Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Riverside live

Riverside live

Ruadek10.6.2013
Živé představení nové desky na aktuálním New Generation Tour.

V čase krutých lijáků, povodní a pozvolné likvidace iluzí o krásném létu, se fanoušek progresivní odnože rocku dočkal dárečku. Ano, progresivních, protože jejich hudba ještě stále přichází s postupy natolik zajímavými a odlišnými, že se toto označení nebojím použít. Potřetí na těchto stránkách už rozebírat nebudu, proč jsou kapelou, na kterou je třeba se zajít podívat. Prostě hrají progresi po svém a jsou výraznou partou, co se prosadila už po celé Evropě.

 

V hranaté kostce Nové Chmelnice se sešlo přibližně sto lidí a začalo se o hodinu později. Host nebyl a tak byl čas hodit se do pohody, zapomenout na všední starosti a pokoukat třeba po nabízených nosičích přímo od skupiny. Dalo se tu koupit jejich jediné DVD za 250 korun, nová deska za pětikilo nebo vinyly za 600 peněz. Pivo teklo proudem, začalo být zahulíno a zvenku chřestily zvětralé kosti tramvají. Ve tři čtvrtě začalo industriálně pojaté intro a kdo zná trochu více druhý disk novinkové placky, byl doma.

 

 

 

Kapela nastoupila příjemně nažhavená a rozjelo se první skladbou z novinky Shrine Of A New Generation Slaves. Vedle prvního negativního poznatku, tedy cigaretového oparu, přibyl poznatek druhý – akustika této stavby je skutečně špatná. Riverside mají obsáhlý rejstřík své instrumentace, který zdaleka nemohl vyznít tak, aby si to posluchač skutečně užil. Postupně z toho zvukař vytáhl myslím maximum, jaké se dá v těchto nekompromisních prostorách zvládnout. Výhodou Riverside je jejich příklon k dravým klávesovým hrátkám, rejstříku ostrých zvukových palet včetně hammondek. Jejich předností je, že jsou schopny přeřvat i vytažený hřmot bicích.

 

Koncert byl napěchovaný radostí ze hry. Prakticky dokonale fungující trio Mariusz Duda - Piotr Grudziński - Michał Łapaj komunikovalo mezi sebou s vervou sobě vlastní. Nejprůraznější ze všech byla každopádně baskytara leadera Mariusze Dudy. Nejen že předvedl za koncert několik vygradovaných sól na své tlusté struny, ale především bylo až živě poznat, jak silný základ svou basou repertoáru dává. Přestože výborný zpěvák, jeho síla je především v neskutečně našlapané hře na svůj nástroj. Grudzińskiho kytara byla perfektní, bohužel ve složitějších vyhrávkách zanikala díky zvuku sálu. V současné době se skupina orientuje na sevřenější výraz, tedy na menší samostatné kytarové výlety, takže u nových věcí to tolik nebolelo. A klávesy? Prostě paráda. Michał Łapaj je především sebejistý klávesák, naživo kolem dokola obklopený klapkami, hrající běžně každou rukou na jiném nástroji. A s velkou vervou prosazující drsný basový zvuk hammondek – sám Duda tento element shrnul naživo celkem jasně – stačí prostě slyšet, jak zní, je to prostě síla.

 

Skupina ten večer předvedla, že jejich hudba je baví a že rádi hrají všechna alba. Výlety sahaly až hodně do minulosti (včetně Voices In My Head), nejvíce důrazu bylo samozřejmě na aktuální desku. Shlédli jsme perfektní progresivně rockový koncert od špiček svého žánru. Negativa jsem viděl a stále vidím dvě – zakouřené veřejné prostory, kam už bych popílkáře z principu nepouštěl a pak zvuk. S prvním se něco dělat dá, se druhým při takhle malé návštěvnosti moc ne. Dokud bude na Riverside chodit 100 lidí, budeme se muset spokojit se starým kulturákem, který se o moc lépe ozvučit prostě nedá.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Zdeněk / 23.11.13 22:44odpovědět

100 lidí na koncertu Riverside? Pak se není co divit, že agentury sem vozí pořád stejná jména.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky