Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čtyři kapely ze čtyřech států Evropy se rozhodly tento kontinent převorat, ale trochu jiným způsobem, než jak to umí paní M. z Německa. Nejednomu uctívači černého kovu tím způsobily drobný svátek, který jako odloučení od hektických dní současného času přišel víc než vhod. Alespoň pro mne byl tento koncert velkým uvolněním a uvědoměním, že je občas potřeba udělat radost taky sám sobě.

Pátek byl v mém zaměstnání ve znamení spěchu, stresu a imbecility zákazníků, ale tak to funguje i kdekoliv jinde. Konejšil jsem se vidinou slibného večera, který byl nakonec vskutku výtečný. Celkem vtipně působil pohled na venkovní prostředí klubu Nová Chmelnice. Ze všech světových stran se k němu mátoživě ploužily černé postavy. Jeden by se až zalekl, co se tu vlastně bude dít. Mé kroky do nitra chodby vpadly kolem půl sedmé, což bylo v půlce časupřed první kapelou a po otevření klubu. Ihned jsem se zařadil do točitého hada nelítostné fronty, která však postupovala poměrně rychle, horší už to bylo s frontou u šatny. Svršek odložen, pivo v ruce, stanoviště poslechu první kapely zaujmuto. Do nosu se vrtá zvláštní vůně omamného rázu a já se snažím nasát tu výjimečnou atmosféru dnešního večera. Netrvá dlouho a přijdou první tóny…

Kringa otvírá tento okultní večírek. Prezentace je hrubá, stejně jako jejich rakouské vnímání black metalu. Mám rád jejich počin T.M.D. a velkou radost mi udělaly písničky z něj zahrané. Líbilo se mi celkové nasazení kapely, která vlastně hned od začátku vrstvila těžké tóny bezprostředně za sebe. Možná, že jejich jméno ještě není tak zvučné, ale myslím, že je dobré se na tuhle kapelu zaměřit. Tentokrát mne jejich set přišel daleko více pohlcující, než před časem na Phantoms Of Pilsen. Zvláště kytarová tremola bodala velice příjemně. Povedený vstup.

Jako druzí na to vlítli Misthyrming z Islandu. Jejich rudá deska Söngvar Elds Og Óreiðu mne baví tak napůl – ty pomalé pasáže mně přijdou rušivé a klidně bych se bez nich obešel. O to větší potěšení jsem měl z živého koncertu, kde byly ony ambientní plochy zcela vypuštěny. Rozhodně bych vypíchl nástup, který (i přes nepěkný zvuk) byl masivně strhující. Alespoň mne v ten moment, kdy se pánové naplno opřeli do svých nástrojů, mrazilo po celém těle. Vážně úžas. Nečekal jsem to, ale dostali mne mnohem víc, než na desce. Perfekt.

Pak přišlo brutální rouhání jménem One Tail, One Head. Zpěvák Luctus jest hovadem a upřímně se přiznám, že z toho jedince mám strach. Šílené oči, nečekané trhavé pohyby a nemocné pazvuky hrdla. Black metal z Norska ukázal, že je stále plný zlé síly. Tolik energie, aby jeden pohledal. Vystoupení mělo spíše punkového ducha a ten svižný black metal hlodal sice příjemně, ale nestrhlo mě to tolik jako loni. Nicméně nelze říci, že by šlo o nějaký čajíček. Jízda to byla svižná a neskutečně divoká. Škoda jen, že tahle banda s sebou už neměla žádný nosič, na jejich muziku jsem měl vyšetřeno pár stovek.

A na závěr klub zahalila Mgla. V současnosti se snad jiná zem v souvislosti s black metalem neskloňuje více než Polsko. Pokud potřebujete nějaký důkaz, že je tahle scéna hodně pevná, zajděte na něco takového. Svědomitý black metal hrubého zrna s báječně dominantní hrou kytar. Třeba taková With Heart Toward None VII mi v uších zní ještě teď a to už nějaký den od koncertu uplynul. Loni mě banda nenadchla tolik jako právě letos, kdy jsem stál jak přikovaný a nechal se omotávat temnou muzikou. Letos mne prostě dostali. Setu nechybělo nic, živelné songy, obrovská podpora ze strany fanoušků pod podiem – už dlouho jsem neviděl takhle běsnící kotel, dokonce i zvuk mi přišel lepší, než u předchozích kapel. Zkrátka maximální spokojenost.

Metál zasluhuje pořadatelská ruka, která dokázala akci udržet v opratích a nepopustit ji do větších skluzů. Všechno běželo krásně na čas a i rychlé střídání kapel mělo za výsledek, že se dohrálo chviličku po jedenácté večerní. Opravdu pochvala. Nová Chmelnice byla slušně zaplněná (vzhledem k tomu, že kapacita je 400 osob – počet přítomných se pohyboval kolem tohoto numera) a zároveň veškeré fronty (WC, pivo) relativně dobře ubíhaly (kromě té šatny). Inu, black metalový svátek se stal výjimečnou událostí tohoto roku. Díky za něj!