málo. Snad byl fotbalový zápas Liberce se Sevillou větším lákadlem, těžko říct, ale takto mizernou návštěvu jsem už dlouho nezažil.

 

Mordotua stihla aparáty sotva zahřát a nedošlo ani na poměrně rozsáhlou hitovku "Kačenka". Trutnováci poté využili příležitost a začali diváky oslňovat světelnou šou patřičných rozměrů. Mně tento styl moc nesedí, sám je dost náročný na skluz k monotónnosti, ale chvilka energických sypaček ještě nikoho nezabila. O poznání větší úspěch sklidili Craving, první ze zahraničních hostů. Tahle německá "Touha" předvedla kus pohanského světa. Řada folkařských riffů, jak je žánru vlastní, upoutala svou nevšedností pouze v rozměrech klubu, jinak působila jako kapka vody v obrovské nádrži. Každá se sice počítá, ale není v mase rozeznatelná. Tváří se jako Anglosas kamarádící se s Forefather ale i s Wolfchant, když se zrovna hledají. Craving využili atraktivnosti žánru, ale i líbivost má své meze. Snad jedinou zajímavostí této party je několik skladeb složených v ruštině, což je dílo frontmana Ivana Chertova.

 

Craving

 

Favoritem večera se pro mne nakonec stali moskevští Sinful, v jejichž řadě s basovou kytarou stojí Aleksandra, vdova po Mortiferovi z Hate. Obdobně jak Slawek i Aleksandra dýchá pro black metal. Sinful se uvedli o poznání chmurnější atmosférou než rozjaření Craving či vyšinutí Hell:On. V jejich tvorbě se různě smísily ostré i melodické výrazy, ve svižném i laxním tempu, občas okázale, častěji však v poutavých jednoduchých melodiích. Jistou vypovídající hodnotu o tvůrčím záměru a inspiraci ukázala zahraná "Sorgens Kamer" v black-metalu nepomíjitelných Norů. Můj kolega by patrně zalistoval v Janově zjevení, když Sinful usedali v Pergamonu a já si stojím za názorem, že mě symfonický projev Sinful potěšil.

 

Sinful

 

Závěr patřil death-thrasherům ze Záporoží Hell:On. Se šíleným výrazem ve tváři spustili takový bengál, že se to konečně pod pódiem začalo hýbat. Nebýt přítomnosti Exorcizphobia, dal by se vzešlý večer označit za rytmicky atraktivní. Skoro každá z kapel ukázala dávku šikovnosti a chuť různě mělnit či zahušťovat tempo. Hell:On své idoly představili v "Territory", ale mám za to, že i tvorba Keep of Kalessin jim není cizí. Určitě byla nadcházející deska s názvem "Hunt" dobře představena.

 

Hell:On

 

Celá akce rozhodně za návštěvu stála a považuji ji za povedenou. Kombinace pěti různých žánrů dávala prostor vyžití celému spektru metalistů. Otázkou, nad níž se musí organizátoři zamyslet, nyní je, proč byla účast diváků tak nízká.

 

Foto: Tomáš Šrejber



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky