Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Krystiane! Vím, že jsem se trefil do období odpočinku, který si momentálně tak trochu nuceně užíváte. Co přesně k němu vedlo a jaká je stávající situace v APATHEIA?

Máš pravdu, zrovna trochu odpočíváme. Kytarista (druhý) Krystian dostal před nedávnem nabídku hraní na lodi a jelikož nás v té době trápila menší tvůrčí krize a hledání motivace, tak to vzal a my si řekli, že to bude vhodná doba urovnat si v hlavách všechny myšlenky. Myslím, že za ty dva měsíce, co je pryč, jsme všichni měli možnost si uvědomit, že koncerty a hraní je to, co nás v životě baví nejvíc, takže snad už jsou chmury zahnány.

Když bych se podíval zpět, přímo na začátek vaší cesty, vidím tam zejména úspěšný a ceněný debut. Ale co se skrývá ještě hlouběji v minulosti? Začínali jste tehdy plni ambicí, s tím, že zrovna vy byste měli oslovit?

Začínali jsme plní ambicí, bylo nám 14 a 15 a měli jsme šílené ideály. Bez ambic a vidiny nějakého cíle nikdy nebudeš mít sílu a chuť něco dělat. Takže jo, mysleli jsme si, že dobudeme svět!

Situace na severní Moravě je většinou vnímána jako plodná na zajímavé soubory. Jak se vám začínalo v Havířově, měli jste nějaké kontakty, nebo ty přišly až později souběžně s hraním? Existuje nějaký výrazný moment, který měl podíl na vaší vzestupné cestě?

Kontakty jsme neměli skoro žádné, žili jsme hlavně poslechem zahraničních kapel a vlastně ani české, natož místní kapely, vůbec nevnímali. Trvalo dost dlouho než jsme si uvědomili, že i u nás jsou kvalitní kapely, to až když jsme je začali potkávat na koncertech. A těch výrazných momentů bylo asi víc. K budování jména nám dost pomohly zmiňované recenze, kupodivu účast ve vyhledávacích soutěžích nebo třeba Bandzone.

Co se potom týká tebe osobně, jaký byl ten spouštěcí mechanismus, který tě postavil před otázku založení kapely?

Já jsem vyrůstal na punk-rocku a co si pamatuju, tak od doby co jsem ty kapely poslouchal jsem chtěl hrát v kapele. Všude jsem v rozhovorech četl jak strašně neumí hrát, tak mě to motivovalo k tomu taky neumět hrát v kapele. Pak jsem asi v 6. třídě na základce potkal Michala a objevili jsme společný sen - mít punk-rockovou kapelu - naštěstí se nám to nikdy nepovedlo. 

Váš debut vyšel u vydavatelství Redblack. Jaké jsou vaše dojmy z tehdejší spolupráce s dnes již nefungující brněnskou firmou? Jak tehdy proběhlo vzájemné kontaktování se? Znali jste tehdejší osazenstvo labelu, kapely jako Endless, Sad Harmony nebo Forgotten Silence?

Já ani nevím jak to vzniklo, Tom z Redblacku tehdy přišel na jeden koncert v Brně a tam jsme tu spolupráci nějak upekli. Spolupráce byla pohodová, ale s odstupem času myslím, že jsme z ní mohli vytěžit víc, ale nevěděli jsme úplně jak a co.

Debutová deska se dočkala různých uznání. Je to nyní z tvého pohledu něco jako pochvala, která vás povzbudila v další práci? Nebo tyhle ceny vnímáš jen jako gesta, která stejně nezakryjí jak samotné náklady kapely, tak jí příliš nepomohou ani propagačně?

Rozhodně nás to povzbuzovalo, my jsme si nikdy úplně nevěřili a tohle nám dávalo alespoň nějaký feedback o tom, že to děláme alespoň trochu dobře. Vím, že v té době se o nás v podhoubí docela mluvilo a tohle kapele vždycky pomáhá.

Vaše dvě alba dělí docela propastných pět let, dá se očekávat podobná pauza i ve spojitosti s třetí deskou? Máte už záloze nějaké nové (byť jen rozdělané) skladby?

První desku jsme nahrávali ještě ve třech a byla to v podstatě úplně jiná kapela a úplně jiní lidi. V průběhu těch pěti let jsme se změnili jak lidsky, tak hudebně. Navíc se k nám potom připojil jako stálý člen kytarista Krystian, takže jsme v podstatě celý nový materiál začali tvořit znova, s ním. Elevating Moments tak nakonec vznikalo jen asi rok a půl.

Osobně se raději vracím k poslechu "Elevating Moments", které bývá obecně vnímáno jako velký pokrok v tvorbě. Vnímáš ji jako veselou desku, jako někteří posluchači, nebo naopak jako stále zamyšlenou, jen ne tolik odtažitou?

Já ji vnímám jako veselou desku, protože jsme při vzniku prožívali totálně euforické období, takže ji mám spojenou s tou energií, nasazením a radostí ze společného hraní, ale vím, že úplně veselá není. Už jsem si párkrát ověřil, že mám vnímání veselosti posunuté trošku jinde než běžný posluchač.

Myslíš, že je součástí materiálu vznikajícím pod APATHEIA jistá hořkost, nebo něco jako poukazování na fakt, že není zas tak dobře....? Já to tam (tak nějak skrytě) stále cítím.

Asi jo... Elevating Moments je textově o hodně pozitivnější než první deska, ale ty texty nejsou vyloženě "happy". Jsou spíš o tom, že není všechno tak na hovno, jak to vypadá. Takže v podstatě není zas tak dobře, ale vlastně není ani vůbec špatně... 

Když se ohlédneš zpět, který moment ti v souvisloti s kapelou utkví jako ten nejvýraznější? Budou to dvě dobré nahrávky nebo spíš nabyté zkušenosti a zlepšená hra muzikanta?

Technika ti asi nikdy nemůže přinést tolik emocí a prožitku jako pocit z koncertů, fanoušků, nahrávek... Takže u mě jednoznačně vítězí dvě skvělé desky, nezapomenutelné turné s kamarády The Roads nebo I Like You Histeric a spousta vydařených koncertů a afterpárty.

Jak velký jsi sběratel hudebních nosičů? Jakou hudbu bychom našli u tebe doma a jací interpreti tvoří většinu sbírky?

Přiznám se, že teď už si CD nekupuju, byl bych líný je dávat do přehrávače. Kdysi jsem ale kazety a cédéčka sbíral. Moje MC/CD sbírka přesně zachycuje můj hudební vývoj, takže bys u mně našel prvních pár desek Green Day a Offspring a nějaké punkrockovky z labelu Epitaph, prvních pár desek Korn a Deftones, všechny RATM... Pak na mě přišlo takové holčičí období a mám skoro celou diskografii Tori Amos a Björk. Pak bys našel sedmdesátkový jazzrock, rock, art-rock - Mahavishnu Orchestra, Jean-Luc Ponty a Genesis, Pink Floyd, Rush, Peter Gabriel - nakonec poctivé americké kytarovky Queens of the Stone Age, Incubus, Foo Fighters a další více či méně oblíbené desky více či méně oblíbených kapel.

Krystiane, poslední slova, ať už jakákoli, nechám na tobě.... měj se dobře a budu se těšit na nové věci z kolébky APATHEIA.

Asi to bude jedno klišé za druhým, ale když je ten nový rok, tak bych chtěl poděkovat všem, kteří nás v minulém roce podporovali a chodili na koncerty, ať už naše nebo jiných dobrých kapel. Zároveň se omlouvám fanouškům, že jsme je ke konci roku zanedbávali a byli trochu laxní... Chmury jsou snad už na dobro pryč a hned jak se nám vrátí kytarista, budeme se chtít vrhnout zas do práce. ROKENROL ŽIJE!!!