Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V čase krutých lijáků, povodní a pozvolné likvidace iluzí o krásném létu, se fanoušek progresivní odnože rocku dočkal dárečku. Ano, progresivních, protože jejich hudba ještě stále přichází s postupy natolik zajímavými a odlišnými, že se toto označení nebojím použít. Potřetí na těchto stránkách už rozebírat nebudu, proč jsou kapelou, na kterou je třeba se zajít podívat. Prostě hrají progresi po svém a jsou výraznou partou, co se prosadila už po celé Evropě.

V hranaté kostce Nové Chmelnice se sešlo přibližně sto lidí a začalo se o hodinu později. Host nebyl a tak byl čas hodit se do pohody, zapomenout na všední starosti a pokoukat třeba po nabízených nosičích přímo od skupiny. Dalo se tu koupit jejich jediné DVD za 250 korun, nová deska za pětikilo nebo vinyly za 600 peněz. Pivo teklo proudem, začalo být zahulíno a zvenku chřestily zvětralé kosti tramvají. Ve tři čtvrtě začalo industriálně pojaté intro a kdo zná trochu více druhý disk novinkové placky, byl doma.

Kapela nastoupila příjemně nažhavená a rozjelo se první skladbou z novinky Shrine Of A New Generation Slaves. Vedle prvního negativního poznatku, tedy cigaretového oparu, přibyl poznatek druhý – akustika této stavby je skutečně špatná. Riverside mají obsáhlý rejstřík své instrumentace, který zdaleka nemohl vyznít tak, aby si to posluchač skutečně užil. Postupně z toho zvukař vytáhl myslím maximum, jaké se dá v těchto nekompromisních prostorách zvládnout. Výhodou Riverside je jejich příklon k dravým klávesovým hrátkám, rejstříku ostrých zvukových palet včetně hammondek. Jejich předností je, že jsou schopny přeřvat i vytažený hřmot bicích.

Koncert byl napěchovaný radostí ze hry. Prakticky dokonale fungující trio Mariusz Duda - Piotr Grudziński - Michał Łapaj komunikovalo mezi sebou s vervou sobě vlastní. Nejprůraznější ze všech byla každopádně baskytara leadera Mariusze Dudy. Nejen že předvedl za koncert několik vygradovaných sól na své tlusté struny, ale především bylo až živě poznat, jak silný základ svou basou repertoáru dává. Přestože výborný zpěvák, jeho síla je především v neskutečně našlapané hře na svůj nástroj. Grudzińskiho kytara byla perfektní, bohužel ve složitějších vyhrávkách zanikala díky zvuku sálu. V současné době se skupina orientuje na sevřenější výraz, tedy na menší samostatné kytarové výlety, takže u nových věcí to tolik nebolelo. A klávesy? Prostě paráda. Michał Łapaj je především sebejistý klávesák, naživo kolem dokola obklopený klapkami, hrající běžně každou rukou na jiném nástroji. A s velkou vervou prosazující drsný basový zvuk hammondek – sám Duda tento element shrnul naživo celkem jasně – stačí prostě slyšet, jak zní, je to prostě síla.

Skupina ten večer předvedla, že jejich hudba je baví a že rádi hrají všechna alba. Výlety sahaly až hodně do minulosti (včetně Voices In My Head), nejvíce důrazu bylo samozřejmě na aktuální desku. Shlédli jsme perfektní progresivně rockový koncert od špiček svého žánru. Negativa jsem viděl a stále vidím dvě – zakouřené veřejné prostory, kam už bych popílkáře z principu nepouštěl a pak zvuk. S prvním se něco dělat dá, se druhým při takhle malé návštěvnosti moc ne. Dokud bude na Riverside chodit 100 lidí, budeme se muset spokojit se starým kulturákem, který se o moc lépe ozvučit prostě nedá.