Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už jsem skoro začínal mít absťák z toho, že jsem dlouho na žádné akci nebyl. Plány byly sice velké, ale okolnosti situacím nepřály, a tak jsem musel spoustu vyhlížených událostí oželet. Teprve šestnáctý únor se stal datem, kdy mé kroky za doprovodu zvláštního mravenčení konečně vpadly do útrob hudebního klubu, a tělo se třáslo na živou produkci.

Jsem rád, že jsem zvolil hned Saviours s Mörkhimmel na Strahovské sedmičce. Jak už bylo nesčetněkrát adresováno, jde o klub s výtečnou atmosférou a zvukem a to je myslím velké plus. Hned zkraje musím přiznat, že z koncertu mám dobrý dojem už kvůli tomu, že jsem se po delším čase zase setkal s tvářemi, které rád vídám. Klábosení o muzice člověku občas prostě chybí a koncerty jsou pro tato témata naprosto ideálním prostředím. Už asi začínáte tušit, že z téhle události budou vyvozeny pozitivní důsledky. A je tomu skutečně tak, ale podívejme se na to v časovém sledu harmonogramu.

Sedm hodin a já konečně po téměř hodinovém putování Prahou vcházím do nitra klubu 007. Uvnitř doslova pět a půl lidí, a tak hned kupuji lahváče (jedenáctku Pilsner Urquell) a zanedlouho platím pořadateli vstup (částku zaokrouhluji na rovných 300, přičemž dotyčný výběrčí nevěřícně kroutí hlavou, hehe). Netrvá dlouho a do klubu už proudí natěšení fanoušci, ve kterých rozeznávám píseckou sekci v čele s nepřehlédnutelným „pootavským fousáčem“ (© Štěpán) Peťanem. Později se přidávají další přátelé a minuty do začátku setu Mörkhimmel příjemně odbíhají…

Na Mörkhimmel jsem se těšil zejména kvůli vidině pětičlenného ansámblu. Nový kytarista však zaujímal postoj mezi diváky, jelikož společně s kapelou piluje detaily. Jeho čas na podiu ještě přijde. Dalším důvodem bylo určitě to, že jsem kapelu dlouhý čas živě neviděl, takže přišla chvíle si zážitky trošku oprášit. Pánové mají stále co nabídnout. Hrají osvědčené fláky s chrastivou death-crustovou náplní kořeněnou punkovým feelingem. Nejvíce byla zastoupena deska poslední, ze které padaly kusy jako Na věky věků, První při konci světa, a nebo má oblíbená Zima. Ze Zloskřivce zazněla Insomnia, která je rovněž mým velkým favoritem a živě má skladba dobrý potenciál. Určitě stojí za zmínku skladba zbrusu nová, a to Pravidla hněvu, která lehce posunuje tvář kapely o kousek dál. Nasazení, i přes indispozici skrze zdravotní nachlazení některých hráčů, bylo skvělé. Přítomní jevili známky zájmu a oblíbenosti téhle kapely. Konec konců i já jsem rád, že volba supportu padla zrovna na Mörkhimmel. Bylo to fajn.

Po nedlouhé pauze a lehké přestavbě podia přišla na řadu americká štvanice Saviours. Přiznám se, že kapelu jsem neznal a návštěvu koncertu jsem uznal za vhodné po letmém poslechu několikero nových skladeb na kanále Youtube. Tam mi kapela nepřišla nijak zlá, proto jsem byl zvědav, jak jim to bude šlapat živě. A byl jsem takřka ohromen. Muzika, kterou nám pětice pánů cpala do hlavy, byla chytlavá, energická a neurvalá. Přesně takový výplach mi v danou chvíli sedl naprosto perfektně. Je mi vcelku jedno, že některé songy šly lehce zaměňovat s repertoárem Motörhead (zvláště pak čtvrtý kousek, u kterého jsem váhal, zda nejde vyloženě o cover), starých Black Sabbath nebo s Iron Maiden v dobách Paula Di‘Anna. Nakonec to všechno báječně fungovalo a třeba takové psychedelické vsuvky mezi skladbami (vyluzované na malý syntezátor(?) zjevem ze sedmdesátých let, který byl vzadu za kapelou, že jsem na něj ani neviděl) působily obzvláště zajímavě, někdy skoro až dětinsky vtipně. Bylo vidět, že to kapelu baví a dává do toho dost energie, zároveň však byla znát jistá opatrnost pramenící z šetření sil, protože přeci jen tohle byla první otvírací zastávka z dlouhé šňůry, kterou Saviours aktuálně po Evropě jedou. To se promítlo i na nabídce merchandise, která se stočila jen na tři druhy triček. Žádný nosič, placka, nášivka, prostě nic dalšího k tomu. Škoda, možná bych pookřál a nějaký asfalt si odnesl.

Z koncertu jsem nakonec nadšený nejen díky muzice, ale i díky prostředí a přátelské náladě, která protínala vzduch (a tím vážně nemyslím občasné zasmradění trávou, kterou si evidentně i přes nekuřácký prostor někteří nemohli odpustit). Zvláštností a drobným detailem budiž plakát. Nahoře máte možnost srovnat plakát celého tour s plakátem pro pražskou zastávku. Ten tuzemský jsem vůbec nepochopil a moc nerozumím souvislostem, zato ten druhý motiv se mi velice zamlouvá. Ostatně kdo chtěl – mohl si jej pořídit na tričku.