Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na úvod rozhovoru bych Ti dal prostor pro představení kapely, tedy kdo, s kým, od kdy, proč, motivace, příčiny ... prostě co může fanoušek čekat, když se začne zajímat o vaši kapelu?

Josef: Sakala existuje 4 roky, dříve jsme zhruba 10 let působili jako kapela Nupagadi a matlali jakýsi metal / crossover, což nás přestalo bavit, proto jsme kolem roku 2010 změnili název i styl a začali to víc řezat. To nás bylo pět, dneska jsem jenom tři, změnili jsme vokál a ubrali jednu kytaru... Je to klasická sestava: Mitch - kytara, scream, Václav - basa a Josef - bicí. Proč to děláme? Asi každej, kdo někdy zakládal kapely, při to myslel na ženský a na to, ze bude třeba jednou slavná star a chtěl se hlavně bavit.

My jsme po tak dlouhý době asi poprvé ve fázi, kdy jsme si jistý tím, jak a co chceme hrát a hlavně tu muziku máme hrozně rádi, užíváme si každou minutu a ceníme si toho, že jsme to tak dlouho vydrželi. Takže dneska je motivace už jenom ten pocit, že máme fungující hlasitou kapelu… Za sebe asi dodám, že chci být součástí CZ core scény, potkávat se s dalšíma kapelama, lidičkama okolo muziky, prostě být součástí něčeho, co je totálně oproštěný od všech hnusů a podlostí, který číhají na každém rohu dnešního hyper světa.

Jak bys přiblížil českou hardcore scénu? Funguje? Nefunguje? Dalo by se něco zlepšit? Je na ní něco výrazně jiného než třeba na scéně metalové?

Josef: Core scéna rozhodně není mrtvá a podle mě má nejhorší období za sebou. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí - mám na mysli celkový pokles návštěvnosti klubových akcí někdy od roku 2008, plus podíl internetu, mp3 a sociálních sítí… Dnešek se nedá srovnávat s dobou před deseti lety. Ale nad tím nemá smysl fňukat, je třeba se dívat dopředu. Rozhodně se tady pohybuje spoustu lidiček, který každý po svém přispívají k duchu CZ scény, dost často hrají sami muziku… Po celý republice se dá narazit na kvalitní kapely, kluby, festivaly. Je znát i víc kapel, který za sebou mají turné různě po Evropě, někdy i dál, to všechno jsou zkušenosti, který se jim hodí a ostatní se od nich můžou učit. A navíc je znát i to, že lidičky v novejch mladejch kapelách dost často zvládají velmi dobře svoje nástroje… Metalový scéně naším příklonem ke sludge ťukáme lehce na vrata, ale zatím jen lehce, takže nemáme moc možností srovnání.

Kam bys zařadil vaši muziku? Víc metal? Víc hardcore? Nebo tohle dělení postrádá smysl?

Josef: Naposledy jsem někde viděl alternative emo core sludge metal :) A ještě možná post atmospheric..., takže ode všeho něco. Kořeny sahají až k rané Panteře, Sepultuře nebo třeba Nirvaně, přes Deftones, Machine Head, Korn, Mars Volta a Isis ke Kylesa, Culf of Luna, Old Man Gloom. Ale taky třeba Kurtizány, Našrot, The Switch… Mám pocit, že dnes si můžeme zahrát jak core akci, tak se s chutí postavit vedle metalových band, čili pro nás je to fakt asi jedno.

Když zmiňuješ ty kapely a inspirace, napadá mě jedna otázka - máš obecně raději domácí a nebo zahraniční scénu? A možná ještě doplňující dotaz - v čem vidíš příčiny toho, že až na úplné výjimky u nás nejsou kapely světové úrovně?

Josef: Oboje. U zahraničních  kapel to je o těch velkých známých kapelách, plus samozřejmě někdy i o těch menších, který vyhrabeme někde na internetu, u domácích je spíš ta klubová scéna. A ta doplňující otázka, stručně řečeno to shrnu do názoru, že to obecně neumíme udělat tak, aby to mělo opravdu koule, sound, nasazení, hráčskou kvalitu atd. Stačí se podívat na rozdíl mezi naší a severskou scénou, nemáme na ně ani omylem, spoustu věcí tomu chybí a dost často to smrdí klasickou českou "kulturáko-zabávo-tvorbou"...

Jaké ambice máte v tomto ohledu se Sakala? Jde pro vás v první řadě o něco jako kratochvíli a příjemné trávení volného času, nebo míříte dál?

Josef: Tak především chceme, abychom tvořili kvalitní originální hudbu s patřičným zvukem, podpořenou perfektně zvládnutým živým vystoupením. To by ale nemělo být jako švýcarský hodinky, ale spíš by mělo postupně gradovat a vyvolávat emoce, který se my snažíme do muziky vkládat jak při skládání, tak přidat i další při živým vystupování. No a chceme se pevně usadit mezi předníma domácíma kapelama v rámci stylu, v němž se pohybujeme. Prostě aby si všichni okolo řekli: jo Sakala - ty uměj, ty chceme… Za poslední rok jsme si zahráli v rámci domácích koncertů s Francouzema, Švýcarama i Polákama a rozhodně nevylučujeme zahraniční koncerty...

Jak v kontextu doby a snahy se prosadit vidíš sociální sítě? Jde o naprostou nutnost? Ztrátu času? Nebo o jednu z částí celkové mozaiky propagace?

Josef: To je na rozhodnutí každého jednotlivě, za nás můžu v klidu říct, že se jim nebráníme. Je to fakt a každodenní součást životů mnoha lidí, takže pokud jde propagaci a marketing, dnes to bez sociálních sítí nejde.

Vrátím se ještě k předchozí odpovědi a tématu zahraničních koncertů. Co si slibujete od turné za hranicemi? Co je podle Tebe pro tuzemskou kapelu nejtěžší na zahraničním tour, resp. na co by se měla maximálně připravit?

Josef: Nemůžu soudit, nikdy jsme venku nehráli, ale rozhodně bude velký rozdíl v tom, jestli se jedná o roli předskokana na turné s nějakou větší kapelou, a nebo jde vyloženě o DIY turné skrz malé kluby a squaty. Ta první varianta - je rozdíl být headliner, nebo předskokan, především v časovým prostoru na hraní a pochopitelně ve zvuku. Jsou i turné, kde se kapely prostřídávají rovnoměrně... DIY turné si kapela většinou organizuje sama a většinou s minimálním ozvučením.

Jak moc jsou pro Tebe (a vaši kapelu obecně) důležité principy DIY? Máte v tomhle nějaký vzor, jehož přístup k muzice je pro vás inspirativní?

Josef: Jsou a nejsou, nemůžu říct, že jsme výhradně DIY ctitelé, nicméně někdy díky podmínkám, který při hraní jsou, to DYI vyloženě je. Což neznamená, že by nám to nějak zvlášť vadilo … to určitě ne, menší stísněnější prostor přináší mnohdy zabijácký zvuk a lepší kontakt s publikem. Na druhou stranu větší pódium, kvalitní zvuk a odposlechy taky můžeme.

Václav: Všechno kolem kapely děláme sami, nebo s pomocí přátel, hrajeme s kapelama, které se hlásí k myšlenkám DIY, rádi hrajeme na různých benefitech, ale principy DIY neřešíme. Jsou tam, ale Sakala je v první řadě o radosti z hudby a společného hraní. Nezatahujeme do toho politiku, společenské postoje, apod. Mě osobně je DIY scéna blízká, hudebně i myšlenkově. Kapel je mraky a pokaždé to jsou příjemná setkání. Vzory Sakala nemá, cílem je většinou přežít příští koncert.

Jakou váhu má pro Tebe hudba na fyzickém nosiči, ať už ve vztahu k vlastní kapele nebo prostě jen z pozice hudebního fanouška?

Josef: Právě například basák Václav by ti řekl, že CD je mrtvej nosič, s čímž se dá v určitém pohledu souhlasit. Nicméně já osobně zastávám názor, že MP3 nikdy nenahradí vinyl, kazetu či CD... V první řadě kvalitou zvuku, v druhé řadě pocitem čehosi hmotného, co si společně s obalem můžeš prohlédnout, osahat, přečíst, podívat se na to, jak kapela vypadá, pročíst texty… Možná jsem ovlivněn dobou, kdy tohle všechno byla jasná a automatická věc, ale já to mám prostě rád. Nahrávka pro mě nemá bez tohohle všeho duši. To platí i pro naše vlastní nahrávky.

Možná i proto jsem se ptal, protože pokud jde konkrétně o vaše poslední EP “Ívl”, je to sice CD, ale v podstatě jen vypálený kompakt v papírové pošetce. Tedy z pohledu sběratele žádná hitparáda.

Josef: Jo přesně takhle jsme to chtěli. Je to EP, kromě studiové nahrávky je to fully home made, chceš-li DIY. My jsme především kapela tlející v undergoundu, nikdo nás extra nepodporuje,  všechno si děláme sami a podle toho jsou i naše celkový časový a finanční možnosti. Takže proto ta potištěná a slepená čtvrtka s popsaným CD, jsou na tom naše otisky, námi popsaný CD, naše muzika … to taky není špatný, myslím.

Jakou jste zatím na zmíněné EP zachytili odezvu? Od fanoušků, kritiků, známých...

Josef: Je to přes měsíc, co je to venku, takže toho nejsou kvanta, ale až na jednoho kámoše, co měl rád měkčí formu, dostáváme pozitivní reakce. Jediná recenze, která dosud vyšla, je na kapelním fcb a bude i na BZ, a ta je hodně kladná. Plus jsme čerstvě po jednom vystoupení, a lidi nám říkali, že po poslechu našich skladem je to zaujalo a naživo je to ještě lepší. Což potvrzuje to, co jsem odpovídal ohledně snahy o intenzitě živých vystoupení v jedný z předchozích otázek.

Jak se vlastně díváš na recenze a obecně recenzenty v kontextu dnešní doby, kdy je vše on-line a každý má možnost slyšet všechno sám? Mají smysl, ať už z pohledu kapely nebo z pohledu běžného fanouška?

Josef: Já osobně jsem recenze vždycky vyhledával a vyhledávám, a rád si je pročítal. Přišlo mi to hodně zajímavý a kolikrát jsem podle nich i pořídil desku. Pro nás je to v současný chvíli i trochu jako marketing, kdy s pomocí kamarádky rozposíláme EP na různé portály a ziny, a rádi si přečteme, jak se líbíme či nelíbíme. Ale je pravda, že doba je rychlejší, způsob poslouchání muziky se mění, není na to tolik času. Je to vidět např. podle Bandzone, kde mají kapely zpravidla několik songů a největší počet poslechů má ten první se sestupnou tendencí k těm dalším. Chci tím říct, že s recenzema to může být podobný, to by ale musel někdo někde též změřit… Záleží na každým, když něco chceš, tak si to najdeš.

Dokázal bys nějak odhadnout budoucí vývoj hudební scény? Stále víc a víc kapel se stále menším a menším počtem fanoušků? Různě uzavřené komunity? Něco jiného?

Nemám křišťálovou kouli, fakt nevím, ale je pravda je, že trend většího počtu kapel a míň fanoušků tady určitě je. Záleží na kapelách samotných, jak dlouho jim vydrží fungovat a propagovat sebe sama, mít motivaci a chuť a zároveň pak být schopný po nějakým čase přijímat nový a nový podněty ku skládání a hraní a tvrdě na sobě makat a vydržet. Pak to podle mne celý dává smysl a lidi to určitě poznají … a v tom rozmanitým podhoubí si každej najde, co se mu líbí. Rock, metal a všechny jeho další odnože a mutace tady mají hlubokou tradici, takže těžko ho zahubit. A jak to všechno dohromady spojí festivaly, kluby, internetové portály a další hudební média, který tady dál udržují různý skupinky nadšenců, toť otázka. Možná bychom potřebovali nějakýho rockovýho Havla či Ghándího… :-)

Dnes vše, díky moc za rozhovor. Pokud bys rád něco dodal, máš prostor.

Též děkujeme za rozhovor a přejeme Tobě a Echoes klidné prožití následující svátečního období. SKL