Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Prostory ostravského Barráku mám rád, méně už pak, když přijede kapela, která je svým významem přerůstá. Je to samozřejmě diskutabilní, protože mít Paradise Lost ve větším sále, rovná se více prázdných míst, menší souznění kapely s fans atd... všichni to známe. Tohoto večera bylo vyprodáno, zkrátka "sold out"! Nějakých pět dní před koncertem se objevila informace od pořadatele, že zájemci čekající na poslední chvíli mají smůlu. Každopádně bylo těsno, atmosféra dobrá a na záchod či lepší vzduch se člověk taky v pohodě dostal. Horší už to bylo se zvukem a ten měli nejhorší (bohužel) Paradise Lost.

Svůj příchod jsem si nemohl načasovat lépe, protože jakmile jsem vystál rychle postupující frontu kroutící se po schodech nahoru, SSOGE zrovna zahájili svůj set. První krok - první tón, jako kdybych to měl s kapelou domluvené. Silenti začali přesně jak jim velel program, tedy patnáct minut před osmou. Jejich moravský doom jsem už pár let naživo neviděl, proto jsem uvítal, že to tento večer zase napravím. Kapela pomalu pracuje na nové desce, ze které zazněla i jedna nová skladba (úplně jsem nezachytil název, ale mělo to co do činění se sluncem), která zněla chytlavě a nové album tak budí očekávání. Ostatně já se na každou novou nahrávku SSOGE teším, těším se tedy i teď. Jinak zazněly prověřené věci typu "I Would Dance"nebo "Dva Stíny Mám". Souhra na malém pódiu fungovala i s novějšími členy (pro mě, co kapelu neviděl delší dobu, to byli hned tři) a to ještě cellista Siki ten den chyběl. Vokály až na výjimky v pohodě, drobné vady na zvuku byly jen drobné vady na zvuku a daly se v klidu snést. Takže spokojenost, diváci taky občas reagovali a folklórem kořeněný metal dnes večer zachutnal.

// Silenti jsou sázkou na jistotu. Přesně na čas začal jejich set, který čerpal převážně z jejich posledního alba "Návaz". I přes absenci cellisty Sikiho považuji jejich koncert celkově vyvážený a plný energie. Hanka i Hrnec to prostě mají v hrdle a ví jak na posluchače zapůsobit. Zazněla i nová skladba z připravovaného alba. //

Po krátké pauze šli na věc kameníci Lucifer. V jejich čele stojí pohledná madam Sadonisová a na kytaru drhne struny vousatý strýc Gaze, původně z Cathedral. Lucifer letos vydali svou debutovou desku s všeříkajícím názvem "I ", a tak se hrálo především z ní. Já jsem na albu neshledal nic moc zajímavého, ale label tlačí kapelu velmi slušně a tour s Paradise Lost jí také přidá na ceně. Dohrálo temné mluvené "intro" a v Barráku se rozezněl pravý nefalšovaný stoner metal bez jakýchkoliv vytáček, dřevní, s vlivy Black Sabbath a psychedelie sedmdesátek. Johanna neustále rozpínala své ruce a nechala tak vlát své široké rukávy, borec v klobouku se pohupoval a z mého místa vypadal jako každou chvíli se proměňující skřítek, který bydlí v hříbku a hodně hulí. Veterán Gaze stál po pravici velmi dobře zpívající vokalistky a bubeník byl vůči mému postavení tak nízko, že jsem musel na špičky, abych vůbec zahlédl jeho kukuč. Zpěvule fakt dobrá, i když jednotvárně opakující svá zaklínadla, hudebně trochu zívačka, neb repertoár Lucifer moc bohatství nenabízí, takže se spíš slušně čekalo na hlavní kapelu, než aby byli Lucifer nějak euforicky odměněni. Ze skladeb, které mi utkvěly v paměti bych zmínil závěrečnou singlovku "Israel", ale taky třeba "Morning Star" a výmluvně pojmenovanou "Sabbath". Zvukově se set opět nevyhnul pár otazníkům, ale celkově jsem nad nimi tolik nežehral. Dalo se to snést, stejně jako vystoupení Lucifer celkově. I když mé srdce si znovu nezískali.

// Druhou kapelou v pořadí byli němečtí stoner doomoví Lucifer pána kytaristy Gaze Jenningse (ex-Cathedral), na které jsem byl po poslechu jejich debutového alba hodně zvědavý. Za mikrofonem vystupuje divoženka Johanna a můžu říct, že i ona naprosto skvěle zvládla své pěvecké party. Zvuk byl celkově vyvážený, čitelný, ale připadalo mi, že své fanoušky kapela teprve ještě získá. V Barráku byli pro většinu lidí určitě velkou neznámou, ale u mě zanechali velmi dobrý dojem a určitě budu jejich hudební pouť dále sledovat. //

Následovala pauza na nazvučení nástrojů hlavní kapele, kterou jsem raději prostál na svém, nikterak dobrém, ale strategickém místě a odmítl jej věnovat někomu jinému. Přísun tekutin jsem rázně utnul už při Lucifer a potřebu jít s pískem jsem si nechal až na pokoncertní úlevu a rekultivaci okolí řeky Ostravice. Jakmile se začalo zdát, že už se čas záměrně natahuje, nebylo to zdání, ale spíš přesné dodržení časového plánu. Bylo ještě před desátou, harmonogram se přísně dodržoval, žádné prodlevy, ani hvězdné manýry. V deset budou Paradise Lost a oni v deset prostě byli. Pořádek musí být. Palec nahoru. Palec dolů ovšem jednoznačně za zvuk hlavní kapely. To by se stávat nemělo. Někdy v polovině jsem chtěl odejít někam na chodbu, ale povinnosti mi to nedovolily. Také za to možná mohlo "pár projasněných chvilek", kdy už to vypadalo, že se vše v dobré obrátí a kapela se dostane do stavu "poslouchatelnosti", ale nakonec z toho byl zase jen zmar. Uši trpěly, trpělo i tělo, jímž pořád projížděly ostré vibrace, které se někdy zavrtaly tak hluboko, že nezbývalo než nechápavě kroutit hlavou. Nač tolik bolesti ve ztraceném ráji?

Paradise Lost letos vydali album "The Plague Within" a tak bylo logické, že se hrálo především z této desky. Stejně jako na ní koncert otevřela skladba "No Hope In Sight". Z novinky zazněly i další skladby, namátkou "Victim Of The Past", tuhá doomovka "Beneath Broken Earth", nechyběla ani "Flesh from Bone" a další dva songy se objevily v plánovaném přídavku, jmenovitě "Return To The Sun" a "An Eternity of Lies". Radost mi udělal song "Erased" z oblíbené desky "Symbol Of Life", méně už ještě oblíbenější "Enchantment" z kultovního alba "Draconian Times", na kterém jsem prakticky vyrostl a málem jsem vyrostl i ze zvukové kvality této písně v Barráku. Docela znechucení, řekl bych. Starou dobrou desku "Icon" podpořila věcička "Widow", která zazněla hned jako druhá v pořadí a z jejíž zvukové kvality jsem také nebyl dvakrát moudrý. Protože se hrálo převážně z novinky, které jsem letos věnoval nemálo času, smysly hleděly právě ke skladbám, které si člověk rád osvěží. Nejlépe nakonec zafungovala výborná a závěr večera obstarávající "Say Just Words", nefalšovanou radost vyvolala přítomnost stařičké "As I Die" a své si toho večera řekla ještě starší "Painless", kterou najdete na albu "Gothic" z roku 1991. Možná trochu překvapivě se dvakrát dostalo i na album "In Requiem", které jako první předznamenalo, že po různých experimentech se vrací skutečně metaloví Paradise Lost.

// Zlatým hřebem večera byli kultovní doom metaloví Paradise Lost, které jsem měl tu čest vidět teprve podruhé. Hlava na hlavě pod podiem, hledání vhodného místa takřka nemožné a o focení raději nemluvit. Paradise Lost čerpali hlavně z novějších skladeb, ale zazněly i starší věci jako "As i Die". Nemůžu naprosto nic vyčíst kapele samotné. Samotní muzikanti předvedli naprosto skvělý výkon, dopředu všechny hnala kytara pána Mackintoshe a Nick Holmes to pořád ve svém hlase má. Co však sráželo celkový dojem z jejich koncertu, byl místy děsivý přebuřený zvuk, který (mám pocit, že nejenom mně) rval uši. Příkladem je vypalovačka "Flesh From Bone", která se při kytarové jízdě změnila v nečitelnou zvukovou kouli. Zásluhu na tom dle mého má vlastní zvukař kapely, což bylo zřejmě na škodu. //

Nick Holmes byl docela ve formě, jeho vokál vyloženě nehaproval a zpěvák sám na začátku nešetřil humorem, když kapelu představil jako "black metal band from Sweden". Jeho celková komunikace s fans je spíš skromná, což ale neznamená špatná a potvrdilo se to i dnes. A reakce publika na hlavní protagonisty? Řekl bych, velmi hlučné a směrem ke kapele rozhodně vřelé. A bylo poznat, že kapela si odezvy váží. Jaký byl její celkový dojem z Ostravy, to se můžeme jen domnívat. Ten můj musím rozdělit na dvě části. První je pozitivní, neboť vidět Paradise Lost live nepatří zrovna k mým pravidelným životním činnostem a za zastávku na severní Moravě jsem byl opravdu rád. Ta druhá je pak velké zklamání ze zvuku, který zkrátka víc bolel než zněl, a tak to být rozhodně nemá. Sám na sobě to poznám lehce, protože se zalehlými slechy nemívám další den problém a tentokrát to problém byl.

Díky všem, co do Barráku dorazili, kapely jste podpořili víc než slušně a zasloužíte uznání. Organizačně také na jedničku, časový plán byl přesný a bez zbytečných prodlev. Méně už pak děkuji týpkovi, co opakovaně rozbil nějaké to sklo a já díky jeho gramlavosti stál nejen na pětníku, ale i na střepech, které jsem neustále posouval dál, abych je ve finále stejně pořád rozšlapával. A děkuji zvukaři, který měl na starosti první dvě kapely, které zněly tak nějak v mezích možností....

Na akci byla redaktorovi udělena akreditace pořádající agenturou Obscure