Report: Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

REPORTY

/ zpátky na seznam reportů

Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

MarBES20.12.2024

Projekt Poly Noir zpěváka kapely Insania pro mě byl novinkou. Před lety si Nergal, frontman polských teatrálně blackmetalových Behemoth nasadil sombréro, oldschool lubovou kytaru a stylizovaný do role temného kovboje rozjel s partou kámošů dark country kapelu Me And Than Man. Zajímalo mě slyšet, jak se s tímto tématem vypořádá na stejnou cestu sestoupivší frontman brněnské crossoverové kapely.

// Golda

Funkce otevírače se ujal Golda, jinak také baskytarista lidově punkového spolku Znouzecnost. V sedě s kytarou pouze s doprovodem bubeníka a perkusionisty zahraný set se skládal z velké části z písní jeho domovské kapely, ale také z několika coverů a nových písní. Komorní pojetí bez echt punkového projevu frontmana Znouzectnosti dodalo skladbám na uvěřitelnosti. Sympatický set, který by mi vůbec nevadilo vidět znovu, sledoval pěkně zaplněný sál. Fanoušci podle názvů kapel na tričkách se rekrutovali z řad fandovstva Zouzecnosti a Insanie podobným dílem.

// Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers

Poly se svou kovbojskou družinou zvanou The Holy Spirit Smugglers (zajímavý dvojsmysl v názvu) nakráčel na stage s poděkováním muchas grazias a po krátkém úvodním slovu začal sázet své dark country. Tedy jakýsi alternativní folk / country bez obvyklých klišé těchto žánrů (nebo aspoň těch co nejsou cool). Petr Pálenský, řečený Poly, není žádný světlomet, a tak i tady agresivně upřímná lyrika jeho textů tepe do živého a nic ji není posvátné, natož svaté. Blesfémie tohoto odvěkého „rouhače stojícího na straně dobra“ je však uvěřitelnější než hrané rouhačství většiny blackmetalových kapel, které jen dělají, co mají v popisu práce. Navíc tohle westernové pojetí je v našich končinách nevídané a prostě baví.

Pollyho základní akordy hrané na stylovou obstarožní lubovou kytaru doplňoval, podbarvoval a zdobil druhý kytarista, rytmická sekce složená z bubeníka schopného obstojně swingovat, když je třeba, a muchachita s baskytarou se starala o to, aby atmosféra jak z noirových filmů nebo spaghetti westernů držela pohromadě. Zvukař vyrobil solidní zvuk v sále, jediná výtka může jít ke zvuku Polyho hlasu pokaždé, když se snažil o vyšší nebo intenzivnější polohu, znělo to až nepříjemně polyesterově synteticky.

Ke konci setu se k Polyho amigos přidal publicista Petr Korál a společně pokřtili debutové album s názvem K mýmu ohni nesedej. Přimlouval se za pokračování tvorby tohoto hudebního tělesa a myslím, že většina lidí v sále se v duchu k přání připojila.

Skvělý koncert, pro jehož dozvuk se skvěle hodí pustit si cestou domů geniální album Rome od Danger Mouse a Daniele Luppiho.

DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

David Kasík / 12.3.13 20:42

Hmm... hodně nesourodá trojice. Audrey Horne bych si doma nepustil, ale naživo s trochou nadsázky... jo, proč ne? Hoši jeli nadoraz, šklebili se, klopili kytáry, běhali sem a tam. Prostě taková estráda bez hlubší myšlenky. Jako atrakce na uvítanou ovšem splnili svou úlohu na 120% :-) Sólstafir byli jednoznačně hvězdou večera... přirození, naprosto odzbrojující. Jejich set mě totálně dostal, ale 40 minut?? Bůůůů... setsakramentsky málo na takovou parádičku. To LDC jsem očekával s podstatně větší dávkou nervozity, poslední deska mi stále nějak nejde pod čumák. Přijde mi jako velké, nafouklé, prázdné... NIC. A vcelku podobně na mě působil celý jejich set... tedy s výjimkou starších songů, které sem tam dokázali rozčeřit jinak stojaté vody bez zjevných známek života. Katastrofální zvuk pohybující se výrazem někde mezi dunící koulí a opatlanou stěnou na nádraží v Horní Dolní taky dvakrát nepomohl... Zvláštní cenu zaslouží Pivní rozmanitost a triko s beránkem, které jsem na rozdíl od někoho:-))) dovezl až domů...