Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D.: A začneme v Brně, kde byla v perexu zmíněná trojice doplněna o místní spolek Torc. Upřímně - do pátečního večera jsem neznal ani kapelu, ani její jméno, prostě nic. Upřímnost druhá - po shlédnutí jejich koncertu není divu. Tím nemyslím nic špatného, prostě podobnou (nejblíž asi blackmetalovou) muziku nevyhledávám, jakkoliv živě mi nevadí a stejně tak jsem neměl nic proti vystoupení Torc. Obzvlášť vzhledem k faktu, že na rozdíl od běžných domácích UG blackmetalových kapel (rozuměj temný spolek se zlými výrazy) byli Torc svou image - či jak to nazvat - někde jinde. Zpěvák jako by si odskočil z Biohazard, někde na pódiu se mihla flanelka a celkově na mě kapela dělala dojem, že to s tím zlem nemyslí až tak vážně. Samozřejmě kromě muziky, která hlavně v kytarách s černým kovem rezonovala hodně a na mnoho kompromisů v hudebním výrazu nedošlo. To ani na ty Biohazard, ale dívat se bylo na co.

Bhut: V pražském Exit-usu večer otevřela deathmetalová parta Sectesy a nutno podotknout, že se začalo hrát téměř na minutu přesně. Zkušenost praví, že v tomto klubu ne vždy bývá průběh koncertů přesný a tak jsem ani nepostřehl, že se již hraje a v zabřednutém rozhovoru se známými pokračoval nějaké dvě tři skladby, než jsme se odhodlali sestoupit dolů. Nevelký hlouček tvořil hranici zpěvákova teritoria, který po vzoru hardcore kapel seskočil pod pódium a neustále pobíhal sem a tam. Se Sectesy jsem ještě tu čest neměl a o to více jsem byl překvapen, s jakou fazonou se pánové vytasili. Klasický death metal čerpající ze staré školy měl smyslnou příchuť a jeho prezentace byla odvedena slušně. Dokonce si pánové střihli i nějaký ten cover na českou legendu Krabathor a americké Obituary. Zvuk i hudba byly na kvalitní úrovni, což dávalo tušit slibnému průběhu večera, ovšem následující hodinová pauza (prý k přestavbě pódia, i když se krom běžných záležitostí nic nepřestavovalo) byla z událostí patřících do kategorie “absolutně zbytečné”.

Sorgh: Jako druzí v pořadí se brněnskému publiku představili Awrizis z Havířova. U nich moje pozornost dosáhla vrcholu, protože jejich poslední album ve mě zanechalo dojmy jen a jen slušné  (více ZDE), ovšem osobní setkání zatím neproběhlo. Živá prezentace mě rozhodně nezklamala a po chvíli nutného zla v podobě zvučení nástrojů byla Melodka svědkem energického a velmi agresivního vystoupení. I přes nedokonalosti zvuku nebylo pochyb, že kapela svůj hybrid systém bez problémů zvládá a s chutí jej pouští mezi lidi. Zpěvák Frodys kromě vlající hřívy kryté až do začátku jejich setu kulichem předvedl slušnou hrdelní práci, tedy řev jak z tura, kterým vhodně doplňoval rytmicky členitou, nabušenou tlakovou vlnu valící se z pódia. Na komunikaci s publikem příliš nedošlo, kapela působila trošku odtažitě, ale co se muziky týče, tady vládla naprostá spokojenost.

Jirka D.: Před dvěma roky jsme na stejném a značně zalidněném místě křtili “La Grande Bouffe” a vzhledem k zrušenému vystoupení na předávání cen Břitva za rok 2012 proběhlo moje další koncertní setkání s Forgotten Silence až teď. I tentokrát šlo ruku v ruce s novou deskou (sedmipalec Re:Retro’93), z níž zazněly všechny dvě skladby, i tentokrát se bylo na co dívat a i tentokrát byl pro mě koncert FS zážitek. Hlasitému zvuku a zahulené Melodce navzdory. Pro mě možná překvapivě FS seskládali velmi nekompromisní set, žádná KroNiKa a procházka v egyptské poušti, ale pouze a jen metalová strana měsíce, logicky čerpající z velké žranice, ale i z kusů starších. Vše sehrané, technicky na úrovni, s úsměvem (jo, i v metalu to jde), zpocenou hlavou a nadhledem, který na koncertech postrádám asi nejčastěji.

Bhut: V obou klubech ukončoval hudební produkci set kapely Ador Dorath. Abych přiznal barvu, aktuální dění kolem kapely jsem poněkud zaspal a teprve zde si všiml, že mají venku nové (čtvrté) řadové album. Jakožto milovník tvorby starší jsem se pochopitelně těšil zejména na věci z debutového alba, ovšem podle slov zpěvákových “ji stejně všichni známe z paměti, takže není moc důvodů se k ní vracet”. Nicméně nastolen byl jakýsi kompromis a kromě nových věcí se našel prostor i pro skladby starší. (Nejen) v tomto případě však nastala nemilá a citelná absence živého ženského vokálu, jelikož právě na něj jsem byl zvědavý snad nejvíce. Hlas zpěvačky z playbacku ale zkousnout šlo, stejně jako doplňující elektronika, kterou byla nejvíce prostoupena tvorba aktuální. Co bylo o poznání horší, byl zvuk, který nepříjemně duněl a rezonoval v uších, čemuž jsem věru nerozuměl, jelikož si celé tour s sebou přivezlo vlastního zvukaře i s pultem. Z vystoupení Ador Dorath jsem proto trochu rozpačitý, ačkoliv pozitiva vlastně převažují.

A pár poznámek na závěr - největší bolístkou na pražské zastávce byl jednoznačně zvuk poslední kapely a hned v závěsu hodinový propad mezi první a druhou kapelou, kdy se takřka nic nedělo. Výrazným pozitivem byl bohatý merchandise všech kapel. Osobně jsem byl nadšený z vystoupení Forgotten Silence, které se mi konečně podařilo zachytit na prknech.