Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Berry, zdravím Tě! V duchu úvodu a některých Tvých článků a sloupků z poslední doby mě napadá asi tato první otázka: jak moc je pro Tebe složité zůstat v dnešní době nadšencem?

Jirko, zdravím tě a jsem nadšen tvým zájmem. Nadšencem není nijak složité zůstat, buď jím jsi, nebo ne. Chápu, narážíš na bezstarostná léta, kdy vládlo jen čirý nadšení, ale zase nebyly zkušenosti, možnosti, prostředky. Neměnil bych. Nadšení se vyvíjí celým životem a v každý etapě má trochu jinou podobu. Stačí nechat makat srdce, který jsi vyfasoval v tý správně nadšenecký konfiguraci. A já měl to štěstí. A stále mám zcela přirozenou vůli oheň udržovat. A to, že jsem k některým věcem kritický, nutně neznačí, že by mě opouštělo nadšení. Právě naopak.

Poslední souvětí bych nechal někam vytesat :) Nedávno jsem něco podobného řešil s Pavlem z Papagájova hlasatele, který si v podstatě stěžoval na nedostatek zdravé hudební kritiky. Snadno pak lze podlehnout dojmu, že žijeme obklopeni nadšenými recenzemi fanoušků nadšených z kdečeho, jenže je tohle skutečnost? A chceme, aby taková byla?

Je třeba rozlišovat pojmy fanoušek a kritik. Spousta fanoušků a spousta rádoby kritiků si hraje na kritiky, ale jsou to „jen“ nadšení fanoušci. Skutečných, věcných kritiků je v tomhle státě prakticky nepatrný vzorek. Opatrně připosraných rádoby kritiků spousty. Je fajn přiznat, že si nehraješ na novináře a tvoje články jsou fanouškovskými pohledy, nicméně ve kterých můžeš vystrkovat kritické růžky daleko za hranici tzv. oficiálního kritika. Tahle společnost je však stále nastavena tak, že pokud si dovolíš být zdravě kritický, automaticky se od kapely, interpreta, labelu nebo promotéra navždy odřežeš. A jsme tady malý rybník, tak raději opatrně, že? Na Vinyl Disk Musick jsme ještě před lety, kdy vycházelo vinylových desek opravdu málo, s kritikou přirozeně šetřili, teď už se však čím dál častěji tážeme - skutečně si tohle album zasloužilo vinylové vydání? A důsledek ad absurdum? Některé nejmenované labely nás opakovaně žádají o smazání recenze. K naší cti musím říci, že bezúspěšně.

Tematice „být či nebýt na vinylu“ ses věnoval i ve svých, už jednou zmíněných sloupcích, které vyšly nedávno v jednom hudebním časopisu. Co je podle Tebe to podstatné, aby deska mohla být skutečně deskou?

Hlavně nechci kádrovat ve smyslu, ty ještě můžeš a ty už si tu desku nezasloužíš. Ať si, proboha, každej vydává co chce, zaplavme trh vinyly, a tak jako funguje samočistící schopnost řeky, taková bude reakce vinylové scény na - řekněme - padesátiletou záplavu. Čím dřív to přijde, tím dřív to zas odejde. Zdá se to jako zákonitost a dal bych za to svůj nejcennější vinyl do ohně, ale kupodivu se tahle vinylová anarchie projevuje vzestupně už několik dlouhých let. Třeba se ale pletu, moje vize jsou mylné a vinyl skutečně spasí svět.

Ale zpátky k otázce, aby deska mohla být skutečně deskou. V případě Magick Disk Musick mám jistá kritéria. Kapela by za sebou měla mít kousek výživný historie a určitou stabilní základnu příznivců, musí umět hrát, nejenom řemeslně, ale i skladatelsky vynikat, nesmí mít hloupé texty bez obsahu, musí mít názor, neutuchající zájem, sama se aktivně podílet na šíření vinylu, relativně často koncertovat. Když skupina vydává první demo rovnou na vinylu, je to její věc, ale devalvuje formát, který by měl být - podle mého názoru - právě až vrcholem všeho konání.

U MDM vydáváš plus mínus jednu velkou desku ročně a když tak sleduju ostatní vydavatele, mám podobný dojem takové – řekněme – opatrnosti nebo vybíravosti. Stejně tak mám pocit, že nemálo kapel vydalo jednu gramodesku a u dalšího alba už se vrací k levnějšímu cédu.

Peníze se v tuzemských deskách točí velmi pomalu, často se úplně zastaví. Mladé kapely, které neuspějí s vydáním u labelu, jdou tvrdou dobou tvrdě za svým snem po vlastní ose a až když zažijí celý proces a zjistí stav věcí skutečných, pak shledají, že nemají potřebu jej opakovat. Finanční zátěž, vydaná energie a vysněné ideály dostanou pořádně studenou sprchu reality. V rámci celý planety je model neskonale funkčnější, ale o kolik tuzemských kapel má zájem celá planeta?

To nebudu komentovat :) Tuzemskou vinylovou scénu sleduješ dost dlouho, máš za tu dobu pocit nějakého výrazného vývoje na straně poptávky?

Vývoj na straně poptávky určitě nastal, a to rapidně, nicméně neúměrně rapidně nastal vývoj na straně nabídky, a tenhle - na první letmý pohled chvályhodný model - nenásleduje odpovídající příliv nových příznivců. Jinými slovy, poptávka zdaleka neodpovídá nabídce, stabilní jádra různých scén nedisponují záplavou nové, aktivní krve a neutrácejí výrazně více - jen své omezené prostředky rozkládají do neskutečně široké nabídky. Původní sběratelé, stálí příznivci vinylu a nově příchozí, odhadl bych to nyní na takhle ohraničené třetiny. Podle dnešní nabídky by ale původní sběratelé se stálými příznivci měli tvořit - dejme tomu - pětinu, a zbytek nově příchozí. Tak se scéna navenek i tváří, ale skutečnost taková rozhodně není.

Pokud se nepletu, tak na domácí scéně loni opět vyšlo víc desek než v roce předchozím a v Loděnici opět rozdávali prémie. Čekáš stejný vývoj i letos, nebo jsme na vrcholu a bod zlomu bude tento rok?

Ano, jde to pořád nahoru, navzdory všem mým předpokladům, že vrchol už měl být dávno na dosah. Druhým nebo třetím rokem mi kyvadlo nad gramofonem ukazuje, že zlom už měl nastat dva nebo tři roky zpět. Vinylová Sibyla ze mě zřejmě nebude, svět gramodesek je nevyzpytatelný, nicméně to jej - navzdory všemu řečenému - dělá ještě zajímavějším a tajemnějším. Marná práce, přes to všechno je to magie.

Gramodeska byla v uplynulých letech jako formát záležitostí především UG hardcore punkové scény, ke které se postupně přidala scéna metalová a alternativa. Soudě podle Tvého vydavatelství, tipoval bych Tě na takového žánrově nevyhraněného univerzála.

V podtitulu labelu často uvádím jeho rozpětí, a sice alternative / hardcore / metal. Tohle je svatá trojice vydavatelství i online storu a v tomhle rozsahu se samozřejmě pohybuju i osobně. Všechny tři žánry a jejich sto podžánrů je pro mě životně důležitých, nemohl bych bez nich existovat, tedy alespoň ta představa by byla velmi skličující. Nějakým záhadným způsobem sice nade vším stále převažuje metal, ale věnovat se jen jemu by mi přišlo velice omezující. Mám rád jakoukoliv srdeční, řemeslně nebo pocitově špičkově odehranou hudbu, žánrové vymezení beru jen jako orientační nutnost.

Je Ti nějaký způsobem blízké spojení hudby a životních nebo i politických názorů, nebo u kapel sleduješ pouze muziku a jejich snahám v jiných směrech nepřikládáš takovou váhu?

Netvrdím, že tohle spojení je pro mě přímo určující, ale rozhodně je velmi důležité. Nikdy bych nevydal desku kapele, respektive lidem bez mně blízkého názoru. Label je sdílení textů a muziky, životních postojů a řemeslného umu, a tyhle složky nelze oddělovat nebo se alibisticky holedbat, že mě zajímá čistě jenom muzika nebo instrumentální stránka věci. Mám rád texty a názory s velkým nadhledem, kde je řečeno vše podstatné s mnohdy vtipnou nadstavbou. Labelem zdaleka nešíříš jen muziku, ale právě tak životní postoje, které jsou ti nejbližší.

Když bys měl být konkrétní – jaké postoje jsou Ti blízké a jaké si naopak držíš co nejdál od těla?

Nejblíže jsou mi postoje hardcore-punku - tolerance, respekt, pojmenování a obžaloba společenských křivd, životní styl co nejvíce mimo stádo; přirozeně nejdál neonacistické a vůbec antihumánní tendence v jakémkoliv takto hanebně znásilňovaném žánru.

Kam bys v těchto souvislostech zařadil svůj vztah k náboženství, ať už u nás převládajícímu křesťanství nebo i k ostatním světovým vírám?

K náboženství mám kladný vztah, pokud není organizováno. Ale to je nonsens, které není? A které není ve válce? Já nemám rád války a před nimi duševní zotročení. Nemám rád manipulaci. A nemám rád církve. Moje náboženství jsou vinylový desky. Definitivně.

Nemáš někdy dojem, že lidi nejen že ví, že jsou manipulováni, ale že to navíc i vyžadují? Někdo nedávno prohlásil „lid chce být klamán“ a osobně mám podobný pocit.

Mám pocit, že teoreticky o tom ví, ale prakticky už si to neuvědomují nebo nemají sílu uvědomovat. Státní zřízení je manipulace alfa i omega, církve, digitální svět, kapitalismus, konzum. Svým způsobem je těžké nepřivyknout něčemu, co obklopuje celý tvůj život, ale o to cennější pak jakýkoliv nadhled a aktivita upomínající ono uvědomění, alespoň symbolické vystrkování rohů. Nikdy nebude špatné zvolit opačnou cestu a ať se děje cokoliv, jít vždycky proti proudu řeky. To je vždycky víc, než mít v klopě saka jenom a pouze designově čistý vizitky.

Původně jsem se Tě na „digitální svět“ ptát nechtěl, ale nedá mi to. Jak se s ním jako vinylista vyrovnáš? Jsi schopen přijmout výhody a ostatní odstavit? A jak se stavíš k faktu, že dnes se muzika analogově téměř nenahrává a naprostá většina masterů dnešních gramodesek je tvořena 100% digitální cestou?

Digitální svět chtěj nechtěj přijímám. Online store Magick Disk Musick je pouze virtuální, nepočítám-li sem tam stánek na koncertě nebo festivalu či dovážku zboží, není-li stánek. Výhody přijímám, e-shop můžeš provozovat odkudkoliv, kamenný krám už je výsada jen největších měst, kam přesídlit nehodlám. Digitální svět něco vzal a něco dal, to se musí nechat. A stejné to je i v rovině hudebních nosičů. Vyrval je ze spárů majors a otevřel do té doby netušenou platformu seberealizace nezávislé scéně, kterou v tomhle případě myslím třeba i undergroundový metal. Tyhle proměny a často nečekaný možnosti a zvraty mě nesmírně baví pozorovat, sem tam o nich referovat a být toho součástí. Vždyť je úžasné, že jsme se narodili do epochy formátu alba, za pár desítek let může být definitivně po všem, a my jsme se ocitli přímo v epicentru dění. Samozřejmě jsme právě tím ovlivněni, ale bez ohledu na to mám pocit, že zažíváme něco naprosto výjimečného. Tak tedy díky za každý nový vinyl, i když jsem schopný tu nadprodukci obratem ruky zkritizovat.

Na to, abys nahrával analogově, musíš umět sakra dobře hrát, kdyby to šlo pouze tak, byli bychom doma maximálně u dvou desítek vinylových desek do roka, a to ještě pořádně nadsazuju. Digitální mastering mě ve své podstatě netrápí, byť samozřejmě chápu, že možnosti vinylového média jsou tak často zcela netknuty, až mnohdy naopak. Jsem rád, když vinylová deska hraje líp než CD, už jen z logiky věci by to tak mělo být, ale ne vždy se to obyčejným uchem slyšitelně povede. Osobně beru, řekněme teplejší zvuk a vůbec technické možnosti stran vinylu jako velmi příjemný bonus, stejně tak jako velký formát, nekonečné kreativní možnosti s tvorbou vnějšího vzezření, tedy obalu, vnitřňáku, inlaye a dalších často opakovaných, byť zároveň neopakovatelných fórů.

Když někde slyším skladbu z jakéhokoliv alba mé sbírky, automaticky mě naskakuje motiv obalu a postupně celá detailní podoba vydání a historie vztahu s kapelou a jejími alby. Není to dost dobře popsatelné, ale blázni už dávno vědí.

Vrátím se ještě k Tvému vydavatelství, pod nímž loni vyšla aktuální Insania, která jednak posbírala kdejakou cenu a pak vzbudila i řadu téměř až protichůdných reakcí; od těch zcela nadšených až po ty srovnávající Insanii s Kabátem. Co pro Tebe znamená tahle deska z pozice vydavatele?

Deska, respektive kapela bez zcela protichůdných reakcí není hodna vydání, to je další nepsané kritérium Magick Disk Musick. Deska Zapal dům poraž strom... pro mě znamená hodně inspirativní práce a konzultací, mám tu čest být součástí procesu vzniku celého alba, od dem jednotlivých skladeb, po konzultaci názvu, motivu obalu, celkové koncepce. Všechny zásadní věci si samozřejmě řídí kapela, ale když vyšlu dostatečně zajímavý podnět, zabývá se jím. Každým svým vydáním maximálně žiju, málokdy se stane, že titul jenom vydám. Samotná podoba vinylu a typu obalu je pak zcela na mě a samozřejmě vždy vybírám co nejzajímavější vzezření plně související s motivem alba. Hudebně a textově je aktuální Insania skvělá, posouvá se od alba k albu, provokuje jako nikdy, je životaschopná a přes svůj úctyhodný věk stále zcela přirozeně oslovuje i mladé publikum, které je to poslední, jež by se přetvařovalo. A to je sakra víc, než do nekonečna oslovovat staré zhrzené recenzenty.

Ač bych stokrát chtěl porozumět té bolístce, skupinu Kabát (od které pochopitelně vlastním vinylový singl a první dvě alba) mi Insania prostě neevokuje, ale zároveň mě tohle bizarní přirovnání nijak nepohoršuje, na rozdíl od lidí, kteří ve skutečnosti nemají problém s hudebním vkusem někdejší teplické skupiny, ale především jejím úspěchem a částečně pak skladbou fanoušků.

Jaké jsou další (vydavatelské) plány MDM?

Rozhodně to nebudu nikam hnát poplatně době, tzv. kout vinyl dokud je žhavý; mnohem bližší a sympatičtější cestou mi je kontinuálně fungující label bez ohledů na vrtochy scény.

Desátým titulem bude LP a digipack CD Asmodeus - Past na Davida Kleinera. Jedná se o sedmé řadové album klatovské techno-thrashmetalové kapely. V tuto chvíli se album nahrává a podle dosavadních ukázek se bude jednat o naprostej životní diktát, a to jak na poli skladatelském, tak instrumentálním. A pochopitelně textovém, koncepční album je zasazeno do dnešní doby, důmyslně a často krvavě popisuje, co všechno se ve finále může přihodit podnikatelům či politikům do němoty zpitým mylnou představou své vlastní zcela neomezené moci. Podoba vinylu i digipacku se začne řešit na podzim a vydání alba je stanovené na 1. 1. 2015.

Další, historicky jedenáctý titul, který vyjde v průběhu roku 2015, nabývá konkrétních kontur, ale jméno zatím nechci prozradit. Jedná se o relativně velkou tuzemskou kapelu, která bude u Magick Disk Musick debutovat.

Ozývá se Ti hodně kapel s žádostí o vydání desky? Když bych vzal třeba ten metal, tak v Česku jej na gramodeskách vydává snad jen Miloš Kratochvíl a Lukáš v Doomentii, i když ten se orientuje spíš na zahraničí. A potom sem tam někdo něco...

Sem tam, cca dvakrát do měsíce. Nikdy jsem ale nevydal žádnou desku na žádost kapely, s návrhem jsem vždycky přišel já a samotné kapely byly naopak často velmi duchapřítomné a záměr mi v několika případech dokonce rozmlouvaly. Jsem přesvědčený, že takhle to i zůstane, label by se měl dvořit kapele, ne kapela labelu. Celé je to pak záležitost krásně a korektně fungujícího vztahu, tak jako v životě a vztahu mezi lidskými jedinci.

Monster Nation tady někdy před deseti lety otevřel novou vlnu metalu na vinylech a kontinuálně mapuje především tuzemskou scénu na deskách, které ve své době nestačily vyjít, Doomentia pak perfektně propaguje venku nejen český metal, ale doslova umění stran různých zabijáckých edicí ve vzezření, o kterých se může všem metal majors maximálně zdát.

Pokud chce tuzemská metalová kapela lovit vydavatele v domácích rybnících, zpravidla absolvuje kolečko Monster Nation, Doomentia Records, pak třeba Magick Disk Musick, kooperátory... A když nic nevyjde a nechce to vzdát, jde do toho sama.

Sympatickým kapelám a jedincům okolo nich pomohu spíše radou, jak vše co nejlépe provést a po vydání nabídnu možnost vystavení jejich desky ve svém online storu.

Bereš do svého obchůdku automaticky vše české nebo i tady máš určitá pravidla a vybíráš si desky, které nabízíš a distribuci těch ostatních odmítáš?

V podtitulu labelu uvádím "největší nabídka aktuálních českých gramodesek", z logiky sloganu se tady snažím brát vše, ale ne za každou cenu. Nezajímají mě desky kapel, které kdy měly co do činění s jakkoliv zvrácenými ideologiemi. Zajímalo by mě více českých desek, ale množí se případy kapel a labelů, které nemají zájem o jakoukoliv spolupráci, snad v bláhové myšlence, že svůj náklad rozšíří zcela samy. Ale třeba jo. Dneska už zkrátka není možný mít v nabídce většinu vyšlých desek, tak jak tomu bylo před pěti nebo šesti lety, ale určitě se snažím mít jich co nejvíc pohromadě.

Co bys poradil kapelám, které zvažují vydání své nahrávky na gramodesce? Existuje něco jako „univerzální rada“? Za sebe děkuju za Tvůj čas, ať se dílo daří!

Určitě nic takového neexistuje, vinylový svět je zcela nevyzpytatelný. Kapela, co se na všechno dokonale připraví, nepodcení ani ten poslední detail, nakonec shledává, že o její vzezřením dokonale působící titul se strojově nahranou, bezchybnou hrou, prakticky nikdo nejeví větší zájem - a naopak, diy ideálům věrná skupina s ručně vytvářeným obalem a nahrávkou ze zkušebny, způsobí poprask a desky vyprodá během koncertního turné. Jsou to oba hypotetické příklady, ale zhruba takhle nějak to funguje s tím, že modely můžou být donekonečna kombinovány. Pak si vyberte.

Jednu radu bych si ale kapelám dovolil uštědřit. Nikdy nevydávejte vinyl za peníze hodného strýčka, ale jen pokud si je sami vyděláte, uvědomíte si jejich cenu a spočítáte reálnou návratnost. Když ani tohle neohrozí váš bláznivý vinylový sen, je to vaše.

Jirko, tobě děkuju za zájem, čas a místo v Echoes! Kritickým pohledům zdar!