Report: Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

REPORTY

/ zpátky na seznam reportů

Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

MarBES20.12.2024

Projekt Poly Noir zpěváka kapely Insania pro mě byl novinkou. Před lety si Nergal, frontman polských teatrálně blackmetalových Behemoth nasadil sombréro, oldschool lubovou kytaru a stylizovaný do role temného kovboje rozjel s partou kámošů dark country kapelu Me And Than Man. Zajímalo mě slyšet, jak se s tímto tématem vypořádá na stejnou cestu sestoupivší frontman brněnské crossoverové kapely.

// Golda

Funkce otevírače se ujal Golda, jinak také baskytarista lidově punkového spolku Znouzecnost. V sedě s kytarou pouze s doprovodem bubeníka a perkusionisty zahraný set se skládal z velké části z písní jeho domovské kapely, ale také z několika coverů a nových písní. Komorní pojetí bez echt punkového projevu frontmana Znouzectnosti dodalo skladbám na uvěřitelnosti. Sympatický set, který by mi vůbec nevadilo vidět znovu, sledoval pěkně zaplněný sál. Fanoušci podle názvů kapel na tričkách se rekrutovali z řad fandovstva Zouzecnosti a Insanie podobným dílem.

// Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers

Poly se svou kovbojskou družinou zvanou The Holy Spirit Smugglers (zajímavý dvojsmysl v názvu) nakráčel na stage s poděkováním muchas grazias a po krátkém úvodním slovu začal sázet své dark country. Tedy jakýsi alternativní folk / country bez obvyklých klišé těchto žánrů (nebo aspoň těch co nejsou cool). Petr Pálenský, řečený Poly, není žádný světlomet, a tak i tady agresivně upřímná lyrika jeho textů tepe do živého a nic ji není posvátné, natož svaté. Blesfémie tohoto odvěkého „rouhače stojícího na straně dobra“ je však uvěřitelnější než hrané rouhačství většiny blackmetalových kapel, které jen dělají, co mají v popisu práce. Navíc tohle westernové pojetí je v našich končinách nevídané a prostě baví.

Pollyho základní akordy hrané na stylovou obstarožní lubovou kytaru doplňoval, podbarvoval a zdobil druhý kytarista, rytmická sekce složená z bubeníka schopného obstojně swingovat, když je třeba, a muchachita s baskytarou se starala o to, aby atmosféra jak z noirových filmů nebo spaghetti westernů držela pohromadě. Zvukař vyrobil solidní zvuk v sále, jediná výtka může jít ke zvuku Polyho hlasu pokaždé, když se snažil o vyšší nebo intenzivnější polohu, znělo to až nepříjemně polyesterově synteticky.

Ke konci setu se k Polyho amigos přidal publicista Petr Korál a společně pokřtili debutové album s názvem K mýmu ohni nesedej. Přimlouval se za pokračování tvorby tohoto hudebního tělesa a myslím, že většina lidí v sále se v duchu k přání připojila.

Skvělý koncert, pro jehož dozvuk se skvěle hodí pustit si cestou domů geniální album Rome od Danger Mouse a Daniele Luppiho.

DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

-krusty- / 17.4.15 8:34

Možná jsem byl ve špatný čas na špatném místě já :-) Vše jsem sledoval s odstupem jakožto "doprovod na koncert"...a nějakých mušek jsem si prostě všimnout musel. K hudebnímu materiálu se vyjadřovat nechci, instrumentace byla fajn - snad kromě druhého nasazeného bubeníka, který lehce tápal ála tempo sem, tempo tam..... Liverpoolští mi celkově přišli studenější než kdysi na Brutalu, kde byli příjemnou raritou. Nejvíce to vyniknulo v nejživější poslední části s Darrenem. Ten byl jediný, kdo trochu projevoval nějaké emoce, zbytek bratrstva+spol se uzavřel do sebe a skoro mi přišlo, jako by je Darren a songy z této éry otravovaly. Interakce pražádná. Chápu, že je tato hudba dnes asi nebaví (proč ji tedy zařazují do playlistu?), že byli unavení (proč si naložili na bedra takto dlouhou show?)..... Večer hezký, ale ne bez poskvrny. P.S: zdaleka největší kaňkou ale byla spousta nahlas debatujících návštěvníků během tichých pasáží. Nechápu proč tihle lidé chodí na koncerty...