Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Wake Up Mountains No. 2

Wake Up Mountains No. 2

Bhut16.4.2013
Půl roku od první akce jménem Wake Up Mountains tu máme jejího nástupce s dovětkem No. 2. Ten se nesl v duchu podobném, neméně zdařilém.

Nedlouho po úspěšném uzdravení bolavých krků, zad a zhojení modřin z divokých moshů, se v malebných Kašperských Horách koná další UG tancovačka. Sílou nabití návštěvníci tak mohli opět ukojit své lačné buňky po energické hudbě a do sytosti se vyřádit na prknech místního Horského klubu. Druhé probouzení horských vrcholků slibovalo účast tří kapel zvěstujících divokou podívanou. Vše se tvářilo velice slibně a už v úvodu tohoto reportu prozradím, že výsledek byl výtečný.

 

Jakožto spřízněná duše pořadatelských nadšenců, dorazil jsem na místo činu půl hodiny před oficiální otvíračkou, kterážto byla stanovena na osmou hodinu večerní. Organizace již stála pečlivě na svých místech a čekalo se jen na první kapelu a samotné návštěvníky.

 

Rozehřívací otvírací kapela Twist And Shout dorazila sice s drobným zpožděním, ale nakonec se ukázalo, že tento jev není vůbec na škodu. Trojice mladých zapálených muzikantů se odprezentovala žhavým rock’n’rollem. Na začátek snad nemohlo být lepší volby. Tuhle x let starou pařbu si užívali vyloženě všichni přítomní. Hoši potvrdili mé přesvědčení, že rock’n’roll není mrtvý a nikdy nebude! Živelná porce hudby příjemně rozpohybovala návštěvníky a skvěle rozproudila krev v žilách. Bez nadsázky tvrdím, že tohle byl nad očekávání výborný rozjezd večera. Ovace sklizeny, půllitry dopity. Projít se ven na vzduch – věc nezbytná, stejně jako doplnění kelímku jedenáctistupňovým životabudičem.

 

 Twist And Shout

 

Prostřední kapela večera notně přitvrdila a šlápla na pomyslný akcelerační pedál. Otherparts, sice s absencí druhé kytary, vpíchli do davu pod podiem silnou hardcore injekci. Vzpomenu-li mně známé skupiny, jejichž hnací mašinérií jistící rytmus a spád skladeb kočíruje slečna, vždy se jedná o schopnou dívčinu s nečekaně působivým výkonem. Nejinak tomu bylo právě v případě Otherparts. Hutný hardcore, ze kterého na mě razantně dýchala i technická schémata. Úderná a nekompromisní práce zahraná s přesností a jistotou. Nebylo důvodu cokoliv vytýkat a vymlouvat se na nehybnost. Parádní gradování celé akce.

 

 Otherparts

 

Určitý časový skluz mezi druhou a třetí kapelou naprosto dokonale vyplnila improvizace místních muzikantských srdcí. Věrný fanoušek Venca Kůs donesl didgeridoo a naše ctěná redaktorka Lyriel usedla na stoličku za torzem bicích. Tam se dalo sice hrát jen na jeden přechod a kotel, neb mechaniku a vše ostatní si kapely vozily z vlastního arzenálu. Tato nahodilá dvojice kašperských rodáků a neodmyslitelných občanů spustila invokační souhru. Rituální atmosféru doplňovalo tleskání obecenstva do uhrančivého rytmu. Být v té chvíli přítomen šaman důvěrně znalý afrických woodoo praktik, účinek by se jistě dostavil. Nepopsatelně zdařilá a především spontánní vsuvka.

 

 improvizace

 

Vrchol večera se napjatě blížil. Platící hlavy se ustálily na osmdesáti kusech, takže před podiem bylo celkem plno. Nic nebránilo tomu, aby Delusion odpálili nálož osobitého hardcoreu, jež pod jejich jménem v současných dnech slaví osmnáct let existence. Od tohoto letitého působení na scéně se adekvátně odráží jejich hráčská vyspělost. Řemeslně bezchybná palba svižných songů mající tendenci válcovat a zdařile likvidovat. Alespoň likvidačně působil mosh pod podiem. Delusion rozpoutali mohutné peklo plné potu, rozevlátých vlasů a především napěchované zdravou energií. Hypnotické oči frontmana atakovaly kmitající bouřliváky. Smršť hardcoreu zafungovala bez příkras skvěle. Tahle kapela ví věru moc dobře, co na lidi platí. Ostatně i přítomní návštěvníci si byli vědomi úkolů, jež mají splnit. Zlatý hřeb byl bez škobrtnutí zatlučen a všem zbývalo už jen to nejsmutnější – odejít.

 

 Delusion

 

Večírek se vydařil s noblesní jiskrou. Vše běželo nakonec ve vynikajícím spádu a nedostavilo se žádného zádrhelu, ani nutné smyčky. Pivo teklo proudem ruku v ruce s krůpějemi potu. Ruce létaly vzduchem stejně jako všeobecná dobrá nálada. Akci nechybělo vůbec nic a už nyní se můžeme opět těšit na trojku, hehe.

 

Závěrem děkuji pořadatelům za možnost zviditelnění našeho Echoes DIY banneru, dále Ondrovi za pomoc při jeho výrobě a v neposlední řadě za poskytnuté fotky.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

rotten77 / 29.10.13 9:46

S Flash the Readies to mám stejně jako Jirka - na tenhle koncert jsem jel jenom kvůli nim a Kwoon byly jenom jako "předkapela". Lepší desku jsem letos zatím neslyšel - a to nejenom v kategorii "postrock", ale napříč všemi žánry. S Tomášem jsem před nahráváním komunikoval ohledně postu další kytary, případně vypomáhat jako basák, ale na inzerát jsem se ozval v době, kdy už bylo pozdě :-(, takže jsem očekával, že album natočí stejně jako předchozí - za pomoci kamarádů muzikantů. Takže tříčlenná sestava mě celkem překvapila, ale zvládli to fakt skvěle (očekával jsem další kytaru někde v pozadí). Trochu mi ale neseděl na koncertě zvuk. Dlouho jsem přemýšlel, čím to bylo a nakonec jsem dospěl k názoru, že to bylo jako nahrát desku, udělat dobrej mix, ale zapomenout na mastering. Prostě to nebylo všechno tak spojené, jako na albu, ale s tím se moc naživo udělat nedá. I přes tohle všechno mám ale z koncertu dobrý pocit. Trochu mě "mrzí", že jsem pak z Kwoon udělal hlavní kapelu večera. Špunty jsem měl už od začátku, takže hlasitost mi vůbec nevadila. Sice se často opakovalo stejné schéma - klidný začátek, klidnější "stopka", hlasitý nášup, ale takový postrock prostě je. Sečteno, podtrženo - letos (zatím) nejlepší koncert, na který jsem šel.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky