Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zásadní chybou bylo zajít si před koncertem k Prokopům na ČéHáčko. Dobrý mok polaskal břich, navodil slunce v duši a žaludek tak nebyl připraven na atak starobrněnského patoku točeného na Melodce. Možná se tak ale naštěstí druhý den nekonala žádná tyrana hlavy, pač jsem toho moc nevypil. Takže z tohoto hlediska dobré. Horší to bylo s fyzickými silami. Opět jsem šel na koncert unaven, neboť den probíhal ve znamení cyklovýletu, jenž byl korunován přetrženým řetězem nad Kanicema. Takže mě nezbývalo než se stylem kolobrnda dostat do Bílovic na vlak a rychle domů. Naštěstí je to úsek hodně z kopce. Můj stav tedy nebyl dvakrát svěží a jen jsem čekal, kdy mě únava požene na kutě.

Portál klubu mě pohltil krátce po osmé a vůbec nic mi neuteklo. Na stupínku se zvučilo, chystaly se kejkle a bylo hodně času se rozkoukat po okolí se škopkem v ruce. Návštěvnost mohla být větší, alespoň se však po klubu dalo dobře manévrovat, takže spokojenost. Přitočil jsem se k jednomu ze zadních stolků a očekával věci příští.

Úlohy otvíráku se zodpovědně zhostilo ukerskohradišťské seskupení Free Fall. Zpočátku mě zaujaly všeliké elektrozvuky, intra a vcelku slušný doomrock. Ale asi po dvou válech se dostavila za mikrofon vnadná slečna a produkce se zvrhla v nudnou verzi doomu, kterou fakt nemusím. Kombinace kdy chlap řve a střídá ho vilná děva se zvučným altem, se mi už kdysi přejedla. Jinak hudebně to bylo zvládnuto na výbornou a pěvkyně měla vnadný charakter :-)

Nastalo střídání a na podium přivedl svoji bandu obrýlený hubeňour. Zpozorněl jsem, neboť Six Degrees Of Separation mám od jejich loňské produkce ve Vyškově tuze rád. Sympatické vystupování je jaksi pravidlem a při jejich hevíku jsem nožkou přidupával vajgly na podlaze. Některé songy z poslední řadovky Of Us jsem si ještě pamatoval, něco nového se dozvěděl a slabá hodinka utekla jako voda.

Poté nastalo vlastní vyhlašování cen Břitva. Kategoríí bylo jako máku, až jsem se divil, proč se hodnotí každá blbost. Např. samostatná kategorie mini/singl/split se mi zdá krapet zbytečná. Ale budiž. Osobností roku se stal Petr Korál, nezmar scény a osoba povolaná. Bez námitek. Albem roku jest Kult Hyeny brněnské Insanie. Překvapil mě ale propad poslední desky Dark Gamballe, která se umístila až na šesté, tedy nebodované pozici.

Cenu objev roku si vybojovalo mladé a zlé seskupení Gorgonea Prima, které nám dle mého názoru ještě nemile zatopí. Fesťákem roku je Brutalní Assault, jak jinak, potěšením byl zvolen návrat Hypnos na scénu, naopak průserem ukončení pořadu Madhouse. Výsledky ostatních kategorií je možno vyhledat na stránce cenybritva.cz.

Po bujarých oslavách i trapném tichu se taktovky chytila Insania a uvedla zábavu opět do varu. Hrálo se hodně z novinky, ale k mé radosti se vydatně přihlédlo i k desce Trans Mystic Anarchy, kterou tuze můžu.

A zde bych skončil. Je mi líto, že jsem neviděl předposlední FDK, o Zatokrev ani nemluvím, byl jsem velmi zvědav. Ale hlava řekla dost a to se těžko odporuje.

Tak nazle za rok.