Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vlastně se ani nedá začít jinak, než se zeptat na právě proběhlé minitour "Nebe se koupe" s Le Bain de Maid...?

Martin: Minitour byla výborná, strašně jsme si to užili. Musím poděkovat všem, co se na ní jakýmkoliv způsobem podíleli. Všude se o nás perfektně postarali, a i když nebylo vždy zrovna vyprodáno, atmosféra byla výtečná. A navíc kluci z LBDM jsou bezvadnej oddíl. Buchťas co všechno zná a všechno opraví, Rosťa s nejpřísnějšíma dredama ve vesmíru a Kosi co všechno kosí.

Honza: Souhrnný rozbor a asociace LeBainTengri tour se dá za mě vyjádřit asi takhle: pivo, tam a zase zpátky, vybitá navigace, kde to kurva zase jsme, pivo, fotbálek zadarmo, Rosťovy slipy, poměřování pinďourů (metafora), ráno je moudřejší večera, Buchťasova silná pravačka, pivo, paralen, parádní publikum, “nechali jsme zamřít, sami sebe v nás“, vegan hamburgery (nejlepší) … a jak jinak, než bezva klučinové z Le Bain.

Filip: Bylo to skvělý, výborný hraní i fanoušci, kumpáni z Le Bain, kteří si na nic nehrajou, a vůbec celá akce. Saša dokonce výjimečně neztratil klíčky od auta (smích).

Sašo: Super akce, nelze, než poděkovat všem za skvělou organizaci. Škoda jen nízké návštěvnosti jednotlivých koncertů.

Jarda: Kluci to všechno řekli, prostě rodina!

S tím souvisí skladby, které jste zahráli. Jak to vypadá s plánovaným splitkem s Infernal Blaze, na které přispějete jednou skladbou? V jakém stádiu jsou další nové věci, jsou některé z nich hratelné naživo?

Martin: Na splitku s Infernal Blaze se objeví song "Očista", který jsme už nahráli a předali jejich basákovi Bizzarrovi, který udělá mix a mastering. Oni přispějí také jedním, pro ně ne tak typickým songem, který během listopadu donahrají. Na obal splitka přispěje krásnými kresbami naše kamarádka Romana. Vše by mělo vyjít začátkem roku na CD a když to vyjde, tak i na vinylu. Co se týče nových songů, tak na turné jsme hráli kromě již zmiňované Očisty i nový song s pracovním názvem „7“, kterým jsme začínali set. Ostatní jsou v procesu skládání.

Honza: Náš díl práce je za námi, teď jen vyčkat a těšit se! Pokud jde o hraní, máme pořád na čem pilovat a zlepšovat se. Chceme vše přenést do srozumitelné podoby, kdy posluchač odejde natlučený pocity.

Sašo: Všechno souhlasí, dodal bych jenom, že název „7“ je skutečně jenom pracovní. Třeba se bude jmenovat „Supermasivní černá díra“, ještě nevíme.

Lze už dnes specifikovat, jakým směrem se hodláte hudebně ubírat, kam se chcete novými věcmi posunout?

Martin: Nikdy jsem nad tím úplně nepřemýšlel, vždycky ty skladby šly nějak samy, jak se to cítilo. Určitě si ale chceme více pohrávat se zvukem.

Honza: Je to čistě spontánní záležitost. Jarda přednese hrubý náčrt a z těch vnitřních pocitů stavíme skladbu, která se už nese v tom tradičním duchu, který dělá onu tvář TENGRI. Jediná změna je v tom, že zkoušíme volit jiné technické postupy.

Filip: Já bych byl hlavně rád, abychom do budoucna sami sebe nevykrádali a nebáli se trochu experimentovat a zkoušeli nové postupy. Všechny, dnes „kultovní“ kapely jako Neurosis a ISIS, to také zkoušely dělat jinak než ostatní.

Sašo: New Jazz, Post Jazz, Jazz Rock, Death Jazz… Ale bez vokálů, to je jisté.

Jarda: Specifikovat se to nedá, budeme se ubírat tím směrem, kterým nás nálady a emoce zavedou. Vize nemáme, bereme to, co přichází. Je to spíš otázka toho, kam až nás pustí naše hudebnické dovednosti. Rozhodně se necítíme být svázáni žánry, i když nějaké zásadní převraty od nás asi očekávat taky nelze. Já osobně bych rád do naší kapely časem zakomponoval i další klasické nástroje, jako je třeba violoncello, pro co nejplnější až orchestrální zvuk. Zatím jsme ale ve fázi, kdy bychom potřebovali spíše vybrousit a doladit stávající zvuk a celkové vyznění kapely.

Stejnojmenný debut vám vyšel už loni. Jak byste popsali reakce na něj? V jakých podmínkách tento materiál vznikal?

Martin: Reakce na naše CD byly celkem pozitivní, ať ze stran spřízněných kapel, tak i lidí mimo ně. Vyšla i nějaká ta recenze na webzinech, byli jsme s ním v rádiu Wave u Banána a v rádiu Street Culture u Hvojta. CD vznikalo svépomocí, investovali jsme jen do lepší zvukový karty a do mikrofónů a náběr si udělali sami. I tak si lidi mysleli, že jsme to nahrávali ve studiu. Mix a master nám dělal známý David Vřešťál a obal si dělali vesměs sami, jen ho nechali vytisknout. Sice náběr nebyl úplně optimální, ale byla to zajímavá zkušenost a navíc nás to tímto způsobem baví. A i v tomto se určitě posouváme. Náběr pro split je zas o kus lepší.

Filip: Recenzí bylo málo, ale nikam jsme se necpali. Kamarádská poplácání po zádech beru s rezervou. Pár dobrých postřehů od lidí ale přišlo a něco jsme si vzali k srdci. Hlasy zvenčí třeba pomohly tomu, že jsme přestali být v hudbě tak ukecaný. "Ataraxia" se zkrátila o 4 minuty. CD vznikalo dlouho a v porodních bolestech. Moc jsme to ohýbali přes koleno. Někdy jsme hráli nad svoje schopnosti, jindy na sebe nápady nepřirozeně roubovali, aby vůbec něco vzniklo. Dnes nezkoušíme tak často, společně jednou týdně, ale jde to líp. Mám z nových věcí mnohem větší radost.

Jarda: Já si vážím každé reakce, beru to ale jen jako takový bonus za vynaložené úsilí. Ve skutečnosti je mi celkem jedno, jestli se deska někomu líbí nebo ne. Pro mě symbolizuje poměrně zásadní kus života a je pro mě důležitý hlavně její obsah, ne forma.

Jakým stylem vznikají skladby TENGRI? Jde o kolektivní proces?

Martin: Nejvíce nápadů nosí kytarista Jarda a pak je společně domyslíme a dotvoříme. Každý tak přidá kus sebe sama, takže celkově je to vlastně kolektivní proces.

Honza: Jak už bylo řečeno, Jarda (kytarista) má představu, která vychází z pocitů závislých na vnitřním rozpoložení, a to je buď deprese nebo megadeprese (smích). To je stavební kámen, na který přiložíme každý kus sám sebe. Pak už nás jen navádí a zhmotňujeme představu do srozumitelné podoby.

Filip: Jarda je naším hlavním architektem, přináší nápady, na kterých stavíme. Ostatní se v tom pak hledají. Jasnou představu o skladbě nemáme, všechno vzniká za pochodu, samovolně a je to trochu náhoda. Přicházíme s nápady, každý přitom mluví jinou řečí, kytary nerozumí bubnům, bubny kytarám. Celé to připomíná vztah, jen je v něm pět lidí a často víc než jen dva názory. Aby se šlo dál, musíme se domluvit, a to je někdy složitý, protože v hudbě neplatí racionální argumenty. Většinou naštěstí respektujeme nepsané pravidlo, že Jardův hlas má silnější váhu.

Sašo: Přesně jak říká Honza. Ale nevím, jestli se nám daří zhmotňovat to do „srozumitelné“ podoby.

Jarda: Každá skladba vznikala trochu jiným způsobem, takže se to nedá úplně paušalizovat, ale víceméně to chodí tak, jak říkají kluci. Musím každopádně souhlasit s Filipem, když mluví o kapele jako o vztahu, kde není vždy jednoduché se dohodnout, protože každý má svou hlavu a svou představu. Proto jen čekám, kdy kluky přestane bavit moje někdy až despotická role a zaříznou mě.

Podívám-li se na podstatu hudby TENGRI, napadne mne atmosféra a melancholie. Jsou tyhle dva termíny ty hlavní, které u vás budou vždy na předních místech před ostatními?

Martin: Určitě, alespoň u mne to funguje jako takový emocionální ventil, otevření svého nitra pomocí muziky. Myslím, že budování atmosféry a melancholie v naší tvorbě bude asi vždycky.
Tak nějak to cítíme.

Honza: Ano, je to především o pocitech.

Filip: Melancholie určitě, ale podle mě se mají nálady střídat, všechno časem omrzí.

Sašo: Těžká deprese, téměř s psychotickými příznaky. F32.3.

Jarda: Já myslím, že z naší tvorby je to jasně čitelné. V podstatě to není nic záměrného, že bychom si řekli, že budeme dělat smutnou hudbu, ale zkrátka to z nás takhle vychází. Pro mě je skládání a hraní způsob, kterým se pokouším vyrovnat s různými životními situacemi, ale také hlavně sám se sebou. Zavřít oči, zastavit mysl, nechat energii samovolně proudit, meditovat. V momentě, kdy toto sdílíte s dalšími lidmi, je prožitek ještě silnější.

Když k vám v roce 2011 přibyl houslista Saša, bylo to dané hlavně touhou posunout svůj zvuk jinam, trošku prohloubit emoce?

Martin: Jo jo, asi tak. Sašu jsme znali již dříve, když hrál v kapele Aaen Anima, párkrát jsme byli na jejich koncertě, hráli s nima a my si říkali, že by bylo super, kdyby se něco takového jako hrál, objevilo i v naší muzice. Tak jsem jednoho dne zvedl telefon a zavolal mu, jestli by neměl chuť a čas přijít na naší zkoušku. Byl jsem překvapen, když řekl, že jo a že se mu naše muzika líbí. Tak přišel, zahrál si s náma a my věděli, že je to přesně ono, ten chybějící článek.

Honza: Myslím, že ano. Byl to dobrý a svým způsobem ojedinělý způsob, jak prohloubit pocity u našich posluchačů, což smyčcový nástroj umí dokonale! Ale šlo to dříve i bez něj (smích)

Filip: Housle trochu suplují zpěv, ale záměr to úplně nebyl. Dovedu si představit i jiný nástroje, ale potkali jsme Sašu a byla to dobrá volba.

Sašo: Jj, šlo to i beze mě. Teď jsou jenom kluci frustrovaní, že jsem lepší, než oni (smích)

Jarda: Sašo mezi nás zapadl jak po hudební, tak po lidské stránce a teď už si bez něj chod kapely ani nedokážu představit. Všichni mu závidíme, když po koncertech vždycky slízne smetánku za nejlepší výkon. Hraje u nás zkrátka první housle.

Pár slov na závěr...?

Děkujeme za zájem, rozhovor a přejeme hodně zdaru.